Podat ruku ďáblovi: Příběh poslední genocidy 20. století
Roméo Dallaire
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235098/bmid_podat-ruku-dablovi-pribeh-posledni--tEK-235098.jpg
4
23
8
Kniha Podat ruku ďáblovi je autentickým svědectvím o jedné z nejhorších genocid 20. století. V červenci roku 1993 se stal generál Roméo Dallaire velitelem mírové mise UNAMIR ve Rwandě. Snažil se o stabilizaci násilím zmítané a etnicky rozdělené africké země a marně varoval mezinárodní společenství o chystaných masakrech. Když v dubnu 1994 propukla genocida, během níž bylo za zhruba sto dní brutálně zavražděno více než 800 000 lidí, dostal rozkaz nezasahovat a stáhnout mírové jednotky ze země. Dallaire však neuposlechl a s malým kontingentem vojáků a neozbrojených vojenských pozorovatelů ve Rwandě zůstal. Společně pak dokázali zachránit několik desítek tisíc lidských životů. Dallaire líčí den po dni okolnosti přípravy celé mise, její nasazení, průběh i její tragické vyústění. Popisuje situaci ve Rwandě i na mezinárodní scéně, jednání politiků, diplomatů a vojáků, ale i „obyčejný“ život v nelidských podmínkách. Kniha je strhujícím příběhem nezměrné krutosti, politické licoměrnosti, ale i obětavosti a hrdinství v nejlepším slova smyslu.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2014 , MalvernOriginální název:
Shake Hands with the Devil , 2014
více info...
Přidat komentář
Těžká četba, nikoliv z pohledu obsahu, ale literárních kvalit. Nečetl jsem v originále, tudíž nemohu soudit, zda je to "kostrbatým překladem" jak tady někdo píše, nebo prostě tím, že to sepisoval voják a redaktor od nakladatele ho nedokázal zvládnout. Nejde ani tak o to množství jmen - v knize je v závěru alespoň nějaký amatérský pokus o něco jako rejstřík jmen s vysvětlivkou nebo seznam zkratek - označeno nesmyslně jako slovník, ale jde prostě o vypravěčský styl, kdy vlastně nejde ani o deník, ani knihu faktu, nevím jak to mám označit. Prostě na to jak závážný je obsah a jak se místy opravdu snaží pan generál psát co nejvíce upřímně a otevřeně (určitě byl omezen případnou odpovědností za prozrazení některých skutečností), je to prostě místy literárně nudné, ale možná za to může ten překlad. ALE odmítám tvrzení, že podle této knihy byl natočen film HOTEL RWANDA, protože ten film je proti této knize vylhaná hollywoodská pohádka. Nicméně kniha není pro toho, kdo o této genocidě slyší poprvé.
Těžká četba popisující hořkou skutečnost, jak se historie opakuje a asi zřejmě stále opakovat bude. Jak je západnímu, našemu, světu jedno, že v jiných zemích umírají tisíce lidí denně. Když se nás to bezprostředně netýká, není to náš problém a to je ten největší omyl, který nás jednou dostihne, pokud s tím nezačneme rychle něco dělat. Podle knihy byl natočen i stejnojmenný film - syrovější než je známý Hotel Rwanda. A dalším tipem je třeba film Sometimes in April a Shooting dogs.
Stručně řečeno: velmi těžké čtení...
Po stránce obsahové"syrová reportáž" z úst velitele mírové mise gen. Dallaire ve Rwandě, který se snaží s minimem vycvičené posádky, vybavení, podpory OSN a vůbec světového zájmu stabilizovat etnický a vládní zmatek v zemi. Vše i s jeho varováním vyústí v dubnu 1994 do brutální genocidy s vyvražděním asi 800 000 lidí během 3 měsíců... Ve stejné době probíhal konflikt v bývalé Jugoslávií, kde genocidě též nebylo zabráněno...
