Pramáti, aneb: Poslední z rodu Borotínů

Pramáti aneb: Poslední z rodu Borotínů, tak se cele dílo úplně nazývalo, je truchlohra v pěti jednáních. Jedná se o rýmovanou romantickou divadelní tragédii, která stála na počátku autorova úspěchu. Ve zkratce lze říci, že jde o jakousi „Bílou paní“, naivní příběh s hororovými prvky, jehož důležité scény se odehrávají v noci za bouře a vichru. Hra je bez jakýchkoliv historických podkladů. Pramáti rodu Borotínů v této hře stihne za svůj mimomanželský prohřešek smrt a následná kletba. Přes několik dějových kotrmelců, líčících v další generaci tragický osud ukradeného hraběcího syna Jaromíra, ze kterého se stane vůdce loupežníků, který nevědomky miluje vlastní sestru Bertu. Nakonec zabije svého neznámého otce - borotínského hraběte. Duch Pramáti rodu dojde konečně svého vykoupení z kletby následnou smrtí posledního člena rodu- Jaromíra. Společně pak všichni spočinou v staré rodové hrobce, která se nachází v hradní kapli. Tento, dnešnímu čtenáři až úsměvný děj, dokázal vzbudit ještě na sklonku 19. století v divácích hrůzu. Na to ještě po 30-ti letech vzpomínal spisovatel R.Cikhart - očitý účastník, jednoho takového dobového představení na hradě, kdy mu jako malému klukovi při nočním návratu cvakaly zuby hrůzou. Rodilý Vídeňák Franz Grillparzer se narodil v rodině advokáta dne 15.1.1791. Po studiích se stal dramatikem a autorem mnoha uznávaných děl. Byl ve své době velmi populární a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností Rakouska. K jeho ctitelkám patřila spisovatelka Maria Ebner-Eschenbach, vážil si ho i sám Goethe. Roku 1864 byl jmenován čestným občanem Vídně. Přesto se cítil uprostřed hlučného a falešného světa osamocen. Zemřel 21.1.1872 a jeho pohřeb patřil k největším, jaké kdy Vídeň zažila. Pro nás je především důležité, že ve svých 25 letech píše na radu dramatika a svého přítele Schreyvogela tragédii Pramáti. Toto dílo se udrželo na prknech rakouských i německých divadel více jak půl století, že bylo následně s několika obměnami zpracováváno od několika dalších autorů (například pro loutkové divadlo) či že se již po 7 letech dočkalo českého překladu.... celý text