Pravidla moštárny
John Irving
Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Cloud's a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty… Doslov napsal Petr Matoušek V tomto překladu vydání třetí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
The Cider House Rules , 1985
více info...
Přidat komentář
Jako líný čtenář jsem měla z délky knihy strach. Od Irwinga jsem ještě nic nečetla, ale jeho styl psaní jsem tušila a ani na ten se moc netěšila. Ale Čtenářská výzva mě opět donutila se překonat a jako téměř pokaždé i tentokrát jsem za to vděčná.
Pravidla moštárny mi přišla boží! A to pomalé tempo a minimum dramat mi absolutně nevadilo. Irwingův styl se mi moc líbí a je až neuvěřitelné, kolik příběhů dokáže vyprávět najednou. A přitom jsou všechny hodně zajímavé, originální a nápadité. Určitě se chystám na další a jsem ráda, že jsem se k nějaké Irwingově knize konečně dokopala.
Tak, tady jsem úplně vybouchla. Kniha mne nebavila, snažila jsem se ji přečíst, popravdě, dlouhá léta. Nakonec nějak ano, radost se ale nedostavila, ani nic jiného. Nelíbil se mi film. Dokonce. Proč asi, když je to podle všeho velice kvalitní román?
Prozatím mám na to teorii, že pokud jde o bloudící duše, příliš miluji své ruské autory - a jejich styl, nikoli tento. Nebo - originál pan Dickens. Toho také miluji.
Dávám 3 hvězdičky, protože uznávané literatuře se tak nějak nedává méně..
Čím dál tím víc přicházím na chuť mluvenému slovu. A tohle se fakt povedlo! Nádherný příběh, který pozlatil Ladislav Mrkvička svým skvělým přednesem. Hallströmův film byl opravdu výborný, ale román (a potažmo audiokniha) je ještě nejméně o třídu lepší – pro mne jeden z největších zážitků poslední doby.
Vřele doporučuju.
Přečetla jsem a s klidem odnesu zpět do knihovny. Půjčovat si ji už nebudu. I když se mi Pravidla moštárny četla lépe než Poslední den na Klikaté řece, není to prostě můj šálek kávy. U Pravidel mi asi i pomohlo, že jsem viděla film (a přiznávám bez mučení, že se mi líbil víc jak kniha).
Homer i doktor Larch jsou zajímavé postavy, i když Homerovi moc nerozumím Ostatní figury mi lezou spíš na nervy. A vztah Cindy/Homer/Wally už je úplně mimo mé chápání.
Takže si odškrtávám "povinnou četbu" a vracet se nebudu.
John Irving má prostě svůj styl, zvláštní myšlení a musíte mu přijít na chuť. Knihu jsem po částech odkládala a zase se vracela, nedokázala jsem ji přečíst na jeden zátah. No ještě že jsem ji měla půjčenou, protože vím, že se k této knize již nevrátím.
Tohle není standardní kniha, kterou bych normálně četl. A nejspíš i proto mě i přes svou délku velmi, velmi bavila. Pěkný a zajímavý příběh, vykreslené postavy...Ale nejspíš musíte být správně naladěni, jinak knihu zahodíte. Dal bych čtyři a půl hvězdy, tedy 90 %.
Brilantně napsaná kniha. Kromě skvělého jazyka ( ač tedy hodnotím pouze překlad) a originálního příběhu, nabitá také řadou faktických informací z různých oborů, které si autor musel nastudovat, čehož si vždy velmi cením.
Osobně mám ale s Irvingem jeden menší problém- jeho knihy mě na začátku vtáhnou do děje, miluju jeho psaní, nemůžu se odtrhnout, nemůžu se nabažit, tak moc mě to baví, baví,....pořád ještě baví, a pak najednou přijde okamžik, kdy mi přijde, že už to natahuje jak gumu u trenýrek, a že příběhu by naopak prospělo, kdyby uměl skončit trochu dřív. Zkrátka, po přečtení jeho knih se cítím asi jako kdybych vylezla z cukrárny, kam jsem se hladově vrhla s chutí úplně na všechno a nezřízeně se tam naládovala dorty. Je to úžasné, lahodné, ale člověk se po tom cítí trochu přiotráven...
Porušení pravidel se trestá. A vůbec nejde o moštárnu, Irving má skvělé nápady, i když bude nejspíš grafoman. Ale v téhle knize je to ku prospěchu.
Velmi náročná kniha, která ovšem rozhodně stojí za přečtení. Pojednává o vážných tématech a při čtení to nutí člověka vážně dost přemýšlet. Není to žádná oddechovka. Zajímavý byl vývoj postav, velmi detailní popisy, občas až příliš. Asi to není úplně kniha pro každého, děj se občas dosti táhne, kapitoly jsou extrémně dlouhé, takže člověk musí číst dál a dál, i když už je poměrně vyčerpaný z toho, co už přečetl.. :D Teď se chystám shlédnout ještě filmové zpracování, ať můžu porovnat :)
Knihu doporučuji k přečtení. Já osobně ji ze začátku musel číst po větších celcích, abych si ji náležitě užil a pouštěl se do ní s chutí.
Irving ve výborné formě, moc doporučuji! Sice mám Garpa a Owena o něco raději, ale toto je pořád skvělá literatura. Jen to filmové zpracování pokulhává...
