Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176740/mid_pravda-o-pripadu-harryho-queberta-zAb-176740.jpg
4
568
176
V srpnu 1975 rozbouřila dění v poklidném novoanglickém městečku Aurora děsivá událost – Nola Kellerganová, patnáctiletá dcera místního pastora, záhadně zmizela. Přes rozsáhlé pátraní jako by se po ní slehla zem a případ nebyl nikdy objasněn. O třicet let později, v roce, kdy do amerického prezidentského úřadu poprvé kandiduje Barack Obama, dojde k nevídanému skandálu, který tentokrát rozbouří celé USA: v Auroře se konečně našla Nolina mrtvola – a to přímo na zahradě zdejšího prominentního občana Harryho Queberta, jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů druhé poloviny 20. století. Harry je okamžitě zatčen coby hlavní podezřelý a roztáčí se osudová spirála událostí: ve zdánlivě nudném přímoském městečku má zřejmě každý své tajemství. Vypravěč, mladý spisovatel Marcus Goldman, pro kterého je Quebert nejen mentorem, ale téměř otcem, se na vlastní pěst pouští do pátrání, aby svého přítele očistil; na konci jeho cesty ho čeká zjištění, že na leckterý zločin jsou psané zákony krátké, i když je stejně neodčinitelný jako vražda. Kniha získala Prix Goncourt des lycéens 2012 a Grand prix du roman de l'Académie française 2012. Každý čtenář, mladý nebo starý, náročný i nenáročný, žena či muž, všichni budou román Joëla Dickera číst jedním dechem. Až do poslední stránky, s nadšením a do úplného čtenářského vyčerpání, se nechají unášet na vlnách literárního adrenalinu, kterého jim vypravěč bohatě dopřeje. – Marc Fumaroli, Le Figaro littéraire Jde o skvělý román plný ambicí, pochybností, vyšetřování, vášně, zločinu, pokrytectví, hledání pravdy... a literatury. – Monique Verdussen, La Libre.be Pravda o případu Harryho Queberta je víc než kniha: je to droga. Pod vlivem dojmu z její četby si nemůžeme odpustit otázku: Jak to, že takové pocity nemáme při četbě každé knihy? – Cuseur Magazine... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
La Vérité sur l'Affaire Harry Quebert , 2012
více info...
Přidat komentář
Tuhle knížku jsem si vybrala do čtenářské výzvy a podle anotace jsem si myslela, že se mi bude líbit. No, nelíbila. Nevím, jestli už jsem tak "zblbnutá" ze severských detektivek, kterých jsem v poslední době přečetla docela dost, ale tohle pro mě byla nebetyčná nuda. Když už jsem se prokousala na stránku 300, bylo mi líto knihu odložit a nedozvědět se konec, ale ve finále jsem byla ráda, že už to mám z krku. Nesympatické postavy, některé zápletky a dialogy mi přišly vyloženě naivní a hlavně jsem nechápala, že se Marcusovi všichni najednou po těch letech svěřují se svými tajemstvími jakoby se nechumelilo. Za mě teda těžké zklamání a ztráta času :(
Souhlasím s marlowem. Dicker neumí napsat dialog, opakuje motivy do bezvědomí, mnohé momenty jsou už na první přečtení přitažené za vlasy tak, že to neospravedlní ani podceňovaný detektivní žánr (zmínka o "velkém americkém románu" v autorově životopisu na záložce knihy je špatný vtip), postavy jsou natolik ploché, že může kdokoli spáchat cokoli, stát se může kdykoli cokoliv - a je to vlastně úplně jedno... Od dvousté stránky jsem přeskakovala cca padesát stran na pět přečtených (byla jsem zvědavá, zdali mé tušení o autorství knihy je správné...) a nemám pocit, že jsem přišla o něco zajímavého, natož zásadního... Na druhé straně, nemyslím, že je to špatně jen ze strany autora - tady evidentně chyběl schopný redaktor. Dicker nevermore...
