Pavilon hrůzy
Joe Hloucha (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507319/bmid_pavilon-hruzy-65f5ddb1787d2.jpg
4
4
1
Oddaná dcera dvorního brusíře mečů, která krvavě pomstí zradu na svém otci. Ženich, jenž za nevěru své choti dojde hrozivého osudu. Samuraj Tošimoto pronásledovaný hlavou, kterou v záchvatu zuřivosti setnul buddhistickému mnichovi: ti všichni a mnozí další zalidňují sedmici tajemných a hrůzostrašných povídek ze starého Japonska, které tu synům svých přátel vypráví pan Murakami Sagoró, aby je odnaučil strachu a zbabělosti. Pozapomenutá žaponerie Joe Hlouchy vychází poprvé po 102 letech s novými ilustracemi Miroslavy Jakešové jako první svazek nové ediční řady Struny šamisenu. Edičně a jazykově připravili a doslov napsali Pavel Kořínek a Lucie Kořínková.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Japonsko samurajové hororové povídky české horory
Autorovy další knížky
| 1932 |  Sakura ve vichřici |
| 1926 | Pohádky japonských dětí |
| 1944 | Pohádky slunného východu |
| 1920 | Pavilon hrůzy |
| 1929 | Prodavačky úsměvů |
Kniha Pavilon hrůzy je v
| Přečtených | 6x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 25x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 1x |
Po více než sto letech se tato koncipovaná sbírka strašidelných příběhů z dalekého Japonska Joe Hlouchy dočkala druhého vydání. A je to záslužná věc, protože je to kus nádherné mysteriózní, exotické a strašidelné práce. Sedm jednotlivých příběhů propojených jistým vypravěčským obřadem, se zabývá „klasickými“ zápletkami (zpracování klasického japonského mytologického příběhu o Oiwě), byť některé z nich si Hloucha sám vymyslel. Duchové, uťaté hlavy, krvavé pomsty, kletby, temně laděné paranormální romance, o lásce až za hrob. Tohle všechno protkané japonskými výrazy natolik, že to prostě jsou japonské strašidelné příběhy, byť je napsal Čech. Za nové vydání jsem fakt rád, je skvěle zpracováno, doplněno nádhernými ilustracemi a zajímavými dodatečnými texty (ediční poznámkou, autorovým životopisem a několikastránkovým kontextovým doslovem). Co mě na knize opravdu potěšilo je fakt, že text nebyl zcela převeden do současné češtiny ale v mnohém ponechán ve „staré“ češtině své doby (přechodníky, slovosled apod.). A to já prostě miluju. Takhle kniha je radost, obzvláště, milujete-li strašidelné příběhy a Japonsko.