Predčítač
Bernhard Schlink
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82828/bmid_predcitac-iJo-82828.jpg
4
1255
1255
"Škandalózny" príbeh sexuálneho vzťahu pätnásťročného gymnazistu a zrelej, vyše tridsaťročnej ženy, ktorá neskôr stojí pred súdnym tribunálom obžalovaná z najťažších zločinov. Mala ich spáchať na sklonku druhej svetovej vojny ako dozorkyňa v koncentračnom tábore, teda ešte pred známosťou s nedospelým rozprávačom. Spojenie "chlapčenskej nevinnosti" a tragickej životnej skúsenosti v ľúbostnom vzťahu je nečakaným a neželaným, ale na druhej strane aj osudovým mostom medzi zločinmi minulosti a prítomnosťou, v ktorej a ktorou žijeme.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2006 , Slovart (SK)Originální název:
Der Vorleser , 1995
více info...
Přidat komentář
Díky filmům jsem se dostala k mnoha zajímavým knihám, ke kterým bych jinak možná i nesnadno (v určitém věku) hledala cestu. Předčítač je jedním z nich. Román se mi líbil, chytré počteníčko, i když mám trošičku problém uvěřit konci. (Nemůžu napsat víc, abych přitom nespoilerovala).
Jedna z těch knih, které nejdou číst povrchně, protože jinak se musíte k určitým pasážím vracet a číst je znovu, neboť si zaslouží vaši plnou pozornost a hlavně přemýšlení. Obsahuje totiž spoustu filosofických otázek o vině a trestu, promlčení, vině v rámci práva a v rámci morálky a také o Německu jako poražené zemi, která se musela se svou strašnou minulostí vyrovnávat ještě dlouhá desetiletí po konci války, a asi se s ní vyrovnává ještě dnes. Dá se ale číst i jako "pouhý" milostný příběh mladíka ke starší ženě, tato linka je neméně působivá. Úžasné dílo.
Pribeh je nadherny, podle me by si zaslouzil vice nez necelych 200 stran. Vse se udalo hrozne rychle, chybelo mi vice detailu. Za to ubiram hvezdicku, ale k precteni rozhodne doporucuji, je zde mnoho krasnych myslenek :)
Působivá kniha, nutící člověka k zamyšlení, jak by se sám zachoval, kdyby se dostal do podobné situace. Vlastně jsou tu ty specifické situace hned dvě – jednak poměrně časté téma chování lidí za války a konfliktu mezi jejich vlastním morálním cítěním a tím, co po nich chce společnost, potažmo stát (především stát, který válku vyvolal), za druhé pak téma milostného vztahu muže k ženě, která by mohla být jeho matkou. Obě témata jsou psychologicky mistrně zpracována a stěží se v tomto ohledu dá knize vytknout jakákoli nevěrohodnost. Tahle výborná znalost lidské psýché a také logický, jasný, stručný až strohý styl a jazyk na autora prozrazuje, že je právníkem s mnoha lety zkušeností, který má čtenáři co říct.
Kniha, kterou jsem četla před lety a na kterou se nezapomíná. Milostný příběh na pozadí otřesných událostí spojených s druhou světovou válkou. Díky silnému příběhu a výbornému jazyku mimořádný čtenářský zážitek.
Schlinkova Předčítače jsem si přečetl až poté, co jsem viděl film. Proto si dovolím nepsat jen o knize samé, ale zároveň se dopustím krátkého srovnání.