"No dobrá, Homere," řekl dr. Larch, "ale očekávám, že budeš užitečný."“
Nádherný, emotivní a lidský příběh, která vyvolá slzy i úsměv. Pravidla moštárny patří mezi Irvingovy nejhezčí knihy. Četla jsem ji dlouho a nepřeskočila ani slovíčko, jen jsem si ji užívala. Zpočátku se mi zdálo, že zbytečně odbočuje k nevýznamným postavám, zajímal mě hlavně Homér a dr. Larche, ale posléze člověk zjistí, že ne jen ti dva, ale všechny osoby, jsou pro příběh nesmírně důležití. I ta střecha moštárny. Patří mezi knihy ke kterým se určitě a ráda vrátím.
Tedy sbohem princové z Maine, králové Nové Anglie......
Občas si pokládám otázku "Proč se vyhýbám takovýmto skvostům?". A odpověď nenacházím. Tak jako tak - faktem zůstává, že toto je skvost a já jsem vděčná, že se mi dostal do rukou. Vůbec se to nečetlo jedním dechem, právě naopak. Bylo to půvabně těžkopádné, člověk musel hodně přemýšlet, Irwing mu nedá ani sekundu na vydechnutí. A to z toho činí takový klenot. Zprvu mě vyděsilo to množství souvislého textu s minimem přímé řeči, ale ta přímá řeč byla nádherně zakomponovaná do těch popisných odstavců. Prostě a jednoduše 100 %.
Irving je prostě láska na první přečtení. Tuto knihu jsem četla již před lety až po shlédnutí filmu... Většinou je kniha vždy lepší než film, ale v tomto mě nezklamalo ani jedno. Přiznávám, že kniha je mnohem obsáhlejší a je v ní popsáno mnohem více zakulisniho děje, což by z filmu udělalo nekolikadilny celovecerni film...Nicméně výborný námět, nádherné zpracování a obsáhlá bichle jako už u Irvinga bývá zvykem. A nelze než doporučit!
Jestliže má někdo dar od Boha, tak je to zaručeně Irving. Jeho psaní je ztělesněným opakem těžkopádnosti, i přesto, že kniha pojednává o vážných tématech.
V průběhu knihy jsem si říkala, že by jí neuškodilo, kdyby byla kratší. Až po dotčení jsem si však uvědomila, jak moc jsem se mýlila a pochopila jsem důležitost jednotlivých částí příběhu - nic bych nevypustila.
Vřele doporučuji!
Tato kniha mě chytla za srdce už od samotného začátku čtení - hlavně tedy podstava Wilbura Larche, který mi byl z těch postav nejsympatičtější kvůli jeho přímočarosti. Dále na mě zapůsobilo i pro mě osobně magické prostředí, kde se příběh odehrává; jak sirotčinec, tak moštárna. Irving zkrátka předvedl, jak má vypadat výborně napsaný příběh se vším všudy - dialogy, děj i postavy. Jistě se ke knize zase někdy vrátím, až třeba budu mít špatnou náladu.
V St. Cloud’s čtou Dickense, v ostatních částech světa čtou kromě něho i Irvinga, což je dobře, neb se výborně doplňují.
Skvělá kniha! Irving je odborník tklivé scény - jeho perem nejsou tklivé, dojemné scény kvalitě na přítěž, naopak! Dělají z Irvingova díla dílo kanonické.
“Té noci vstal a šel se podívat do chlapeckého oddělení; ve velké ložnici, kde už všichni chlapci spali, snad hledal vlastní minulost, ale místo toho našel dr. Larche, jak pozdě v noci chlapce obchází a všechny je líbá. Homer si v tu chvíli představil, že takhle dr. Larch líbal i jeho, když byl malý; nemohl tušit, že právě tyto polibky, přestože rozdávané až v této době, jsou určeny jemu. Byly to polibky, jimž dr. Larch hledal Homera Wellse.”
Skvělá kniha popisující život sirotka Homera, jenž i přes mnohdy strastiplný život poznává a zakouší lásku. Uvědomuje si, jak vracet to, co do něj bylo investováno lidmi, kteří jej milují.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potrat rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
2003 | Svět podle Garpa |
2005 | Pravidla moštárny |
2016 | Ulice Záhadných tajemství |
1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
2013 | V jedné osobě |
Kniha Pravidla moštárny je v
Právě čtených | 69x |
Přečtených | 4 299x |
Čtenářské výzvě | 242x |
Doporučených | 428x |
Knihotéce | 918x |
Chystám se číst | 1 442x |
Chci si koupit | 206x |
dalších seznamech | 25x |
Kniha se mi moc líbila. Některé pasáže byly hodně popisné a zdlouhavé, podobně jako ve Jménu růže. Takže jsem je ke konci knihy už přeskakovala a to kniha má přes 600 stránek. Vtipně je taky napsaný doslov od Petra Matouška, celkem jsem se u něho pobavila, kolik slov existuje a jak málo jich znám nebo spíše umím použít ve větě jako on :-).
Pár citátů z knihy: "Nemůžeš nikoho chránit, cvrčku,"namítl Wally. "Můžeš jenom milovat."
Mnohokrát opakovaný citát od Charles Dickens z Davida Copperfielda: "Prokázat, zda se jako hrdina vlastního příběhu projevím sám, anebo zda toto místo zaujme někdo jiný, bude úlohou následujících stránek."
"Dobrou noc princové z Maine, králové Nové Anglie!"