Pohádky (26 pohádek)

14.08.2020

Další z knih, které čekají v naší rodinné knihovně, až doroste další generace do správného věku pro tyto pohádky.

24.05.2020

Nádherné pohádky dánského mistra, z nichž některé připomínají spíše horor a člověka až mrazí ...

15.04.2020

Návrat do dětství. Kniha byla na půdě a nějak se minula s mými dětmi....teď už je bohužel nebaví. Mě ale pořád ano .

10.04.2020

Klasika, nádherné pohádky!

28.02.2020

Nádherné pohádky mého dětství a rok vydání je rokem mého narození. Ikdyž jsem staršího věku :)miluju pohádky. Tato kniha patří k mým krásným vzpomínkám.

22.01.2020

Krásné pohádky, trošku jsem se vydala do dětství. Je fakt, jak už někdo poznamenal níže v komentářích, že české pohádky jsou prostě nejhezčí. Ale čtenář trochu pochopí mentalitu severských národů právě i z těchto pohádek...

20.01.2020

pohádky známé, ale nečetly se mi moc dobře

18.01.2020

Kniha plná krásných pohádek ,hodně výborná knížka....

15.01.2020

Krásná kniha plná známých pohádek od Hanse Christiana Andersena. Jako dítě jsem tyto příběhy moc ráda neměla, byly na můj vkus moc smutné a taky často končily nehezky. Na druhé straně, když se na to podívám z dnešního pohledu, jedná se spíš o pohádky reálné, protože život není jen veselý a šťastný. Kniha je hezky napsaná, vytříbeným jazykem, (nejen) proto si určitě pozornost zaslouží, přestože by ji mohl ocenit - a docenit - možná až dospělý čtenář? Já jsem ji četla v rámci Čtenářské výzvy a mám sama radost, že se mi dostala do rukou aspoň takto. Jinak bych se s ní totiž pravděpodobně i minula - a to by byla opravdu velká škoda...

11.01.2020

Hezké, já však fandím více těm českým. :)

24.11.2018

Pohádky se mi líbily. Jsou vhodné pro děti i dospělé. Některé pohádky jsou krátké, jiné delší. Pohádky jsou poučné, prolíná se v nich svět přírody a svět lidí, nacházíme v nich i všední věci. Líbily se mi např. tyto pohádky: Císařovy nové šaty, Ošklivé káčátko, Smrček, Starý dům, Mořská ženka aj.

V úvodu knihy se píše:

V čem je jejich půvab a cena? Co jim zaručuje jejich nesmrtelnost? Je to především jedinečné vyprávěcí umění Andersonovo. Do prostého, ale velmi poutavého vyprávění vkládá Andersen svou životní moudrost a vede čtenáře k správnému názoru na život a lidi. Učí je rozumět duši lidské, nalézat v ní skryté krásy a tak si uchovávat lásku k lidem, zvláště k utlačovaným a poníženým.

Skutečná velikost totiž - tak učí Andersen - je v srdci, v lásce k člověku, v poctivé práci a ušlechtilé snaze konat dobro a být užitečným svému okolí a všemu lidstvu. Prostá upřímnost povahy vítězí nad veškerou falší a dobrý člověk stojí ve své prostotě mnohem výše než všichni ti vládcové, mající v rukou moc a bohatství.

S předchozími citacemi z úvodu knihy se ztotožňuji, lépe bych je nevyjádřil. Kniha má nádherné ilustrace.

Citáty z pohádky Mořská ženka:

Lidé však mají duši, která žije stále, žije, i když se tělo proměnilo v zem. Tato duše vystoupí nahoru jasným vzduchem ke všem zářícím hvězdám. Jako my se vynořujeme z moře a díváme se na lidské země, tak oni se povznášejí k neznámým, krásným místům, která my nikdy nespatříme.

19.11.2018

Níže v komentech byly zmiňovány pohádky Látací jehla a Cestující z dostavníku, ale ty jsem ve vydání, které jsem teď, naposledy četla, nenašla. Stejně tak mi tam chybělo Děvčátko se sirkami. A Malá mořská víla! I když... Chybělo... Holkám jsem předčítala redukovaně, ne, že bych před nimi chtěla ukrývat smrt, ale na noc jim číst slova jako "pohřeb" a "umřít" nemůžu, jsou poslední dobou na tahle slova nějak přecitlivělé :-D
Jako dítěti se mi Andersenovy pohádky líbily víc. Jakože ty jeho popisy jsem asi žrala, jsou moc hezké a fantazii podněcující. Ale jako dospělá, která to má jako četbu na uspávání, to už spíš beru jako rozvleklé. Možná je to tou uspěchanější dobou, že se chci rychleji a nedočkavěji dobrat konce, ale naopak – šťouravá – třeba u Divokých labutí mi tam úplně chyběl dovětek, co se stalo s macechou, která začarovala nevlastní syny do labutí a vyhnala nevlastní dceru. Tam evidentně nebylo potrestané zlo (příp. aspoň mělo být zmíněno, že zlo si vesele škodí dál). Ale to fakt jen hnidopiším.
Ale i přes negativnější vyznění mého komentu považuji Andersenovy pohádky za klasiku, která neomrzí. A Trnkovy obrázky jsou dalším megaplusovým bodem.

17.07.2018

Pohádky které jsou sice strašně smutné ale zároveň hodně čtivé ..

20.06.2018

Tento soubor pohádek se mi líbil, i když ne všechny končí šťastně. Všechny pohádky nejsou stejně dobré, ale to vyvažují moc krásné ilustrace.

19.06.2018

Jedny z nejznámějších a nejklasičtějších pohádek na světě, které napsal člověk, který považoval pohádky za podřadné, nevážil si jich a sám sebe považoval za zneuznaného básníka a dramatika. Pohádky samotné se musely proslavit nejprve v zahraniční, než dobyly rodné Dánsko. Pro mne krásné, temné, nostalgické, melancholické a první, které ne vždy končí klasickým happy endem. A když se k tomu přidají ilustrace Jiřího Trnky, pak už není co dodat.

07.12.2017

Kouzelne pohadky, knizku mam rada od detstvi.

27.09.2017

Andersenovy Pohádky se mi líbily více než Pohádky bratří Grimmů. Tyto pohádky se tolik nepodobaly jedna druhé a nebylo jich zbytečně mnoho. Některé pohádky jsem neznala, některé jsem znala v intencionálnější verzi - Ošklivé kačátko, opravdu se člověk dokáže u pohádky rozbrečet. Jsou to klasické příběhy, které přinášejí ponaučení ale i pravdy a nutnosti života, možná i uvědomění. Také se mi líbilo, že pohádky jsou jakýmsi nevyřčeným způsobem propleteny. Tato knížka je opravdu kouzelná, i přesto, že se to nemusí zdát, přečetla bych je i dítěti.

19.07.2017

Četla jsem v květnu 2007. Podle mých poznámek:
Pohádky nejsou jen o pohádkových bytostech, nebo o lidech, ale často o věcech. Některé jsou spíš pro dospělé, některých jsem se jako dítě bála.

22.06.2017

Knihu jsme dostala už jako dítě, ale vždy jsem zvládla přečíst jen jednotlivé pohádky. Téměř pravidelně jsem si před vánočními svátky četla pohádku Strom a několikrát i křesadlo. Až letos jsem sáhla po knize a přečetla ji od začátku do konce. Jsem za to ráda, protože mi doposud unikly pohádky Sněhová královna, Mořská ženka, Císařovy nové šaty nebo Ošklivé kačátko. Znala jsem je jen z vyprávění, nebo zfilmované, ale musím říci, že se mi v knize líbily mnohem více.