Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461911/bmid_postriziny-uvw-461911.png
4
1184
1184
Očima hrdinky vyprávění ožívají figurky malého města a jednotlivé epizody, v nichž jde především o nekonvenční husarské kousky této nezkrotné mladé ženy, podávají obraz zkostnatělé měšťanské společnosti, která s laskavou shovívavostí posuzuje výstřelky krásné správcovy manželky. Autor podává záměrně idylický obraz založený na vlastních vzpomínkách, umocněný jiskřivou fantazií a jazykovou originalitou.... celý text
Přidat komentář
Viděl jsem film dříve než četl knihu. Snad proto jsem si mohl, při popisu vlajících vlasů paní správcové, představit krásnou paní Vašáryovou, nebo uřvaného strýce Pepina v podání pana Hanzlíka.
Příběh obyčejných dní Nymburského pivovaru, který je vyprávěný jazykem pana Hrabala, dostává punc jedinečnosti.
Tohle je nádherná česká kniha, která ukazuje neobyčejně obyčejné. Nic složitého, jen několik dní života v provinčním pivovaru maloměsta.
A přesně v tom je genialita této knihy. Jazyk a jednoduchost.
Jedna z nejpoetičtějších knih Bohumila Hrabala. První díl z tzv. nymburské trilogie, později díky cenzurním zásahům vydáno jako Městečko u vody. Postřižiny, stejně jako pozdější poslední díl Harlekýnovy milióny, vypráví spisovatel očima své maminky Maryšky. Díky geniálnímu filmovému zpracování Jiřího Menzela spousta citací z knihy zlidověla a zařadila se mezi tzv. filmové hlášky. V knize je několik dalších krásných momentů, které se do filmu nevešly. V roce 2017 těsně před vážným onemocněním Jiří Menzel připravoval velký filmový návrat hrdinů Postřižin v adaptaci Harlekýnových miliónů, na který mu přislíbila účast po dlouhém přemlouvání i představitelka Maryšky. Po onemocnění Jiřího Menzela účast na projektu údajně přislíbil poněkud překvapivě Ondřej Havelka.
Hrabal nám ve svých knihách nechtěně ukazuje, o co jsme přišli. O blízkost a jakousi čirou radost ze života, svět který popisuje, je ztracený svět, úplný protipol dnešního insta světa sociálních sítí a pseudo života. číst jeho knihy je jako dělat jedno dlouhé ááách a bolestí slyšet, jak se nám zastavuje srdce.
Kniha vyznívá takovým humorným, pozitivním tónem a líbila se mi, jen asi nedokážu ocenit Hrabalův způsob psaní.
(SPOILER)
Kniha popisuje život Maryši, která v knihě prožívá různé zážitky, které jsou podle spisovatele "vtipné" a radostné.
Jako šesnáctiletý kluk některé vtipy a fráze prostě nechápu, myslím si že to není kniha pro mě, ale pro jinou generaci lidí, protože mě upřímně kniha dost nebavila a četla se mi dost těžce, až jsem si někdy říkal ať už je konec. Bylo jen pár částí knihy které byly pro mne jakžtakž zábavné, ale je to taky způsobeno tím že moc nečtu a že mě čtení nebaví, takže se do příběhu nedokážu vžít jako pravidelný čtenář. Proto dávám jen 1*.
Zatímco film jsem viděl už mnohokrát, k literární předloze jsem se dostal až teď. A vychutnal jsem si to. Viděl jsem před sebou Francina, Pepina a všechny ostatní postavy a s potěšením shledával shodu i rozdíly. Základní a nejdůležitější shoda spočívá v atmosféře filmu i knihy. Opravdový požitek.
K opakované četbě Postřižin jsem přistoupil řekněme ze studijních důvodů. Chtěl jsem si ověřit nakolik je filmový přepis odpovídající literární předloze. Někteří kritici totiž Menzelovi vyčítají, že jeho přepisy nejsou adekvátní, že jsou příliš líbivé, zatímco předlohy jsou drsnější. Teď tedy vím, že je to hloupost. Filmová adaptace je velmi odpovídající, dokonce včetně prvků grotesky. Opět jsem si ale potvrdil, že Hrabal není masový autor, jeho styl opravdu nebude mnoha čtenářům vyhovovat.
