Povídky a jiné krátké texty
Olga Von Barényiová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505563/bmid_povidky-a-jine-kratke-texty-bmB-505563.jpg
5
1
1
Souborné vydání povídek a jiných krátkých textů českoněmecké protektorátní autorky. Pod pseudonymem Olga Barényi tvořila spisovatelka Aloisie Anna Gerstbergerová, roz. Voznicová, především v období protektorátu. Po válce opustila Československo a její evidentní kolaborace v době okupace ji na dlouhá léta vymazala z čtenářského i odborného povědomí. Editoři Ladislava Švandová, Dušan Hübl a Jiří Novotný sebrali její kompletní produkci z předválečných a protektorátních periodik, sestávající převážně z oddechově laděných povídek, ale i z drobných textů publicistických a dramatických. Soubor doplnili pečlivým bibliografickým materiálem, obrazovou přílohou a obsáhlým komentářem, přibližujícím osobnost autorky politicky kontroverzní, literárně však nikoli nezajímavé.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
povídky sudetští Němci publicistika Protektorát Čechy a Morava rozhlasové hry
Autorovy další knížky
| 2012 |  Pražský tanec smrti |
| 1941 |  Janka |
| 1945 | Román |
| 1942 |  Rybí náměstí |
| 1943 | Překrásná země |
Kniha Povídky a jiné krátké texty je v
| Přečtených | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 2x |
Kdybych měla být objektivní, hodnotila bych asi 4,5*. Těch 5* je subjektivních; vycházejí z faktu, že jsem kvůli povídkám párkrát přejela zastávku a později se mě spolubydlící přišla zeptat, jestli jsem se neutopila ve vaně. :D
A to jsem původně čekala něco jiného. O Olze Barényiové se píše (v anotaci knihy, na Wiki a tak vůbec), že je to autorka „kolaborující“, protektorátní nejen časově, ale i přesvědčením. Vlastně jsem ji začala číst proto, že se přátelila s představitelkou poválečného fašismu Sávitrí Déví. Ale ani životopisný doslov, ani (cca) 440 stránek jejích próz mě nepřesvědčily, že by Olga byla nějak ideologicky profilovaná. Jedinou narážkou na její současnost je dvojí poznámka o zatemňování. Naopak píše o sociální bídě kolem sebe, což by k čistě prorežimní autorce příliš nesedělo.
Ono je to ale celkem jedno – Barényiová je dost přitažlivá literárně, než aby musela být zajímavá politicky a historicky. Pravda, kvalita jejích povídek kolísá, některé bych zařadila spíš k průměru. Jiné jsou excelentní. „Dobrý vtip“ mi krutostí svého naturalismu připomínal „Kuře melancholika“ od Šlejhara: i tady jsou spojeny týrání zvířete a bezmocné lidské bytosti (ve Šlejharovi jde o dítě, zde o stařenku). Barényiová se mi líbila víc než zmíněný klasik a opravdu ji považuji za jeden z vrcholů českého naturalismu.
Mnohdy vypráví příběhy z pohledu dětí, zvířat, věcí. Hodně prostoru dopřává přímé řeči, kterou umí perfektně. Člověk přímo slyší, jak se hádají partaje protektorátního činžáku. Hrdinkami jsou často dívky, obvykle z nižších vrstev. Za nejlepší okruh Olžiných povídek pokládám ty detektivní, pro ně měla obzvláštní nadání. Hned za ně bych zařadila texty sociálně kritické a humoristické, kde si dělá legraci sama ze sebe – a stále je to vtipné. (Přitom humor tak rychle stárne – z toho protektorátního mě dosud oslovil jedině „Saturnin“.) Vzpomínat budu i na „Střepy přinášejí štěstí“, čerpající z autorčiny zkušenosti se špionáží, ty byly silné. A... eh, komentář je už dostatečně užvaněný, takže asi radši půjdu o autorce napsat článek pro náš magazín. :)