Poslední milostpán

Rozsáhlá románová freska u nás dosud neznámého irského spisovatele je výraznou ukázkou soudobé irské prózy, hodnou pozoru nejen pro vskutku nevšední a bohatý děj, ale i pro básnickou jasnozřivost, s níž autor proniká do hlubin lidské duše, a uměleckou svrchovanost, s kterou spojuje všechny nitky příběhu v mohutný, živý obraz zrodu XIX. století, konce feudálního a úsvitu průmyslového věku. Tento dějinný přerod a jeho odraz v srdcích a myslích irského lidu, počínajícího svůj osvobozovací boj proti anglickému panství, tvoří velkou základní ideu románu, probleskující i tam, kde milostná dobrodružství, rytířská romantika a sportovní groteska splývají ve fantasticky pestrou, ale vědomím marnosti teskně podbarvenou lidskou komedii. Neboť o dobrodružství, romantiku a grotesknost není v tomto široce založeném prozaickém eposu nouze: je jimi jakoby hříšnou gloriolou obestřen především Garrett O'Neil, věčně smutný bouřlivák a odvážný hráč s osudem, pán na Baravore, hrdina s rysy téméř cyranovskými, jenž utápí vědomí své nerozlučné spojitosti se zanikající dobou ve víně a v lásce, v bitkách a sázkách, jenž nabývá slávy a popularity v nesmyslném dostihu svého vepříka se závodním koněm a který nakonec korunuje zářivý život „skvělého milostpána", posledního z rodu bezstarostných, feudálních venkovských šlechticů, pokornou, dobrovolnou smrtí za bratra a vykoupí tak vinu na tragickém skonu svého jediného přítele. Jeho protějškem je Zuzka, malá, statečná dívenka, uprchlá z dětské donucovací pracovny, jakási irská Scarlett, které se ujal a jež mu vyroste v oddanou ženu. Její láska ho dokonale vnitřně přemění, zušlechtí a vyrve běsům pýchy a zla, kteří ho hnali do zhouby. A přece je Zuzka i její mladý přítel Iky téměř pravý opak Garrettův: skvělý milostpán náleží minulosti, Zuzka a Iky jsou však postavy budoucnosti, světa strojů a intensivního životního tempa. Ale srdce básníkovo - a s ním i čtenářů - zůstává na straně posledního milostpána, představitele starého, hrdého a nepoddajného Irska.... celý text