Jakou cenu má lidský život na jednom x druhém kontinentu? Jaká je cena pomoci chudé x perspektivní zemi? Jak běží čas lidem na dovolené x v oblehnutém bydlišti?
Po formální stránce děj škobrtá přes mnoho technických a administrativních detailů, které generál řeší, zabírá mnoha osob (často jsem zpětně listovala kdo je čí) a strádá nekvalitním překladem. Přesto doporučuji k přečtení - už kvůli samotným Rwanďanům a misi UNAMIR...
Tváří tvář probíhající genocidě ve Rwandě se ukazovala neschopnost OSN a nezájem jednotlivých zemí Rady bezpečnosti. Trochu jsem se ztrácel ve jménech, ale lze to překonat.
Co jsem cekal, to jsem dostal. Trochu syrovy pohled na genocidu. Cim vic ctu o fungovani OSN, tim vic se utvrzuji v tom, ze je to zbytecna organizace (viz. kniha Total Balkan). Ale....vzdy se najdou lide, kteri to mysli dobre a snazi se, co mohou a zlepsuji prestiz teto organizace.
Jen jedna vec mi v teto knizce chybela. Ale mozna jsem tu odpoved ani nemel nalezt. A to proc? Proc se to stalo. Jaka silena nenavist dokaze premenit cloveka v takove monstra. A to nepisu o lidech na vysokych postech. Ale o obycejnych lidech. Matkach s detmi na zadech
Šokující a těžké čtení o genocidě probíhající v závěru 20. století. Svědectví lhostejnosti, byrokracie, arogance a lhaní beze studu. Kniha nešetří drastickými popisy, není pro slabší povahy.
Obsahově pozoruhodné svědectví kanadského generála Dallaira, jenž stál zhruba rok v čele mírové mise UNAMIR ve Rwandě. Je to „zpověď“ očitého svědka poslední genocidy 20. století, které padl za oběť téměř milion lidí. Vojáci UNAMIRu se například setkali s prvním jasným důkazem o masovém vraždění na etnickém základu, když byla 9. dubna 1994 ve farním kostele ve vesnici Gikondo zavražděna asi stovka místních Tutsiů. Především ale vzpomínky generála Dallaira představují desítky lidí, kterým nebyly osudy běžných Rwanďanů lhostejné a často i obětovali vlastní životy pro jejich záchranu. Když se čtenář přenese přes technické detaily mise, desítky cizokrajných jmen a kostrbatý překlad (plný pravopisných chyb a překlepů), dostane se mu silný příběh o záblescích hrdinství a lidskosti v samém srdci genocidy.
Štítky knihy
Afrika 20. století genocida 90. léta 20. století Rwanda mise OSN
Podat ruku ďáblovi: Příběh poslední genocidy 20. stoletíKniha Podat ruku ďáblovi: Příběh poslední genocidy 20. století je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 35x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 17x |
| Chystám se číst | 81x |
| Chci si koupit | 34x |
| dalších seznamech | 2x |
Rwandská genocida z jiného, širšího pohledu než jen příběh Hotelu Rwanda. Těžké na čtení kvůli detailnímu popisu složitých procedur a byrokracie OSN. Což je ale logické, protože složité procedury a byrokracie OSN byly jedním z důvodů, proč svět nedokázal genocidě zabránit. Dá se vůbec očekávat, že organizace, kde se má shodnout 193 zemí, bude flexibilní? Nebo že bude akční Rada bezpečnosti, kde má právo veta komunistická Čína? Nebo že bude ve světě zasahovat některá ze světových velmocí, za což bude všemi zpětně zkritizována? Smutné mi připadá, že neexistuje žádný mechanismus, jak občanské konflikty hodnotit a jak rozhodnout, kdy je mezinárodní zásah vhodný a kdy je kontraproduktivní. Nepodařilo se zabránit genocidě ani na Balkáně ani ve Rwandě a nejspíš se to nepodaří ani v budoucnu.