Isla a šťastné konce

15.08.2015

(Obsahuje spoilery).
Nakonec se mi knížka moc líbila, ale byl to můj vnitřní boj s příběhem a k tomu ještě moje veliká blbost - přečíst si kus uprostřed, kdy se to pokazí. Nechtělo se mi pak číst dál, i když jsem věděla, že to dobře skončí. Tohle už radši dělat nebudu, protože ano, bylo to hloupé a smutné, ale tak nějak to do toho příběhu patřilo a když jsem to četla tak, jak jsem měla, nebylo to tak hrozné.
Autorka s postavami pěkne cvičila, jejich emoce a vztah mi přišel jak na houpačce, navíc šlo všechno neskutečně rychle. Jsem si říkala, že to se odehrálo cca v půl roce a on to měsíc. Nejdřív jsem byla naštvaná na Islu, že něco řekla, ale pak se podle toho neřídila. Řekla, že chce být součástí Joshova života i té špatné stránky, ale pak ho v podstatě pošle do háje, když se jí svěří? Jako he? Nechápala jsem, proč tak strašně žárlila, když to nemělo smysl, ale každému něco vadí a ani nemusí vědět proč. Tudíž jsem se zklidnila a do Isly se mi celkem podařilo vžít. A jsem ráda, že na konci přiznala, že rozchod byl z toho důvodu, že měla strach a nevěřila si. Nakonec i když to tak nejdřív nevypadalo, všechno mělo v příběhu své místo a i když se mi to nelíbilo hned, celkový pocit je skvělý a knížku řadím mezi své oblíbené. Ale na Annu to nemá...
A ještě jedna poznámka - doporučuji číst tak na podzim, fakt jsem se nedokázala vžít do situace, kdy psala, že si brala kabát a vlněnou čepici s rukavicemi, když je u mě venku tak 35 stupňů :-D