Život je příliš krátký na to, abych se pokoušel dočítat podobné braky až do konce. S vypětím velkého množství sil jsem se dostal na stranu 260. Jsem si stoprocentně jistý, že jsem doposud nečetl hůře napsanou knihu. Je to obrovská škoda, protože námět překypuje skvělými tématy, která kdyby vzal do rukou dobrý spisovatel, věřím, že by kniha trhala rekordy bestsellerů. Bohužel se jich ujal špatný spisovatel a proto jediná část, která za něco stojí, je anotace. Když tu čtu nadšené reakce a pětihvězdičková hodnocení, nevím, jestli mám brečet, nebo se smát. A pokud někdo tuhle povrchní “kriminálku“ bez špetky napětí srovnává se severskými autory, to už opravdu pláču. Vezmu to popořadě. Když vás má kniha bavit, potřebujete postavu, s kterou se ztotožníte, nebo jí fandíte, nebo by vám měla nějakým způsobem učarovat. Tenhle “detektivní román“ překypuje plejádou tak nesympatických a tupých postav, že kdybych je viděl na ulici krvácet, překročím je a půjdu s čistým svědomím dál. Dalším bodem jsou dialogy. Dopisy, ale i rozhovory mezi Nolou a Quebertem, byly tak strašně kýčovité, umělé, hloupé, naivní, že by se za ně nemusely stydět hlavní postavy jihoamerických telenovel, nebo hrdinové německých romantických seriálů, které podobným způsobem, jako tenhle svádějí k předčasnému ukončení vlastního života. Zdaleka nejhorší ovšem byly telefonáty mezi Marcuskem a jeho maminkou. Nevím, jestli autor při dlouhých chvílích užívá látky, které ovlivňují jeho smysly, nebo se pokoušel o jakýsi druh humoru, ale jestliže matka v knize říká svému třicetiletému synovi, že jestli ho bolí břicho, tak se má dojít vyprdět, je něco opravdu hodně v nepořádku. Každý, kdo někdy prohodil alespoň několik vět s jiným člověkem, musí tušit, že dialogy obsažené v tomhle textu jsou k pláči. Dalším bodem je jednání postav. Zajímalo by mě, který policista by řešil probíhající vyšetřování s přítelem podezřelého a sděloval mu novinky, jako kdyby o nic nešlo. Tohle jsou jen některé body, které nejvíc byly do očí. Ve všech těch pozitivních komentářích a hodnoceních se ten můj asi lehce ztratí, ale jestli vám mohu poradit, knihu rozhodně nečtěte. Pokud jsou dneska vynášeny do nebes knihy jako tahle, nebo třeba Manželé od vedle a jiné povrchní béčkové thrillery, dost to o nás vypovídá. Omlouvám se, chyba. Tohle je tak céčko.
Uchvatne! Obdivuji fantazii pana autora. Roman je o nas lidech, o tom jak strasne jsme nedokonali a rozdilni.
Asi nejlepší román, jaký jsem dosud četla. Je napínavý, pochmurný, ale i zábavný... Je neuvěřitelné sledovat vývoj událostí a postupně odhalovat, že nikdo není bez viny. Donutí vás přemýšlet a totálně vás pohltí dokud nezjistíte, jak se to všechno toho neblahého 30. srpna semlelo.
Když jsem byla uprostřed knihy byla jsem rozhodnutá dát pět hvězd, kniha mě naprosto uchvátila. Ale konec mi přišel už až příliš překombinovaný. Jinak dobrá oddychovka, takže za čtyři.
Popravdě, milostná dějová linka sama o sobě mě bavila nejméně, ale jakmile se propojila s děním kolem zmizení Noly, bavila jsem se o dost víc. Tolik postupně podezřelých nicméně už působilo poněkud přehnaně. Také nemám ráda, když jsem si vědomá přehlédnutí hlavního hrdiny a čekám, kdy na to přijde i on. Raději si užívám wow-efekt. ;)
Začala jsme číst jen na základě "reklam" a byl z toho zážitek, prázdninové čtení , moc hezky se četlo a prožívalo.