Teď ovšem ke knize. A k tomu možná nejdůležitějšímu, co se z filmu mírně vytrácí: Kromě toho, že jde o román ukazující různé způsoby vnímání viny jako takové, vedle toho pocitu viny a kolektivní viny, také svébytným způsobem poukazuje i na dvojí stránku některých z těch, kdo se podíleli na holokaustu, respektive kdo se podílí na jakémkoli násilí ve chvíli, kdy se podřizuje povelům. Ačkoli fokus je na bývalé bachařky koncentračního tábora, nejde jen o ně, tohle téma zkrátka přesahuje - Co třeba postava prokurátora, který soudí nacistické zločince? V soukromý milý a příjemný člověk, v práci obviňující a děsivý - nejsou nakonec ti nacisté někdy stejně nečernobílí? V táboře zrůda, v soukromí milovník či milovaná osoba? Otevírá se tu opět otázka, co člověk dělal z nutnosti nebo zatnul zuby a dělal "jen svou práci". Navíc se ukazuje, že každý člověk může mít dobrou a špatnou stránku, které jsou vzájemně naprosto neslučitelné... Přesto obě patří stejné osobě... Jak se, drahý čtenáři, vyrovnáš s tím, že přiznáš nacistické zrůdě z koncentráku lidskost? Tohle jsou zásadní otázky, které autor pokládá, přestože je nevyslovuje. A tyto jsou snad nejvíce znepokojivé a zároveň musely být položeny, nemůžeme se jim donekonečna vyhýbat a zavírat před nimi oči. Je snadné odsoudit celou generaci, jako to udělala generace vypravěčova s pokolením svých rodičů, a jako to ostatně dělá generace snad každá. Je to až tak snadné, že to nemůže být v pořádku.
A teď k tomu srovnání s filmem: Je zajímavé sledovat, v čem je film tolik podobný románu a přesto dost jiný. Zápletka, příběh i množství jednotlivých scén jsou prakticky totožné. Zásadní rozdíl je ovšem ve vyznění. Zatímco film klade důraz na romantický příběh, spisovatel se zaměřil hlavně na morální otázky. A přesto, že kniha nečítá ani dvě stovky stran a děj je podáván zhuštěně až zkratkovitě, dokáže jít v tázání po morálce, jejím smyslu a vině (pocitu viny, odpovědnosti člověka za jiné i sám za sebe) poměrně do hloubky. Jen musí čtenář chtít přemýšlet i nad rámec napsaného a hledat drobné spojitosti v zdánlivě banálně napsané knize (a tím nemluvím jen o těch aspektech morálky a duševního souboje, které autor předkládá čtenáři vysloveně polopaticky, až příliš na přímo)... I díky tomu má (opět oproti filmu) jiné a po všech stránkách nepříjemnější vyznění. Přesto, že končí vlastně úplně stejně.
Kniha mě zasáhla jak nedorozumění mezi lidmi mění život...to mě dostalo...jak on si myslel co pro ni dělá...a ona to brala jako zradu...v životě velmi časté
Nevím, něco mi na příběhu chybělo. I když se tam řeší hrůzy koncentračních táborů, mě osobně vůbec nezasáhl.
Strašně moc dlouho jsem se na knihu těšila a odkládala ji, až na mě vykoukla z regálu a nešla zařadit. Na konec si mě našla sama. Použiji ji do čtenářské výzvy 2020. Ne jako knihu o holocaustu, ale jako knihu, u které se mi nelíbí obálka (nešťastná kategorie, aspoň tedy pro mě)
Z příběhu jsem smutná. Předčítač byl ve své době vzniku jistě knihou právem vyzdvihovanou, oceňovanou a jedinečnou, ale dnes již překonanou. Kniha se četla dobře, příběh ubíhal, ale něco chybělo. To něco je pohled Hany, její pocity, její vina, její nitro. Pak by byla kniha dokonalá.
Kniha Olga mě oslovila daleko víc.
Kam až sahá naše vlastní odpovědnost za lásku? Nejtěžší otázka předčítaná v nejtěžší době...
Uuuuuuf..... Ještě to ve mně nějakou chvíli bude doznívat....
Třeba právě teď prožíváme osudovou lásku. Nebo nás možná zasáhla už dávno, či ji teprve jednou potkáme. Nemusí to zdaleka být ta, s kterou prožijeme celý život, nemusí být naplněná ani úplně šťastná, ale je pro nás něčím, co v nás navždy zůstává, co nás přesahuje. Jako.... tetování na duši.
