Piruety
Tillie Walden
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479822/bmid_piruety-ur1-479822.jpg
4
95
20
Byla dobrá, vyhrávala a nesnášela to. Každé ráno bylo stejné. Vstát z postele, vzít brusle a vyrazit na kluziště, zatímco okolní svět spal. Soutěžní víkendy plné pozlátka. Výkon, úsměv a to celé pořád dokola. Deset let pro ni bylo krasobruslení vším. Bylo součástí její osobnosti a představovalo bezpečný úkryt před stresem ze školy, před šikanou nebo před problémy doma. Ale když nastoupila do nové školy, objevila svět umění a zamilovala se, začala vše zpochybňovat… V deseti kapitolách pojmenovaných po krasobruslařských prvcích se Tillie Waldenová vrací ke dřině, kterou krasobruslení a s ním spojený životní styl představovalo. Nepřikrášlený a intimní memoár o dospívání, osamělosti a objevování vlastní sexuality zpečetil její novou kariéru ve světě komiksu. Piruety začala kreslit jako náctiletá a ve svých dvaadvaceti letech se díky nim stala jednou z nejmladších držitelek prestižní Ceny Willa Eisnera.... celý text
Komiksy Biografie a memoáry Sport
Vydáno: 2021 , PasekaOriginální název:
Spinning , 2017
více info...
Přidat komentář
Komiks Piruety je graficky moc pěkně zpracovaný. Hodně se mi líbilo, že každá kapitola knihy začíná nějakým krasobruslařským prvkem. Ale není to jen komiks o krasobruslení.
Jelikož se jedná o autobiografický román, tak se komiks zabývá hledáním sama sebe. Každopádně si myslím (a nevím jestli to není jen tím, že se jedná o komiks), že se autorka chtěla věnovat úplně všemu a tím, že neměla tolik prostoru k textu, tak tady pořádně není dotaženo nic. Cokoliv se tady řešilo (šikana, vztah s mámou, dřina spojená s krasobruslením, dynamika dívčích kolektivů, sexuální orientace,..), tak se tady nastínilo velmi lehce a do větší hloubky už se nerozebralo.
Každopádně jako takový vhled do života introvertní krasobruslařky, která hledá svou cestu životem, který je moc pěkně nakreslený. Ztráta času to určitě není. :)
Autobiografie či biografie ve formě grafického románu mám ráda a toto je, myslím, velmi povedené dílo, zejména po výtvarné stránce. Ale i příběh mě zaujal. Není to, pravda, žádný thriller a srdcervoucí drama. Pocity a dojmy dospívající krasobruslařské naděje, introvertní Tilly, jsou zde popsány věrně a jsou mi blízké. To mi k radosti ze čtení bohatě stačilo.
Na tento komiks jsem se hodně těšila, ale bohužel jsem zklamaná. Krasobruslení mám moc ráda, a vždy jsem ho obdivovala. Úplně souhlasím s komentářem Jizi. Přesně jak to píše, tak to cítím i já.
Knížka se mi líbila. Krasobruslařství jsem vždycky vnímala jako... no spíš jsem tento sport ani nevnímala. Občas jsem ho vídala na různých videích, ale vždycky mi to připadalo v uvozovkách "obyčejné".
Tato kniha mi tento sport, a problémy i radosti spojené s ním, dokonale osvětlila.
Děkuji paní autorce!
Mike Dawson, autor autobiografického komiksu Freddie a já, ve své knize píše, že komiks je nejlepší formát pro vyprávění o sobě samém.
A já s ním souhlasím. Jen je potřeba vědět, co o sobě chci vyprávět a co chci sdělit.
Piruety totiž nejsou ani ryba, ani rak. Je v nich všechno a není v nich vlastně nic, Tillie o spoustě věcí, které se celou knihou táhnou jako rudá nit, neříká nic (vztah s mámou), o krasobruslení to nakonec taky tolik není, není to ani o její orientaci, napadení, šikaně, všechno je tam naťuknuté, nic není dotažené.
Možná je to tím, že psát v jednadvaceti autobiografii je přeci jen poněkud... unáhlené?
