Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3645/bmid_pan-much-IAp-3645.png
4
2850
2850
Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , MaťaOriginální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
Nečekal jsem od této knihy mnoho, předpokládal jsem, že půjde o příběh na bázi Robinsona, který má za cíl ukázat všem čtenářům, jak si poradit v těch nejvypjatějších situací. O to víc jsem byl překvapen, když jsem knihu otevřel. Kniha se nesnaží nijak poukazovat na zápletku typickou danému prostředí, jedná se spíš o nějakou metaforu která slouží k vyjádření hlavního tématu morálního rozkladu společnosti, což se Goldingovi podařilo bravurně předpovědět. Čím více jsem se blížil ke konci, tím mi děj začínal lehce připomínat Farmu zvířat od Orwella, co se týče uspořádání jedinců ve společnosti. Navíc ke všemu výborně a čtivě napsané :)
Excelentní knížka :) i přestože jsem z filmu věděl co mě čeká, i tak mě to dostalo na kolena :) ono stále se stupňující napětí ..
Nevinný dobrodružný príbeh sa mení na príbeh plný strachu a hrôzy. Ku koncu naozaj sila. Vždy bude nejaký Ralph a Jack, dobro a zlo. Každý človek je iný a každý prežíva a správa sa vo vyhranených situáciách inak. Celkom zaujímavé a poučné čítanie, ale čakala som ďaleko, ďaleko viac ..
Asi nejděsivější kniha, co jsem kdy četla, protože zlo a hrůzu tady nenahání příšera, či obluda, ale člověk.
Jen se zamyslet už trochu nahání hrůzu. To by mě zajímalo jak by se na ostrově měla naše šestiletá Anča. Super kniha.
Golding nám nenabízí pouhý příběh. Nabízí princip. Perfektním způsobem zachycuje jak vznik animatismu, tak mechanismus obětního beránka i rychlost rozkladu sociálních struktur, hodnot a norem ve změněném prostředí. Prostřednictvím malého Simona se poté dotkne i filosofické otázky samotného zla. Prostě jedním slovem: BÁJEČNÉ!
Hodně zajímavý příběh. Njedřív jsem si říkal, co je na té knize tak děsivého, jak píše mnoho čtenářů, ale ke konci mě z knhy mrazilo. Musím ocenit plynulý vývoj situace, kdy si člověk ani pořádně neuvědomí, co se stalo a jak se děti dostaly do takové situace, do jaké se dostaly. Jak zde již někdo psal, také by mě zajímalo pokračování příběhu po navrácení do domoviny, jak se děti vyrovnaly s tím, co se na ostrově dělo a čeho se samy byly schopné dopustit.
Tento príbeh si vynucuje veľa úvah o človeku, o ľudstve, jeho história... človek si v sebe zhromažďuje poznatky, ktoré sa pekne skrývajú v príbehu o chlapcoch. Musím vyzdvihnúť úmysel autora zobraziť život chlapcov a nie je to úmysel sexistický. Kto dobre pozná dejiny, vie, čo tým chcem povedať. Vyzdvihujem realitu knihy, pravdivosť, pojem "hra", ktorú často čitateľ prečíta, čo je ďalší zámer. Áno, život je hra. Nie tá hra trojročných. Do oblakov povznášam scénky s diviačou hlavou... výborné, výborné, preklad Boh múch namiesto Pán je tiež dobrý, Pán je zrejme synonymum boha, verme, že keby nebol záver, aký bol a malo by to pokračovanie, onedlho ako by chlapci vyrástli, vyspeli duševne, proti náčelníkovi by sa vytvorili bytosti s budúcou svätožiarou a zápisníkom bohatým na kázanie, nachádzali by v hlavách božstvo, čo bude krotiť divošské zverstvo v človeku, pochovávať mŕtvych, uctievať si ich obradmi. Lebo svedomie by raz vystúpilo na povrch, lebo svedomie, dovolím si povedať, je jediné, čo nás delí od zvyšku živočíšnej ríše. Od svedomia vznikajú ďalšie emočné prejavy, súcit, ľútosť, ktorú omylne pripisujú fatalisti a optimisti zvieratám, keď vidia, ako sem-tam pomôžu si vzájomne a podobá sa to súcitu, pričom to tak nie je. A tá ohavnosť v nás je skutočne desivá. Autor bez škrupúľ ukazuje jednu prirodzenú vlastnosť v nás, ktorá je zdĺhavým procesom potlačovaná po vzniku civilizácie, trvá stále a transformuje sa do rôznych podôb, naša ohavnosť prechádza evolúciou a aj v civilizácii sa prejavuje, človek až žasne, v akých rafinovane premyslených hrách.
Tak tohle se mnou tedy dooost zamávalo...jak by asi vypadalo pokračování příběhu, kde by se ti lidé vypořádávali se svým svědomím...?
Příběh, který se vrací ke kořenům společnosti - na pustém ostrově skupina lidí, kteří musejí nějak přežít...;-) Byť se jedná o příběh malých chlapců, dá se obecně vztáhnout na celou společnost....Čtenář si mnoho uvědomí, především pojem neomezené moci vůdce, který zvítězí nad rozumem...:-) Vřele všem, kdo rádi přemýšlejí, doporučuji...:-)
Ono s tm zlem to neni tak jednoduché. Každý má dobrý důvod proč dělá co dělá. A dobrý člověk může dělat špatné věci. Zlo je skutek ne rozhodnuti. Ve finále jsme společenská zviřata a v každé smečce je někdo výš a někdo niž.
