Platónova péče o duši a spravedlivý stát

28.03.2019

Mám poněkud rozporné pocity při hodnocení této knihy, protože většina mých výtek je rozhodně přičitatelná buď rozhodnutí editora a nebo původní formě textu, tedy přednášky (mluveného projevu), zato myšlenky samotného autora jsou nanejvýš zajímavé, přestože v mnoha místech složitě zvládnutelné. Ne nadarmo se říká, že veškerá západní filosofie není než série poznámek k Platónovi. Z tohoto výroku musíme takříkajíc dovodit určitou míru komplexnosti autora a jím probírané látky. Přednášky, z kterých je tato kniha sestavena, se zabývají těmi z nejsložitějších témat v platónově filosofii - tedy duši a uspořádání společnosti. Tedy témata v žádném případě triviální. Nosnými dialogy výkladu jsou z platónských textů Gorgias, VII List a Ústava, přestože se pracuje i s jinými texty. Především musím zmínit výhradu, kterou mám k rozhodnutí editora v textu užívat slova v originálním řeckém skriptu bez jakéhokoliv překladu. Nechce se mi věřit, že by znalost starořečtiny byla v naší zemi rozšířenější než latiny a proto je rozumné předpokládat, že čtenář nebude textu rozumět - i pouhý přepis pod čarou s převodem slov do latinky by byl dostatečný. Takto jsem bohužel četl pasáže a jejich obsah pro mě zněl přibližně takto: jelikož Platón rozlišuje X a Y když hovoří o X, tak musíme chápat že směšovat význam X a Z by bylo nerozumné - tedy takřka nesrozumitelné, i přes mou počáteční snahu si pamatovat Patočkou vysvětlená slova se jejich počet postupem doby rozrostl tak, že jsem marnou snahu rovnou vzdal. To samozřejmě není chyba pana Patočky, v mluveném projevu, jak byl text přednesen by byl samozřejmě studentům srozumitelný. Dokonce i Patočka u většiny posluchačů nepředpokládal předchozí znalost vykládaných textů ač ji rozhodně doporučoval. Ovšem jinak jde rozhodně o skvělý výkladový materiál k porozumění platónových textů. Především tím, že dává určité dialogy do vzájemné vazby a samotnou přednášenou látku do historického kontextu čímž její pochopení výrazně zjednodušuje. Nejspíš nešlo o nejšťastnější volbu jako první seznámení s dílem Jana Patočky, ale rozhodně spokojenost. Bezpochyby až přečtu Ústavu, tak se ke knize znovu vrátím (i když lekce starořečtiny nádavkem by rozhodně neuškodila).