Asi už jsem do Hrabala tak nějak dorostla. (Mám živě před očima to utrpení, když jsem četla pár let zpátky Ostře sledované vlaky). Mám ráda film, a v průběhu čtení jsem si ho v hlavě promítala.
Víla Maryša. Pepin na mě působí v knize mnohem starší, než filmový fešák Hanzlík.
Trochu mě vyděsilo to zkracování u psa... Holt starší časy. Drsnější doba, drsnější lidi a žádný soucit s němou tváří.
Pro mě utrpení. Špatně se mi četla příliš dlouhá souvětí a k tomu mi byla vypravěčka silně nesympatická. Úplně z duše mi mluví uživatel Rawen616.
Postřižiny jsem viděla v divadle a moc se mi líbily, každopádně kniha nic moc.
Maryša mi jako hlavní postava vůbec nesedla, Pepin byl super, úplně jsem si vybavovala během čtení divadelní představení. Několikrát jsem se zasmála, ale suma sumárum nic moc.
Bylo to pěkný,ale tak nějak se mi film libí víc(a to je co říct:)).Chyběla mi tam taková ta poetika(či co)kterou tomu dodal pan Menzel.
Hrabalova óda na život, kde aj zabíjačka skrýva umeleckú krásu sochárskej práce Michalangela. Prial by som si vedieť nazerať na bežné veci s takou láskou a úsmevom, ako to dokázal Hrabal. Knihy mi to aspoň z časti umožňujú.
Teda nádherné podání. Netušila jsem, že ten krásný film ta kniha tak moc předčí. Jednak vyprávění v první osobě, ta životnost a marnivost se mi líbila. Ovšem, do kolen mne dostalo vyprávění o zkracování psího ocásku... chápu, že to Menzel vynechal...
Jelikož miluju film, byla jsem zvědavá i na knižní předlohu. A absolutně v ničem mě nezklamala! Stejné scény (některé i doslovné), má nejoblíbenější je příhoda jak si stréc Metud koupil medvídka mývala. Pepin je prostě postava nad postavy.
Nádherný příběh. Krásný humor. Úžasný pábitel Pepin, stejně úžasná je i filmová adaptace, kde ho skvěle ztvárnil Jaromír Hanzlík.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura pivo
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Tak za prvé.. rozhodně souhlasím s komentářem Rawen616. A teď k mému hodnocení..
Pan Hrabal. Jasný, nějaké knihy znám a líbily se mi.. ale toto. Třeba film, ten jsem viděla tisíckrát a líbí se mi. Je v něm taková pohoda, klid, takové ty příjemné časy. Kniha oproti tomu byla taková "hrubá".
Na začátku jsem musela přeskočit asi 20 stran o zabíjení prasete. (Jo, asi 10 let jsem byla vegetarián, teď už maso jim, ale o tomhle opravdu číst nepotřebuji..) Maryška byla živel, který se manžel Francin snažil ukočírovat na "správnou ženu". Dobrý, vše bylo v pořádku, místy i vtipné. Třeba se mi moc líbily části se strýcem Pepinem, ten byl zábavný. :) pak následoval děj neděj, jasný, život v pivovaře, alespoň jsem zjistila, jak to tam funguje/fungovalo. Mrzelo mně, že film byl vlastně dost rozdílný od knihy, spousta věcí a situací je vynechána, nebo zpřeházena, v některých případech to bylo ale dobře.. třeba u splašených koní. Nebo u zkracovací části.. když Maryša nakoupí kremrole, aby "umlčela" psa, kterému následně usekne sekyrou ocas, a zdá se jí to málo zkrácené. Toho psa večer několika ranami z pistole usmrtí Francin. Hnus! Chvílemi jsem to opravdu nedávala..
Takže, na film se kouknu znovu a ráda, ale knihu už rozhodně nikdy neotevřu. Jsem ráda, že to byla jen mobilní verze.