Na první pohled autobiografický komiks o krasobruslení, na druhý o dospívání a jeho těžkostech, na třetí o spoustě dalších tématech…
Piruety jsou hodně o emocích, které se autorce kresbou podařilo skvěle předat.
Trochu mě mrzelo, že je tu naťuknuto spousta témat, ale žádné nejde vlastně do hloubky, spíš tak klouže po povrchu. Nicméně komiks je určen mladší cílovce než jsem já, tak možná je to adekvátní.
Tak či tak, jsem ráda, že jsem se k Piruetám dostala. Minimálně graficky to byla fakt nádhera!
Piruety jsou cenami ověnčený (Cena Willa Eisnera, cena Muriel za nejlepší překladový komiks pro knihy Paseka) autobiografický grafický román, do kterého jsem se pustila zejména proto, že mi námětem připomněl Baletky Miřenky Čechové, což je fenomenální, zároveň ale hrozivá, zpověď mladé dospívající dívky, která honbou za to, být v něčem nejlepší, ztratí vlastní identitu i nevinnost dítěte. Piruety jsou v tomto směru o dost jemnější. Byť se zkušenosti obou autorek podobají, Tillie Walden přeci jen nepadá přes hranu, snad i proto, že ona na rozdíl od Miřenky neopouští domov. Překvapilo mě, jak polytematická kniha vlastně je. Kromě drilu na ledě a pocitů lásky, ale i nenávisti, které to v protagonistce vyvolává, řeší mimo jiné vztah s rodiči, spolužáky, s dalšími dívkami krasobruslařkami, šikanu, vlastní sexualitu, sexuální obtěžování atd. Každé z těchto témat má v knize dozajista své místo a je zakomponováno do děje plynule, bohužel ale žádné z nich (snad právě proto, že jich je tolik) úplně nevynikne, není více řešeno a to je podle mě škoda. Co je naopak opravdu bez chybičky, je kresba a coloring. Čím dál tím víc mě baví spíš jednodušší užití barev a v tomto případě celkem netypické spojení fialové a žluté funguje skvěle. Střídají se pasáže s poměrně velkým množstvím textu s panely nebo i celostránkovými ilustracemi beze slov, čímž vynikají opravdu význačné scény. Celkově jsou za mě Piruety význačným počinem, který stojí za přečtení, ač mám zmiňované drobné výhrady k až přílišné polytematičnosti. Myslím, že zejména pubertálnímu publiku se budou obzvlášť líbit, rozhodně jsou ale skvělé i pro dospěláka a nesrazí vás na kolena tak silně jako Baletky.
Pocit po dočtení knihy je úzkost a lítost. Tilly byla jistě svým způsobem silná, ale zároveň na mě působila, že byla hrozně osamělá a neprůbojná. Souhlasím s komentáři zde, že tato silná témata v knize byla jen lehce zmíněna a nic a naopak se důraz kladl vlastně nevím pořádně na co, určitě nic důležitého (aspoň z mého pohledu). Třeba šikana, obtěžování, homosexualita... A moc nechápu jednání jejích rodičů. To je to vážně vůbec nezajímalo?
Ještě by mě zajímalo, jak to dopadlo s Rae, v knize bylo zmíněno, že se po letech potkaly. A velká škoda, že to neuzavřela s ostatními holkami z týmu, hlavně i s Lindsey.
Úplně souhlasím s komentáři Zmiu a Trudoš.
Biograficky zpracovaný komiks od autorky komiksů a ilustrátorky, která vzpomíná 12 let strávených a spojených s krasobruslením a synchronizovaným (neboli kolektivním) bruslením. Po grafické stránce se mi zdá kniha velmi zdařilá, barevně docela monotónní, ale to mi vyhovovalo a příběh to hezky dotvářelo. Velmi se mi líbilo i členění knihy do deseti kapitol, která jsou pojmenovány po krasobruslařských prvcích. Co se týče textového zpracování příběhu, tak ten za mě maličko pokulhává, přišlo mi, jako by autorka chodila po povrchu, nepřenášela na mě úplně své pocity, dojmy, i když snaha tam určitě byla, náznaky také, ale menší ALE zmínit prostě musím. Přesto si myslím, že je knížka velmi povedená a zajímavá, doporučit ji rozhodně můžu.
