Poslední dny slávy
Jaimy Gordon
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326924/mid_posledni-dny-slavy-vZv-326924.jpg
4
7
5
Román za který Jaimy Gordonová v r. 2010 získala americkou Národní knižní cenu, představuje čtenářům oblíbené dostihové prostředí zcela jinak než jsou zvyklí. Neodehrává se totiž v kulisách velkých závodů, luxusu a bohatství, ale na samém dně dostihového sportu, na závodišti v zapadákově, kde se koně i lidé „za zenitem“ ze všech sil snaží přežít a účel světí prostředky. Každá z postav, které se nám v tomto přitažlivě hrůzném panoptiku představí, mluví vlastním svérázným jazykem, ale jejich osamělost a izolace pramení z jiné „jinakosti“. Ať už to je věk, barva pleti nebo původ, co je staví na okraj společnosti, když se setkají na scéně zanedbaného závodiště v Západní Virginii, rozehrají spolu napínavé drama plné zoufalství, odhodlání, vášně a koní.... celý text
Přidat komentář
Nevšední prostředí, krásně vykreslená atmosféra provinčního dostihového závodiště, postavy outsiderů bojujících proti gangsterům, to všechno je super. Co mi jenom vadilo byly občasné pasáže, kde mi některé věty nebo i celé odstavce nedávaly smysl, jako by byly napsány ne úplně za střízliva. Ale nemusí čtenář porozumět úplně všemu, nemám tu potřebu. Ty "střízlivější" pasáže se četly krásně.
Asi si ji budu muset s odstupem času přečíst znova. Mnoho postav, pro mě trochu zmatené přeskakování z jedne situace do druhé. Konec mi dával smysl, začátek bohužel ne. Proto chci přečíst znova, třeba to uvidím zase z jiného úhlu.
Nedočteno. Příliš mnoho postav, prostředí které mě míjí. Nebyla jsem schopná udržet pozornost déle než nějakých padesát stránek.
Štítky knihy
koně americká literatura USA (Spojené státy americké) člověk a zvíře společenské romány Virginie (USA) koňské dostihy
Poslední dny slávy
Kniha mě na první pohled zaujala svou obálkou, která vystihuje podstatu věci, tedy že se bude jednat o dostihovou tématiku, což mě zaujalo ještě více.
Hodně lyrických popisů prostředí, pocitů a všeho okolo mi dělalo problém se někdy v ději vyznat. Nakonec jsem si ale zvykla, i když to asi nebude úplně pro mně, ale určitě zajímavá zkušenost s tímto druhem románu. Kdyby to však nebylo z prostředí, které je mi blízké, tak mně knížka až tolik nezaujme. Nejlepší popisy scén byly až ke konci knihy (poslední 2 kapitoly), ve kterých jsem zůstávala v napětí a dokázaly udržet mou pozornost.
Vynikající mi přijde i to, že kapitoly jsou pojmenovány po koních, kteří jsou v hlavním dění dané kapitoly a dostihu.
Jakmile se dobře seznámíte s postavami a s absencí označení přímě řeči, začnete se v knize orientovat. Nakonec se dá zvyknout na tento styl psaní lyrickou formou a všechno dává smysl. Děj je dobře propracovaný a na závěr vše do sebe zapadá a dává smysl, jen je potřeba se opravdu soustředit.
Na závěr bych to shrnula tak, že příběh byl opravdu výborný, jen kéž by se autor zaměřil více na stručné rozvíjení samotného děje než na tu lyrickou formou, kde se jednalo více o úvahy, myšlenky, pocity a lyrické vyobrazení prostředí.