Kdyby tě začal osahávat, tak ho proboha nech! :-) Satirická linka funguje skvěle a stačí na příjemný čtenářský zážitek. Škoda, že s detektivní zápletkou to nevyšlo stejně perfektně. Mrazivá je na vkus posledních let málo, natahovaná naopak moc (a proto na konci uspěchaná). Motivy tvůrčí krize, zamilování do Lolity a přátelství mistra s žákem nepřinášejí nic nového. Všechno to do sebe zapadá dobře, ale na výbornou musí Joël ještě trénovat (tedy pokud se mezitím nedá na modeling). :-) (Čteno v překladu Michaly Markové.)
Baltimorští se mi líbili o dost víc. Zvlášť zpočátku knížky jsem si nebyla jistá. Téma spisovatele s autorským blokem je docela profláklé. Navíc skoro všechny postavy mi lezly na nervy, včetně Marcuse "Borce". Možná i proto, že jsem ho zažila v Baltimorských, nějak jsem tohohle (alespoň zpočátku) Marcuse nepoznávala. Vlastně mi přijde docela zbytečné, že je hlavní postavou a vypravěčem obou knih, protože jako by se ve skutečnosti jednalo o osoby různé. Knihy se přitom v některých časech musely i trochu protnout, ale z příběhů to není ani trochu znát.
Zhruba půlka knihy mi moc neutíkala. Jak někdo psal o Baltimorských, že byli melodramatičtí nebo sentimentální, tak já bych to spíš řekla o Pravdě o případu HQ. Láska Harryho a Noly byla popisovaná fádně a možná až moc otřepaně. Nola mi lezla krkem, jasně byla to patnáctiletá puberťačka, ale její proslovy a chování jako by občas vypadlo z harlekýnů. Okolo půlky se knížka začala sunout mně libějším směrem. Detektivní linka byla velice slušná a dostavilo se dost zajímavých překvapení. A ta druhá část, kterou jsem pak hltala jako o závod, nakonec posunula knížku k 4 *. (Chudák Marcusova maminka, ta teda byla na ránu.)
SPOILER - (SPOILER PODLE PŘEAKTIVNÍHO MODERÁTORA)
Knihu jsem objevil náhodou - díky Timee Bacsinszky, tenistce, které poslední dva roky fandím úplně nejvíc (fotku měla na svém instagramu 9.4.2017 - abych někoho nepohoršoval vkládáním odkazů :-) ).
Zpočátku (cca 120 stran) mě příběh bavil. Ale postupně mi vadilo všechno a všichni. I když je příběh čtivý, překročil hranici (ne)vkusu a nebojím se ho označit za brak.
Líbí se mi níže uvedené doporučení "k letnímu čtení když už vás z cukrových Moyesových bolí zuby a na mrazivé Nesbøy je ještě moc zima". Radši zůstanu u http://www.databazeknih.cz/serie/sebastian-bergman-3910 a zkusím i http://www.databazeknih.cz/serie/cormoran-strike-3713, ale na Marcuska, a hlavně jeho matku, jsem alergický :-) I když díky narážkám Marcuskovy matky jsem si vzpomněl na skupinu Village People. Jejich hit Y.M.C.A pobaví víc než Marcuskova matka :-)
Vyšetřovatelskou dvojici - policista + spisovatel - považuji za obrovské klišé. Navíc Marcus "vyšetřuje" jako slon v porcelánu, takže mě opravdu nepřekvapilo, když svůj "trhák" musel po vydání přepracovávat...
Narážky na prezidenty (Clinton, Obama, Nixon) mi přijdou prvoplánové - hlavně aféra s Lewinskou, díky které se Marcus "Borec" seznámil s Harrym.
Číslování kapitol je možná netradiční, ale prology před textem mi přišly zbytečné.
Z postav mi nebyla sympatická nakonec žádná, ani Nola.
Forma knihy (nebo spíš knih) v knize také není nikterak originální.
Do podprůměru příběh padá i vinou překladu. Ale možná byl záměr zmást čtenáře natolik, že na str. 289 se do rozhovoru Noly, Harryho a Sterna připletl ještě nějaký Henry, který psal na stroji... Nepochopitelný je i časový zmatek v úvodu 2. kapitoly (s. 35). Předchozí strana končí červnovou datací a najednou je skok do 12. října. Mělo by být (asi ?) června. I podle kalendáře. 12. října 2008 nebyl čtvrtek.
