Pět povídek Boženy Němcové

Pět povídek Boženy Němcové https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75103/pet-povidek-bozeny-n-75103.jpg 4 8 8

Přidat komentář

Zelený_Drak
11.09.2020 3 z 5

Povídkou Pan učitel jsem se dlouho prokousávala. Chápu smysl jejího sepsání, ale oceňuji, že jsem takto mohla nahlédnout na pokrokové názory Boženy Němcové, ale číst mě to nebavilo a už bych to podruhé opravdu nečetla.

I u povídky Chudí lidé mi trvalo, než jsem se začetla. Tato povídka mě bavila víc, ale zase je to vlastně skoro taková národopisná idyla. Přitom má v sobě příběh motivů, že by se to dalo rozepsat do románu. Jakub, Mánek, Martoňovi, kupecká rodina, u níž je vypravěčka ubytovaná... Všude spousta příběhů. Škoda, že Němcové leželo na srdci národní obrození a raději se neopřela na plno do realismu, mohli jsme v ní mít mnohem větší autorku.

To Dobrého člověka jsem přečetla raz dva, to byla pěkná i když ničím výjimečná romantická povídka. Čtenář od začátku ví, jak to musí dopadnout, ale pěkně to odsýpá a když tam autorka netlačí všechen tak národopis tak na sílu jako jinde, je najednou i ten zajímavý.

Divá Bára byla asi jediná povídka Boženy Němcové, kterou jsem měla na svém dlouhodobém seznamu a chápu proč jde o tak oblíbený příběh. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byl delší, Němcová opět námět plně nevytěžila. Přesto se nemohu ubránit až přehnanému hodnocení. Pro českou literaturu snad udělala vlastní tvorbou Božena Němcová nejvíce právě tím, že napsala krátkou povídku o archetypu divošky. Jistě, i Báru čeká svatba, ale bere si vlastně lesního muže, někoho, kdo se k ní výborně hodí. Kdyby to byl pozdější příběh, byla by možná Bára milovala jen Elišku. A kdyby byl dnešní byla by Bára na autistickém spektru. Určitě se chci podívat na film z roku 1949.
Bára obdivující bouřku, kterou pověrčiví lidé považují za boží hněv: „... tam stálo, že se nemáme bouřky bát co hněvu božího, že máme v ní obdivovat mocnost boží. Pan farář vždy káže, že je Bůh nanejvýš dobrotivý, pouhá láska, kterak by to bylo, aby se na nás tak často hněval. Já miluju pánaboha, a proto se nebojím jeho posla.“

Poslední povídku, Chyže pod horami, jsem už letos četla jinde a neoslovila mě, proto jsem se k ní už nevracela.