Velice povedený komiksový životopis mladé krasobruslařky plný emocí. Autorka zde nádherně popsala svůj život úspěšné sportovkyně, a to, jak je vlastně těžké s něčím zkončit, když vás osobně to už nenaplňuje, ale jste v tom dobří.
Kresba neurazí, ale ani nenadchne. Totéž platí o příběhu. Sem tam načrtnutá myšlenka, která není dále rozvedena a na další stránce se objeví něco dalšího. Emoce postav šly ze slabě načrtnutých tváří také hůř přečíst. Komiks měl sice nějaké zajímavé momenty, ale co se týče prostředí krasobruslení i osobní zpovědi, zůstal někde na půl cesty.
Takto komiks Piruety četla Nezletilá kritička Marika (15 let), celou recenzi najdete ve skupině Nezletilí kritici na Facebooku: "Jsem ráda, že je komiks dostatečně obsáhlý a nedovoluje čtenáři jej jen tak proletět, ale nabádá se zamyslet a užít si i stránky, které ukazují třeba jen Tilliinu rutinu. Krásně ukazuje, jak člověk svádí vnitřní boj a jak je vzepřít se mnohem jednodušší, než by nakonec čekal. Stačí se sám sebe zastat a zeptat se: „Co vlastně chci? Je to, co dělám, pro mě dobré?“ A jestliže se rozhodnete s tím něco dělat, možná váš život bude o kapku jednodušší.
Komiks nedoporučuji dětem mladším 12 let (i když dnes všichni dospívají dřív), protože je z reálného života a nebere si servítky. Také vyžaduje určitou mentální vyzrálost. Ve vyprávění je spousta dalších motivů, které prozrazovat nebudu, ale taky vyžadují vyšší věk a otevřenost. Připravte se. Tillie prostě nakreslila pravdu, která možná bolí, ale taky dost naučí. Až knihu dočtete (pokud ji dočtete), tak mi prosím napište, jak se cítíte. Já hořkosladce.
Mezi Piruetami a novelou Baletky Miřenky Čechové, které jsem také četla, je určitá paralela. Obě jsou o pozlátku pohybového umění, do kterého jsou zataženy úplně malé děti a jímž vyplní všechny své obzory. Ovšem Piruety tomuto tématu přidaly další dimenzi, protože jsou hlavně o objevování sebe sama."
Obdivuji všechny malé a mladé sportovce za disciplínu, obětování, vůli...dril. Náročný svět vrcholového sportu, šikana, nevraživost, osamění. A taky velká síla a odhodlání autorky po tom všem se postavit, vzepřít, prosadit si žít svůj život a žít podle svých predstav
Na první pohled možná jen "další holčičí komiks". Na druhý příběh o neuvěřitelné dívčí odvaze, hledání lásky a dospívání v krasobruslařském oddílu.
Klouzáme se s hrdinkou po ledě a sem tam odběhneme do školy nebo do postele, abychom už zase mohli být na stadionu. Hlavní linie příběhu se táhne světem krasobruslení, ale odbočky směřující domů, do školy, k přátelům a úkolům nemůžeme jen tak minout, neboť vypráví důležité životní okamžiky, které se nás za Tillie hluboce dotýkají.
Pointa příběhu je velmi smutná. A proplétá se vším. Odráží se od všeho.
Kniha je krásná, svižná a upřímná. Mnoha dívek se v Piruetách nalezne. Neboť všechny je točíme dosti podobně. Ať už na ledě, nebo jinde...
Tillie Waldenové děkuji za odvahu, se kterou tuto knihu tvořila. Vysoce si toho cením.
