Poslední vlak do Helsingøru
Heidi Amsinck
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414314/bmid_posledni-vlak-do-helsingoru-HAW-414314.jpg
4
83
37
Devatenáct noirových povídek oceňované dánské autorky. Příběhy se odehrávají v současné Kodani a Heidi Amsincková v nich svým čtenářům servíruje skvělou kombinaci duchařiny a černého humoru. Navíc se v každé povídce, jejichž hlavními postavami jsou buď bezohlední nebo osamělí lidé, kteří mají co skrývat, skrývá hlubší poselství, které vede čtenáře k zamyšlení.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Last Train to Helsingør , 2018
více info...
Přidat komentář
Jestli je toto opravdu 'to nejlepší co žánr Scandi noir může nabídnout', tak to potěš. Povídky předvídatelné už od první strany, postavy jak vystřižené z dětských omalovánek, nemastné neslané a neuvěřitelně nesympatické. Jako jednohubka do vlaku, když opravdu nemáte co dělat, to asi postačí. Pokud se této knize vyhnete, rozhodně o nic nepřicházíte.
Pokud chcete opravdu skvělé povídky, přečtěte si Philipa Fracassiho nebo Lorda Bairona.
nic objevného, bez nápadu, všechny pointy jsou předvídatelné - takových povídek jsou tisíce
První kniha v prosinci dočtena... 29.11. jsem začala číst tuto sbírku devatenácti povídek. Přečetla jsem první a to povídku podle které se kniha jmenuje a byla jsem trochu na pochybách zda číst dál, ale druhý den jsem se dostala až k jedenácté povídce. Mám rozporuplné pocity. Kniha mi byla doporučena na facebooku a opravdu jsem se na ni těšila. Mám ráda duchařské příběhy a tady je slibován ještě černý humor což je moje gusto...povídky jsou krátké a rychle se čtou..rozhodně by některé z nich byli skvělé jako knihy a zasloužily by si rozepsat...ale převažovalo že mě to neuchvátilo a žádná ta povídka mě úplně nezaujala. Možná to bude tím že jsou to prostě povídky. Nelituji že jsem knihu četla a jsem naopak velmi ráda že jsem si ji nejdříve půjčila v knihovně jelikož už teď vím že koupě není dobrý nápad. Nemusím jí mít doma a asi si ji už nikdy nepřečtu, ale ne proto že by kniha nebyla dobrá, ale není to nic pro mě...určitě má své čtenáře ,mě nenadchla ale ani neurazila..takové příjemné oddychové čtení.
Mám ráda povídky, obdivuji umění autorů zaujmout čtenáře a vystihnout pointu na několika strankách. Tyto povídky se mi moc líbily, jsou krátké, svižné, výstižné. Všechny na téma zvláštních situací, paranormalních jevů a podivných lidí. Přivítala bych trochu více tajemna, na mě to bylo příliš mírné, povídky hodnotím spíše jako lehce znepokojující než strašidelné. Ale čtení to bylo milé, formát knihy a délka povídek jsou vhodné pro čtení při cestování a obálka je krásná. Odpočinkové čtení, když nemáte čas nebo chuť na rozsáhlejší román.
Úplně vidím, jak tato kolekce povídek vznikala. Heidi Amsinck jede mestskou dopravou po obchodni tride, a vidi mladeho muze s bicyklem, jak s tvari pritisknutou na skle vylohy neco pozoruje . Hmm, to je zajimavy namet, to trochu rozpracuji...
A v podobnem duchu se nese vetsina kousku v teto kolekci. Bezna situace, se kterou se setkavame v kazdodenni rutine mnohokrat - ztraceny kufr, odpoved na inzerat, doruceni posty, prilis tichy soused, kostel, do ktereho chodi jen par lidi... to vsechno danska autorka prostrednictvim sve fantazie necha rozbehnout uplne jinym smerem, nez byste cekali. Navzdory tomu, ze zadna z povidek neni vylozene "bomba", jde o vyrovnany soubor, u ktereho clovek obraci stranky v privetive ubihajicim case. Skvele cteni zejmena do metra ci vlaku. Paklize projizdi ten vlak Kodani, tak je cteni teto knizky primo povinne.
Krátké povídky vždy s tajuplnou a nadprirozenou zápletkou, které se však mohou číst i před spaním.
