Planoucí duše
Léon Degrelle
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375183/bmid_planouci-duse-HXg-375183.jpg
5
10
2
O čem nebo – lépe – čím tedy „Planoucí duše“ jsou? Naprosto nejde o román či o povídku, je to – svého druhu – „příručka idealisty“, nenapsaná ovšem od „čistého stolu“, v tichu a pohodlí pracovny, nýbrž za politických a vojenských bojů, mezi velkolepými shromážděními i zledovatělými zákopy z protibolševické kruciáty. Značnou část proto tvoří poznámky, které si Velitel zapisoval již v meziválečném údobí a za války. V poválečném exilu je doplnil a scelil do jednoho textu, jehož vyznění je zřetelně iniciační a tón povětšinou nabádavý, naléhavý, didaktický. Rozjímání, úvahy, popisy, vzpomínky či konstatování tvoří organický celek, „katechismus politického vojáka“.... celý text
Duchovní literatura Filozofie Historie
Vydáno: 2018 , Délský potápěčOriginální název:
Les Âmes qui brulent , 1964
více info...
Přidat komentář
Vynikající text! Ne příliš obsáhlý v počtu stran, ovšem plný zajímavých úvah a myšlenek. Jedno z nejhodnotnějších počtení vůbec. Děkuji, že byla zpřístupněna i českému čtenáři!
Při jejím čtení se však s jistou stopou smutku ptám, zda takoví muži ještě vůbec existují? Muži, kteří by za svoje ideály položili život. Muži, kteří poznali syrovost války a přesto dokázali s takovou něhou napsat takové úchvatné texty...
"Sníval jsem o století rytířů, silných a šlechetných, kteří sami sebe ovládají dříve než druhé. Tvrdí a čistí stálo na mých korouhvích. Se svým rancem zašlých snů se cítím jako moula. Vím, že pocity, jež jsem se snažil vyjádřit, už moc pociťovány nejsou, někomu se dokonce zdají 'trapné'. Ale viděl jsem toho tolik, tolik jsem vytrpěl, že mě teď nějaké další roztrpčení nedorazí. No a co! Ano, takové sny jsem měl. To zapálení ve mně bylo."
"Radši deset let zimy a opuštěnosti, než abych jednoho dne pocítil v duši prázdno a chlad z mrtvých snů."
Strašně rád bych dal velkému Léonovi plný počet hvězd, ale lhal bych sám sobě! Moje hodnocení je asi ovlivněno očekávánim, které bylo opravdu veliké. Přesto všechno mě tahle knížečka neposadila na zadek, tak jako mnoho jiných textů, které má na svědomí Délský Potapěč/Karel Veliký. Silné pasáže střídaly slabé a celkově to na mě nepůsobilo tak hypnoticky jako například Chaos, který je podobného ražení. Velitelovo "Tažení" pro mě bylo zcela jiná liga, která mě v mém náctiletém období dosti ovlivnila.