„Nesnášela jsem to. Ale na vzpouru jsem si přišla slabá.“
Tyhle dvě věty by klidně mohli sloužit jako motto grafického románu Piruety. Je to dobrý komiks, o tom žádná, ale nezanechal ve mně nic z toho, co si autorka přála. Ono se totiž těžko ztotožňuje s hrdiny, kteří o nějaké životné změně permanentně mluví, ale nikdy ji neuskuteční. Navíc, při pohledu na vzpomínky Tillie Waldenové se nemohu zbavit pocitu, že opravdu silná témata zůstala pod povrchem, opomíjena a nedořešena, zatímco ústřední motiv se ukáže jako banalita v kostce – dvanáct let bruslí a sbírá odvahu s tím seknout, protože ji to vlastně nebaví.
Rozhodně nechci autorce upřít umělecký talent, umí bravurně navodit atmosféru, obrazem nahradit slova a dotknout se čtenářových nejniternějších emocí. Zároveň krásně mluví o bruslení, stejně jako o soutěžní postupové hierarchii ve Spojených státech. Podle mě však postrádá cit pro stavbu zápletky, nebo alespoň představu, co že to je dějový oblouk a k čemu v literatuře přesně slouží.
Nádherné ilustrace, ale něco mi v tom příběhu chybělo. Jako by tam vždycky chyběl kousek skládačky, který si musím domyslet. A dává to smysl, autorka Vám poodhalí jen část svého života, ale já chtěla prostě vědět víc :)
Autobiografická výpověď o svém dospívání, krasobruslení a těžkostech puberty. Podobné téma bylo zpracováno v poslední době již víckrát a přiznám se, že Piruety mě úplně neoslovily. Asi mi v příběhu něco uniklo, protože nějak postrádám motiv, který Tillii tak dlouho držel u ledu, postavy rodičů byly také dost upozaděné...Když to srovnám například s Baletkami Miřenky Čechové, tak ty mě dostaly svou opravdovostí okamžitě.
Grafické zpracování pěkné, ale něco tomu chybělo.
Fragmenty ze života dvanáctileté americké holky, která žije krasobruslením a ty pomocí komiksových okýnek sleduješ její boj až do šestnácti.
Není to růžový svět, je plný dřiny a drilu a líp se zvládá s podporou.
Tu Tallie má jen po střípcích. Tají svou orientaci, těžko si hledá přátelé a rodiče ji jen dovezou ke krasobruslařskému vesmíru - tréningu a soutěžím a jdou si dál po svém.
"A přesto jsem trénovala dál. Nutila se samu sebe zlepšovat. A zároveň jsem celou dobu měla oči na stopách a hledala únikovou cestu."
Kresba je úsporná ale oku lahodící primárně v černobílé kombinaci. I ve své jednoduchosti zachycuje kouzlo a čistotu tohoto sportu. Ale zároveň i pot a slzy co ho provází .
Je to autobiografických román. Tallie je tichá holčina, která má problém vyjadřovat emoce a prostřednictvím tohoto komiksu ti otevře její svět.
Posouvá se dál od svých pádů ale některé věci na ni ulpívají a ničí ji. Je to jak na horské dráze. Nejdřív jí opájí svoboda a vzápětí strach s odhalení orientace. Strach z reakce a nenávisti. Vzápětí znovu nabitá sebedůvěra a sešup díky šikanujicimu okolí. Upřímně, někdy mě ta monotónost a opakování štvalo.
Ale holčina byla ve své urputnosti a zároveň zranitelnosti moc sympatická.
A pak přišel coming out a zachycení reakce okolí byla tak přesvědčivá, že jsem předchozí šablonovitost knize odpustila.
Jako celek teda hodnotím kladně. Velmi upřímná niterní zpověď.
Štítky knihy
dospívání komiksy šikana pro mládež lesby, lesbismus krasobruslení pro děti od 13 let LGBT, queer, LGBT+
PiruetyKniha Piruety je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 130x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 2x |
Podobné knihy mám po většinou velmi ráda. Komiks představuje novou formu ja na nás přenést atmosféru krasobruslařské skupiny a emoce, která hrdinka cení. Celé je to milé, jako příběh o dospívání a hledání své cesty navíc velmi nenásilně naznačená LGBT linka. Za mě milá jednohubka k večeři :)