Pověsti dávných časů

11.10.2021

Bylo pro mne zajímavé si po letech přečíst knihu pověstí, a nadto tak pěkně napsanou. Neméně zajímavé je i srovnání tehdejší (kniha vyšla v roce1983) knižní produkce pro děti a mládež s tou dnešní. Současné dětské knihy z tohoto srovnání nevycházejí podle mého názoru zrovna nejlépe.
Alexej Pludek, novinář, spisovatel, levičák a zapálený komunista, se zhostil tématu dávné historie Slovanů se ctí. Agitka byla znát pouze v samém závěru a nebyla ani příliš vtíravá. Mladí lidé, pokud by vůbec tuto knížku otevřeli, by si jí ani nemuseli povšimnout. Ačkoliv jsem knihu četla spíše kvůli osvěžení dávných jmen a příběhů, nemohla jsem si neuvědomit, že jsem součástí a potomkem velkého a slavného slovanského národa a že to ve mně vyvolává nemalé pocity hrdosti. Zvláště v dnešní době tak zřídkavé.
Celou knihou, jež má být pochopitelně oslavou Slovanů a slovanství, prosakuje, možná neúmyslně, neustálá připomínka toho, že jsme svou moc, sílu, moudrost a um historicky vždy promarnili v neustálých šarvátkách mezi sebou a vše dobré utopili v chamtivosti, egoismu a malichernostech. Nebýt toho, nikdy bychom neskončili v německém područí. No co už teď.

Pár pěkných citátů na závěr:
"Poslední veliký kníže Slovanů mezi Labem a Odrou leží ve vysoké trávě a nad ním bolestně řehtá jeho věrný kůň...
Nad ním se modrá pokojné nebe s bílými oblaky a řeka Vraná dál unáší své vody k Baltickému moři a vítr se rozběhl po zeleném kraji, aby rozšuměl koruny dubů a borovic, aby dal ještě jednou rozeznít onomu nedozpívanému zpěvu o hrdinství a zmaru, velikou píseň propadlých let, jíž za několik lidských věků už jen málokdo porozumí...
Tak zemřel hrdina Niklot, jenž chtěl naposledy osvobodit svou rodnou zemi, naposledy zadržet příval německých vojsk, naposledy uhájit pro svůj lid pradávnou vlast, od předků zděděnou a po mnohá pokolení vzdělávanou, jenž toužil, aby v ní navždycky zněla slovanská řeč, řeč ukolébavek, bájných zkazek i hrdinského vyprávění.
Osud nedopřál, aby se tak stalo.
---
Na západním pomezí svobodně dýchali už jen Čechové. Byl to lid tvrdý, udatný a nepoddajný, jenž se za každou utrpěnou křivdu nelítostně mstil. Za každý vpád do své země, ohraničené hlubokými hvozdy a neprostupnými srázy hor, odpovídal svým vpádem do Bavorska, Rakous, Saska, či Frank. Žádnou ránu neponechal bez odvety. I říkalo se po Němcích, jak svědčí kronikář Dalimil, "s Čechy válči, kdož nechceš býti živ."
---
Nikdo nechtěl nikoho poslouchat, každý chtěl každého porazit, panovat pokládali všichni za lepší než uznávat za své pány jiné. A přitom všichni dohromady byli nuceni poslouchat Němce, kteří se z takového pořádku věcí radovali.
Byla to bída, bylo to boží dopuštění, byl to obraz ubohosti. Lapkové se radovali, cizinci byli potěšeni slabostí lidu, kdo měl ruce, ten kradl, pracovat bylo každému na obtíž.
---
Je to poselství o míru mezi nepočetným a početným, o míru mezi někdejším útočníkem a napadaným, o soužití, jež zmnoží bohatství obou, bohatství myšlenky, tvaru a melodie, pocházející ze vzájemného soutěžení a z nutnosti uchovat a ospravedlnit svou odlišnost v tom, co je nepodstatné, při totožnosti toho, co je obecně lidské v zápase o smysl našeho údělu na zemi."

14.06.2021

Kolegyně z práce už řadu let píše fantazy román, u kterého jsem měl dojem, že mu něco chybí. A to něco jsem našel v téhle knize. Totální zaujetí a nadšení pro téma. Boje statečných hrdiných Slovanů vyvstávají úplně před očima, jak tam naši ušlechtilí chlapci spravedlivě rubou odporné, smrduté a křivonohé Němce. Joj!
Abych tedy byl spravedlivý - většina kapitol se týká nikoliv českých kmenů, ale slovanských etnik v prostoru mezi Labem a Odrou - pro mě neznámých Obodritů, Črezpěňanů, Veletů a dalších. Tam, kde je dnes Berlín, Štětín a Chotěbuz.
Jestli má nějaká kniha atmosféru jako při fandění na fotbalovém stadionu, tak je to tato.

