Polibek pavoučí ženy
Manuel Puig
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64559/bmid_polibek-pavouci-zeny-EHY-64559.jpg
4
21
6
Román argentinského autora je postmoderním projevem jihoamerického intelektuála, který je fascinován moderní sexualitou a masově šířeným kýčem. Kniha vypráví o dvou vězních, homosexuálovi a revolucionářovi, kteří si v cele navzájem vyprávějí obsahy filmů 40. let. Sentimentálně spoluprožívají osudy zejména jejich ženských hrdinek, a tak se přes svoji odlišnost v dlouhodobém dialogu doberou nakonec vzájemného porozumění.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , PráceOriginální název:
El beso de la mujer araña , 1976
více info...
Přidat komentář
Nedočteno, odloženo. Kniha mi vůbec nic nedávala, jsem v polovině a nedokážu ji číst dál.
K této knize se musím časem vrátit. Zůstal mi z ní takový zvláštní pocit. Mnohé jsem podle mě neodhalil. Škoda, že spoustu líčených filmů člověk nezná...
Dialog, pouze přímá řeč, žádný popis prostředí. Mnohastránkové převyprávění fabule Kočičích lidí (1942) a posléze dalších filmů. Extrémně dlouhé poznámky pod čarou. Navíc moc nesouvisející s hlavním dějem, chtělo by se namítnout – jenže co je zde „hlavním dějem“? Trochu iritující, ale zároveň fascinující (ta drzost, čerpat tolik z cizích textů), na každý pád originální. V prostoru, který ponechává naší představivosti je Polibek pavoučí ženy ojedinělou knihou. (Zajímavost na okraj: ve Španělsku poprvé vydanou knihu napsal argentinský spisovatel během svého pobytu v Mexiku a film byl natočen v brazilsko-argentinsko-americké koprodukci.)
Novela v přímé řeči (bez pásma vypravěče), v níž se postavy zpovídají a proti své vůli poddávají citům a která má přesto lehkost a nepůsobí přepjatě. Snad proto, že jsou dialogy uvěřitelné, jazykově i obsahem, to hlavní v nich zůstává skryté a řeč je hodně vázaná na konkrétní události probíhající v pozadí promluv. Dokonce se podařilo zaplést do rozhovorů ucelenou nit věrohodné a napínavé zápletky.
Ještě zajímavější jsou ale postavy. Zaprvé citově křehký homosexuál, toužící po velké lásce, ve které by zastával závislou ženskou roli. Na nějakou dobu je mu dopřáno hrát ji v blízkosti atraktivního mužného spoluvězně. Ten ale, jakožto svobodomyslný rebel, klasické genderové rozvržení neuznává a rád by z jejich modelu kolegu na cele „osvobodil“. Přitom v něm ale citově založený společník vyvolává potřebu uvažovat nahlas i o vlastní touze a něze... vzniká důvěrný a silný vztah, možná ne úplně nepodobný romantice kýčovitých filmů, které první druhému vypráví před spaním. Novela se nenápadně, ale nepříjemně dotýká otázky, jakou moc mají ideologické systémy nad myslí, láskou, osudem. Nejsou také takovou pavoučí síťovkou? A kdo koho nakonec do svých sítí zaplétá?
Prakticky celá kniha jsou různé rozhovory dvou vězňů, homosexuála a politického aktivisty. Homosexuál rád vypráví filmy - hned ten první jsem okamžitě poznal, protože jsem ho nedávno viděl (Kočičí lidé). Docela dobře se to čte, až na několik pasáží, v nichž autor zaznamenává momentální myšlenky homosexuála. Ty jsou takové podivné, nemají moc smysl. Prostě, co mu zrovna letělo hlavou. Úmysl je jasný, ale takhle to literárně vyjádřit, to mi nepřišlo zrovna dobré. Je tam také dost obsáhlých poznámek o homosexualitě, ale ty mě nebavily, takže jsem je pak přeskakoval. Rozhodně se nedá upřít tomuto argentinskému spisovateli jeho originalita, kterou prokazuje zejména formou, jakou píše své knihy. Nicméně spíš než knihu, která nemusí sednout každému, bych doporučil film, který se fakt povedl.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno vězení, věznice politická perzekuce političtí vězni Argentina argentinská literatura hispanoamerická literatura
Polibek pavoučí ženy
Nejdříve to vypadalo jako pěkná úchylárna, tak v polovině člověk došel šokujícího odhalení (i když ti bystřejší to zřejmě tušili už dávno) a v závěru to dostalo celkem rychlý a nečekaný spád. Můj oblíbený žánr to není, přesto ve mě kniha zanechala hluboký dojem.