A o jedné takové je silný příběh Bernharda Schlinka.
"Dost často jsem za svého života učinil to, k čemu jsem se nerozhodl, a neučinil to, k čemu se rozhodl. Něco, ať je to co chce, jedná."
Tentokrát jsem jako první viděla film a ten se mi opravdu líbil....a tak jsem sáhla po knize. Neříkám to často, ale v tomto případě předloha prohrála. Ovšem nápad, jak zpracovat zase trochu jinak to tolik propírané a známé téma, ten se upřít nedá. Hodnotím za čtyři, ale možná kdybych to dávala v opačném sledu, bylo by to i na pět.
Knihou si nejsem jistá. Četla se rychle, ale prostřední část, kdy se zabýváme pocitem viny a neviny, byl težkopádný a i trochu nezáživný. Vlastně ve mně nezanechala žádný pocit, který bych od knihy s tímto tématem čekala. Konec mě překvapil.
Film jsem neviděla, ale podle zdejších recenzí se asi podívám :)
Najprv som videl film, ktorý sa mi páčil. Až oveľa neskôr sa mi dostala do rúk kniha, ktorá sa mi páčila tiež, i keď mi chvíľu trvalo, kým som sa naladil na autorovu vlnu, jeho štýl, tempo, rytmus a cítenie, muzikantsky povedané - na frázovanie. Knižka je to pomerne útla a dá sa prečítať veľmi rýchlo. Dôležité je čítať ju pozorne.
Na první pohled kniha o milostném vzplanutí puberťáka ke starší (cca o dvacet let) krásné ženě.
Hluboko pod ním probleskují pocity mezigenerační viny a vyrovnávání se s ní.
Problémem je, že ona vina začala pouhopouhým plynutím s proudem, které v prvopočátku nevypadá nijak špatně, ale ty konce.
Ty konce, které paralyzují i následující pokolení.
Nechápu pobouření a odsudky některých pokryteckých recenzentů obviňujících autora ze zlehčování a relativizace zločinů nacismu. To bychom mohli úplně stejně odsoudit Styrona za Sophiinu volbu. Předčítač je dobře napsaná novela se silným milostným příběhem, čtivým dějem, spoustou zajímavých myšlenek a jako bonus se v ní skládá hold čtení, předčítání a literatuře vůbec. Doporučuji pro čtenáře, kteří netrpí předsudky z minulého století.
Vynikající kniha. Neotřelý, krásně napsaný příběh. Ani chvilku jsem se nenudila, naopak. Některé věty jsem si četla opakovaně kvůli překrásné volbě a skladbě slov (smekám tedy i před překladem).
Výborný čtenářský zážitek.
Štítky knihy
Židé zfilmováno milostné romány německá literatura válečné zločiny o knihách nešťastná láska věkový rozdíl partnerů (age gap)
(SPOILER) Jak málo stačí, aby se mezi mužem, v tomto případě spíše chlapcem a ženou vyvinul milostný vztah se dozvídáme hned na začátku této úžasné knihy. Michael a Hanna, on ještě chlapec, ona o dvacet let starší, nesourodý pár a přesto spolu prožijí naprosto ojedinělý milostný vztah prodchnutý erotikou a také, netradičně, předčítáním. Tento vztah ovšem skončí jednoho dne, kdy ona beze slova zmizí z jeho života. Potkávají se o několik let později, neplánovaně, a to při soudním procesu s bývalými dozorkyněmi koncentračního tábora. Mezi obviněnými je také Hanna. A právě tady Michael odkrývá její velké potupné tajemství, které jejímu dřívějšímu chování dává najednou zcela jiný rozměr.
Závěrečná část románu je takřka nevyhnutelná, láska, vina, špatná životní rozhodnutí, smrt, to vše je v tomto případě naprosto logickým vyústěním. Ovšem spoustu toho zůstalo ještě nevyřčeno, skryto mezi řádky, ale to je již na nás, co si z toho odneseme.