03.06.2020

Velmi dobrá kniha obsahující slovanské báje a pověsti, pro mne stejně zajímavé, jako ságy severské. Je hrozná škoda, že se takové knihy nejen znovu nevydávají, nepropagují, ale vyřazují z knihoven. A přitom mnoho mladých lidí se o tuto tematiku velmi zajímá i v souvislosti s fantasy a pod. Jenomže jak můžete třeba na fb doporučovat knihu, která není k sehnání ani v knihovně? Oceňuji autory a dědice, kteří dají např. souhlas k tomu, aby byla kniha nabídnuta jako e-knihy tady na databázi i když se na ni budou ještě mnoho let vztahovat autorská práva. Tak neupadnou v zapomnění a najdou si nové čtenáře. To je ale složitá věc, ke které se nemám právo vyjadřovat.

23.11.2018

Čakal som rozprávkovo ladené čítanie a dostal som výbušnú zmes slovanského (nie gréckeho) ohňa. Kniha je ozaj skvelá a nič na tom, že pochádza zo 70-tych rokov. Som rád, že v dnešnej dobe opäť ožíva záujem o slovanské korene (aj čo sa týka vydávania kníh). Autor nám predkladá 11 príbehov, ktoré na seba nadväzujú a odkazujú na seba navzájom. Až na prvý a posledný príbeh (O Samovi a O Přemyslovi) sú zvyšné povesti venované polabským a pomoranským Slovanom, hlavne Obodritom a Veletom. Dozvieme sa tak o neznámo známej Radohošti-Retre, o Arkone a jej páde, o Volyňskom (Wolinskom) Triglavovi a pod. Autor spája historicky ladenú fikciu s údajmi z kroník a histórie. Kroniky a kronikárov aj uvádza, tak je možné siahnuť aj po primárnom zdroji. Z celého diela plynie smútok a žiaľ nad bratovražednými spormi a vojnami, ktoré bohomžiaľ sú realitou aj 21. storočia. Alexej Pludek tak nenásilne vytvára ideu o slovanskej jednote. Hodnotou tohto diela je však aj to, že autor nielen že zaujímavou formou spracúva kronikárske zápisky, ale príbehy dopĺňa aj o kultúrny, hospodársky a vojenský život Slovanov. Pekne to bolo ilustrované v príbehu O Svarožicovi a v príbehu O Domaborovi, kde sa dozvedáme veľa o kulte slovanských božstiev, o svätyniach, o úlohe žrecov, o posvätných vešteckých žrebcoch či o veštbách samotných. Pre mňa určite skvost a odporúčam.

P.S.: príbeh O Boleslavovi - Chrabrom sa však vo vydaní z r. 1971 nenachádza. Snáď nemám skrátenú verziu diela.

14.08.2018

Tohle bylo opravdové potěšení - dušička v peří, jako zhůry věnovanou jsem ji našla co by nabídku odložených knih pro veřejnost v naší knihovně.
Skvost, slovanské pověsti ze slovanských a latinských kronik, ušlechtilým, výpravným slovem a úžasnými kresbami Zdeňka Mézla.
Jedinečnost pro milovníky historie, nemá v tomto obsahu (asi) konkurenci.
Jen jména z obsahu : O Sámovi, O Miliduchovi, O Rostislavovi, O Tuhomírovi, O Mstivojovi, O Boleslavovi - Chrabrém, O Svarožicovi, O Přibyhněvovi, O Krutomyslovi, O Niklotovi, O Domaborovi, O Přibyslavovi, O Přemyslovi.
Všichni slovanští panovníci s jejich životními osudy za udržení pozic proti nepřátelům.
Citace :"Byl to ruch války, jenž sice Slovany neleká, ale také nenaplňuje radostí, neboť raději pokojně orají za pluhem s párem volů voňavou jarní zemi, těší se skřivánčím trylkem vysoko v nebi i bzukotem včel v jabloňovém sadě, jsou šťastni při šustění koseného sena v lukách v době slunovratu a při pracné, požehnané sklizni za letního úpalu. Nebylo zbytí, nepřítel sbíral vojsko a byla to síla celé francké říše, první říše světa."
" Jsou to vskutku ty pravé ruce z nichž meč nevypadne, jež od nepřítele nepřijmou vazalskou korouhev?"
"Pustíš-li býkovi rohy, za ocas ho neudržíš.." ( slovanské přísloví)
"Řiďte se vždycky vlastním rozumem, cizincům neotvírejte svou zem." (Z Dalimilovy kroniky)
Klenot v mé knihovně. :-)
Doporučuji.