Planeta Leon (I.-II.)
J. M. Troska (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199874/mid_planeta-leon-myX-199874.jpg
4
61
61
Dá se z elektřiny vyrobit hmota? Čtyři kamarádi, Ludvík, Norbert, Otakar a Emil, se rozhodnout to vyzkoušet, a to s pomocí zvláštního krystalu, který se jim podaří vyrobit a který má zvláštní schopnost usměrňovat elektromagnetické vlny. Pokus, k němuž se odhodlají na pustém ostrově v Tichém oceánu, se jim ale vymkne z rukou – namísto planetky, kterou chtěli uměle vytvořit a vyslat do vesmíru, vytrhne síla odpoutaných energií ostrov z povrchu Země a mrští jej do kosmu. Ze čtyř kamarádů se stávají nedobrovolní cestovatelé sluneční soustavou…... celý text
Přidat komentář
Je to taková česká verneovka. Verne ale neměl v knihách tolik vědeckých fantazií až nesmyslů. Ve verneovkách není tolik jedinců, kteří svojí extrémní inteligencí, zkušenostmi a nadhledem vše, i přes své mládí, ihned vyřeší. Je zde sice i dobrodružství a jisté napětí, ale to si myslím z dnešního pohledu dojem nenapraví. Krátce řečeno, kniha je dost naivní.
Odhlédnu-li od příběhu, což je čistá fantazie jak z Avataru, jsou tam jedny z nejotřesnějších dialogů, které mohou potenciálního čtenáře odradit. Dokonce dělají dojem, že byly důsledně stenografovány slovo od slova (a že by jich šlo ale vypustit :) nebo aspoň ty nejinfantilnější naznačit výpustky). Ale obdobné dialogy, zvlášť s použitím domáckých jmen, jsou spíš úsměvné.
Je to jedna z horších Troskových knih, kterou zřejmě spáchal v manické fázi nějaké duševní slabosti.
Další dobrodrůžo českých vědců mladíků, kteří si nejprve hrají na robinsony až nakonec stvoří díky elektromagnetickým silám svou vlastní planetku a odfičí si to s ní to nekonečného vesmíru. A že neuhodnete, kdo se je vydá hledat ? Samozřejmě staří známí ( s jednou obměnou ) z trilogie Zápas s nebem se svou novou Astrou - toto dobrodružství u mě v lepším průměru - 60 '%
Mám takový trošku rozpačitý pocit, kniha se mi zdá hodně poplatná době, takové to komunistické poručíme větru dešti... ale nakonec proč ne, autorovi se podařilo stvořit hezký i když absolutně nereálný svět, praktické otázky života asi moc neřešil. Kniha se mi navíc hodila i do knižní výzvy 2018, protože jedna z postav se jmenuje jako já :-) Knihu zase odnesu do knihobudky kde jsem jí vzal, nechávat si jí nebudu, ať si jí přečte zas někdo jiný.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1970 |  Zápas s nebem (1. - 3. díl) |
| 1969 | Nemova říše |
| 1993 |  Planeta Leon I.-II. |
| 1992 | Metla nebes |
| 1991 | Pistole míru |
No, co k tomu napsat a neurazit. Knížky od Trosky mám rád. V mládí jsem je úplně hltal. I přes svou značnou naivitu a prvorepublikový jazyk jsou dobrodružné a mají v sobě jistý patos, kvůli kterému rád přehlédnu mnohé technické chyby. Nicméně tady se to moc dobře nesešlo. Příliš mnoho technických popisů a přitom tolik nesmyslů. Méně by bylo určitě více. U každé věty, která obsahoval "posunul páčku reostatu", jsem trpěl jak zvíře. Taky mi chyběla nějaká sebereflexe hlavních hrdinů. Odletí si do kosmu s kusem země, která zajišťuje Zemi magnetickou ochranu, způsobí globální katastrofu, ale že by to nějak řešili... Ale jako zajímavost kniha poslouží.