Ocenění knihy nechápu. Ale třeba je to něco na způsob Literární ceny Knižního klubu - http://www.databazeknih.cz/knihy/druhy-zivot-maryny-g-174589.
...........................................................................................................................................
Celkově: Petra Kvitová relaxuje u Ordinačky, takže ať Timea dál louská béčkové (nebo spíš céčkové) rádobykrimi. Pokud postoupí do SF GS dobrovolně si půjčím Baltimorské :-)
Jedna z nejčtivějších knih, kterou jsem kdy četla. Obratem objednávám Knihu o Baltimorských a už se nemůžu dočkat.
prvá polovica knihy ma zaujala, druhá polovica ma už nudila natoľko, že som nekonečné opisy toho, čo už autor raz napísal preskakovala a čítala každú druhú citovanú vetu....
ani záver knihy vo mne nezmenil pocit zabitého času...tomuto románu by stačila 1/2 textu. Za mňa nuda...
Prosimvás, nečtěte to a nekazte si vkus. Joël vyrobil jedovatý koktejl. Přísady: Dickens, King, kecy, klišé, Jirásek, kýč, tuny zbytečných vět, Robotham, Flynn... Jediné se mu podařilo, dokonale ztrapnit všechny, kdo ho nějak chválí.
Nějak podprahově jsem tušila, že s posledními stránkami mi spadne brada .... a spadla. Perfektní !
Čtu docela dost, ale tak povedená kniha se mi do ruky dlouho nedostala, nádherně napsáno. Knihu jsem nemohla odložit a teď mě mrzí, že je konec.
Detektivky moc často nečtu. Ale po přečtení tohoto románu si říkám, proč? Jestli jsou i další detektivní romány podobné příběhu o Nole, sem s nimi! Sem s dalšími příběhy, kdy nikdo není takový, jaký se zdá, nic není prvoplánově černobílé, ale postupně se všichni a všechno hezky vybarvuje! Příběhy, ve kterých nejde jen o to, aby se člověk dozvěděl, kdo je vrah, ale které jsou vystavěné na mnoha dalších vrstvách. Já byla románem nadšená a tímto moc děkuji Alizon, která mě ke knize svým komentářem nalákala (opravdu nejde o žádnou tuctovou detektivku :-)) Na to, že je tahle kniha opravdu dobrá (tedy alespoň pro mě osobně), jsem i v textu našla následující důkaz :-)
"Dobrou knihu nepoměřujeme jen jejími posledními slovy, ale společným účinkem všech slov předcházejících. Asi tak půl vteřiny po dočtení knihy, po přečtení jejího posledního slova musí na čtenáře dolehnout silný pocit: za chviličku už musí myslet jen na to, co právě přečetl, a při pohledu na obálku se mu tváří musí rozlít trochu posmutnělý úsměv, protože mu všechny ty postavy budou chybět. Dobrá kniha, Marcusi, je taková, u které nám je líto, že skončila."
No a mě to trochu líto bylo. I když byla tak dlouhá :-)
Štítky knihy
detektivní a krimi romány láska napětí spisovatelé švýcarská literatura krimi zmizení lidí osudové okamžiky zfilmováno – TV seriál prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2013 |  Pravda o případu Harryho Queberta |
| 2017 | Kniha o Baltimorských |
| 2020 |  Zmizení Stephanie Mailerové |
Kniha Pravda o případu Harryho Queberta je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 727x |
| Čtenářské výzvě | 92x |
| Doporučených | 84x |
| Knihotéce | 233x |
| Chystám se číst | 353x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 7x |
Přečteno jedním dechem - vypravěčův styl mě hodně baví. Bohužel konec byl na můj vkus už překombinovaný - a jedna z okolností osvětlujících zápletku mi připadala jako motiv z blbého amerického filmu - autor ale mou pozornost neztratil a nakonec mě ještě dokázal překvapit. Ihned sahám po Knize o Baltimorských.