Soubor povídek, ze kterých vám půjde mráz po zádech. Čtivé, napínavé, k zamyšlení. Některé povídky končí zadostiučiněním, některé naprosto nelogicky s nádechem paranormálních jevů. Je to útlá knížka s mnoha příběhy uvnitř. Tuto knihu bych doporučila každému fanouškovi Stephena Kinga, nevysvětlitelných jevů a duchařiny.
Povídky obecně nemám tak ráda, jako celé romány, ale tohle jsou příjemné kousky. Jako vždy jsou tam lepší a horší, možná jsou si některé trochu podobné, že už na konci knížky není člověk překvapen, ale v celku se mi knížka líbí víc, než běžné povídkové soubory. Takže i mé hodnocení je "nadprůměr".
Očekávala jsem trochu víc. Jako u každé povídkové knížky, některé byly lepší, jiné horší, bohužel pro mě převažovaly ty horší. Co se týče strašidelnosti či napětí, tam to hodně pokulhávalo. poprvé jsem tu slibovanou duchařinu pocítila až u páté povídky (Muž nad schody), teprve poté následovalo několik podobně duchařsky laděných povídek, které nebyly špatné, ale nebyly ničím originální. Ale líbila se mi rozmanitost prostředí. I přesto, že to jsou povídky, přišlo mi to moc osekané, zbytečné popisy usurpovaly místo pro děj či vysvětlení, například v povídce Pláč mi vyloženě chybělo vyústění. Na zabití času to není špatné, zázrak v Dannersgadu se však nekonal.
Ty lepší povídky: Muž nad schody, Noční hlídač, Jako bílý déšť, Popínavé růže (i když velmi předvídatelná), Pokojová služba, Bědující dívka, Duch Helene Jorgensenové a Prádelník.
Rozmanité, krátké, ale napínavé i tajuplné povídky, většina se mi velmi líbila a i přes nevelký formát jsem se do příběhů rychle a snadno dokázala ponořit. Kniha padne svým formátem tak akorát do ruky a také obálka se velmi povedla.
Už podle přebalu jsem věděla, že si knihu přečtu. Musím přiznat, že jsem se i bála. Poslední povídku jsem četla se zatajeným dechem. Kdo má rád tajemno a duchařinu, si tuhle knihu s chutí přečte.
Knihu jsem vzala náhodou, upoutala mě přední strana a něco našeptávalo, že se mi bude líbit.- A byla super! U mě nejvíc zabodovaly povídky Podfuk paní Vinterbergové, Pták v kleci, Popínavé růže, Prádelník a Poslední nájemník. A samozřejmě povídka která dala knize název, je první z devatenácti a příjemně naladí a navnadí k dalšímu čtení.
Ze začátku jsem byla hodně skeptická, přesvědčila mě až kombinace černého humoru a duchařiny. Strašně se mi líbil přebal knihy, který upoutá vaši pozornost. Ocenila jsem i tzv. „kabelkové vydání“, kdy kniha padne tak akorát do ruky a vy si můžete číst prakticky v jakémkoliv dopravním prostředku. Upřímně, neměla jsem velká očekávání, ale tyhle povídky mě vážně bavily.
Devatenáct noirových povídek oceňované dánské autorky splnilo mé očekávání temné a melancholické četby, propojení děsu a černého humoru. Knihu mohu směle doporučit každému, koho lákají chladné večery v Dánsku, křupání sněhu pod nohama a tajemný pláč dítěte uprostřed noci vycházející z bytu nad vámi.
Musím říct, že jsem se povídkové noir knihy trošku bála. Ale lákala mě v nich ta slibovaná duchařina. A jsem ráda, že jsem neodolala. Nejvíce se mi líbily samozřejmě duchařské příběhy. Bědující dívka, odehrávající se na starobylém šlechtickém sídle, kde údajně straší. Pokojová služba, ze staršího hotelu, s dohlížejícími mrtvými zakladateli na stěnách. Duch Helen Jorgensenové, ze sezení s psychologem, a pacientem, který stále vidí ducha své zesnulé ženy. Pár povídek bylo horší, některé dokonalé, další průměr. Ale to neubírá na kvalitě a na atmosféře, která celou knihu doprovází... Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Tohle bylo naprosto super, tajemné, mysteriózní, melancholické. Trošku mi to připomínalo styl finského podivna.
Poslední vlak do Helsingøru
,,Gertrud Gunnersenová ho vylekala, když se najednou objevila vedle něho. ,Byl jste ztracen v myšlenkách,' řekla.
,Ach.' řekl a posadil se na pohovku."