Taková milá foglarovka o partě kluků, co spolu prožívájí na opuštěném ostrově různá milá dobrodružství. Až se ta milá dobrodružství jednoho krásného dne zvrhnou a čtenář si uvědomí, že tohle nebudou další Rychlé šípy:D Dokonalost, nikdy nezapomenu...:)
Na knihu jsem se hodně těšila a hodně jsem od ní čekala, asi proto jsem nakonec byla trochu zklamaná. Nejde o klasickou robinzonádu, není to návod, jak přežít na pustém ostrově. Pobyt chlapců na opuštěném ostrově je důležitý pouze kvůli jejich izolaci od společnosti. Popisy ostrova jsou minimální, není kladen prakticky žádný důraz na činnosti nutné k přežití - na opatřování jídla (lov zde není především kvůli opatření masa), na výrobu nástrojů, na ochranu chlapců před zimou. Ani běh času není nijak tematizován. Text je schematický, chlapci jsou jen typizovanými figurkami.Postupně se ovšem dostáváme do jejich nitra, kde se (hle!) odehrává to nejdůležitější, co je zřejmě všem lidem společné. Tedy - s čím jsme se narodili a co nás naučila společnost? Je člověk v jádru dobrý, nebo zlý? Kniha myslím nedává jednoznačnou odpověď, ale určitě nutí k zamyšlení.
Zlo je v každém z nás! Pak jen záleží na situaci a charakteru, jak se s tím vypořádáme.
Pan Golding dokázal úžasnou věc - napsal příběh, kde zlo vře v dětech! Kdyby na pustém ostrově ztroskotala banda dospělých chlapů, kteří by se pak rvali o moc, potravu - o holý život, nebylo by to nikdy tak působivé. Nebylo by to nikdy tak zřejmé, nikdy by to nemělo takový dopad. Podstatu věci pochopíme, až když je věc sama pojata z jiné perspektivy.
Je to naprosto úžasné, dech beroucí dílo při kterém člověku tuhne krev žilách - kdy máte mrazení.
"... možná, že to zvíře přece existuje... chtěl jsem říct, že... Snad jsme to jen my sami."
Spousta podnětů k zamyšlení. Nějak nepochybuji o tom, že dnes by se ani nikdo pořádně nedivil, kdyby se podobný příběh odehrál ve skutečnosti (a s největší pravděpodobností by společnost obvinila počítačové hry). Jenže u chlapců pravidla "civilizované" a "demokratické" společnosti ještě nebyla zcela zakořeněná (a při dostatečně dlouhém nedostatku masa by ani u většiny dospělých hodnotový žebříček nevydržel), proto stačilo maličko. Na začátku byl zvolen vůdce hlasováním, na konci byl vůdcem prostě ten nejsilnější (a nebýt podivně useknutého konce, Jack by byl možná sesazen Rogerem). Ten, který obstaral maso a stesk po domově zahnal nekonečnou hrou v pevnosti.
Hodně by mě zajímalo, co si autor osobně myslel o Čuňasovi. Už jen to, že nikde není zmíněno jeho skutečné jméno je trochu mrazivé, ale ačkoliv má Čuňas často pravdu a snaží se Ralphovi předložit ta nejlepší řešení, zároveň je to v zásadě tlustý, neohrabaný a rozmazlený lenoch, na kterém jsou nejvíce užitečné jeho brýle. Zrovna tak Ralph přijde na začátku ke svému postavení prakticky jako slepý k houslím a ani on sám často nemá úplně jasno, kterou cestou se vydat (kromě neustálého opakování o nutnosti udržovat oheň).
Trochu mi přijde, že se autor možná lekl toho, kam nechal příběh zajít (resp. poté, co by shořel celý ostrov, už nevěděl, jak dál). Nebo mu přišlo dostatečně šokující, co napsal, a nepotřeboval to dál rozvíjet nebo vylepšovat. Dnešní čtenář by možná nějaké to "vylepšení" i snesl, přestože se nepochybně jedná o výbornou knihu.
Chtěla jsem si doplnit vzdělání, tak jsem sáhla po Pánovi much. Upřímně tahle kniha je tak legendární, že jsem bohužel asi čekala zázrak. Nekonal se. První půlka není příliš záživná čekala jsem větší pohled do hlavy postav. Vzpomněla jsem si na Kinga, jak by asi s tímto námětem naložil on? Určitě lépe. Druhá půlka knihy o zvířatech v nás byla super. A proč jsem zmínila Kinga? Protože Pána much ve svých knihách několikrát zmínil a evidentně ho obdivuje. Nedivím se tomu, nicméně při vzpomínce na Ničemné muže ve žlutých pláštích, nebo Holčičku, která měla ráda Toma Gordona musím říct, že King Goldinga rozhodně překonal.
Pána much jsem si dlouho chtěla přečíst, aniž bych věděla, o čem je. Se stejnou znalostí jsem se pustila do čtení. Pán much mě šokoval a vyděsil. Nedokázala jsem se ve čtení zastavit. Poutavý příběh, který vyvolává intenzivní pocity. Takový je vždy super!
Ale... jednou mi to stačilo.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Kniha mi byla doporučena kamarádem. Je děsivé čeho jsou lidé schopni bez ohledu na to zda jde o dospělé nebo o děti.