Pavián
Naja Marie Aidt
Kniha povídek, ve které autorka zkoumá odvrácenou, až zvířeckou stranu lidské existence – to ostatně naznačuje už její titul. Povídky krouží kolem nemoci, smrti, násilí, úzkosti, sexu a styl je lakonický, nevzrušený. Jenže to, co Aidtová líčí, je všednosti nebezpečně vzdálené. Ačkoli má adjektivum "všední" lehce záporný nádech, čtenář neodbytně zatouží právě po banalitě všednodennosti.... celý text
Přidat komentář
Existenciálně laděné, emocionálně působivé povídky. Nevolnost, neporozumění, sex, rozklad, smrt - člověk je koneckonců jen kus masa...
Současná dánská literatura má jistě i zajímavější zjevy než je tato autorka. Nicméně sbírka celkem zajímavá. Některé povídky výrazně lepší než jiné, celkově dosti pesimistické vyznění, existenciální témata. Samota ve společnosti takzvaných blízkých, náhlá odcizení, hysterické záchvaty. V jednu chvíli jsem nevěděla, jestli to vůbec dočtu, ale nakonec nelituji.
Některé povídky se mi líbily víc, asi dvě skoro vůbec, ale určitě zajímavé drsné počtení..
Pavián
Povídky v knize většinou začínají jako vcelku běžné životní příběhy, či příhody, které se mohou stát každému. Ale najednou "cvak" a začne se dít něco, co je doslova zvířecím chováním (proto název Pavián) jedné či více postav. Něco, co se čtenáři nelíbí, protože je to v rozporu minimálně s dobrými mravy. Něco, co už čtenář nepovažuje za běžný příběh a příhodu, která se může stát každému, ale zároveň ví, že to k ní má stále velice blízko. A tak si čtenář uvědomí, že nějakého toho paviána ve svém nitru ukrývá nejspíš každý z nás.