Pan ministr
Lenka Procházková
Novela psaná filmovým způsobem zachycuje poslední léta života Jana Masaryka, jeho pozdní lásku a drama jeho násilné smrti.
Přidat komentář
"Příběh o násilném umírání demokracie v Čechách a o muži, který musel umřít společně s ní."
Procházková nepředkládá věrný obraz naší historie, tedy té její temnější části. Četla jsem Hovory s Janem Masarykem od Fischla či Případ Masaryk od Sterlingové. Procházková uchopila Masaryka ze zcela jiné strany. A její pojetí posledních týdnů Jana Masaryka, kterého český lid miloval, mě pohltilo. Já věřila Masarykovým dialogům s Benešem, s Alicí, Marcií či Vyšínem, oceňovala jeho hraní si s Winstonem a dětmi paní Topinkové, chápala Masarykovy pocity a pohnutky, cítila s jeho obavami... A pak smrt. Ano, jistě. Ale takhle? V tu chvíli mě Procházková probrala z dokonalé iluze. Tato románová fabulace mi přišla zhola nepromyšlená a lichá. V takovém případě by totiž všichni věděli, alespoň v Anglii pro začátek, že Jan Masaryk byl zavražděn bez veškerých pochybností.
Nemohla jsem si pomoct ale pořád jsem nad tím přemýšlela, jak by to vypadalo jako film a byl by to kýč jak sviňa. Líbila se mi předloha jak se autorka vlastně k látce dobrala, ale výsledek mě nějak neohromil
Už je to několik let, kdy jsem si tuto knížečku koupila a se zájmem přečetla. Zaujal mě "filmový způsob" vyprávění. Dojal mě hned obsah prologu, kdy Chamberlain řeční ve sněmovně a chlubí se, že když zradil mladičké Československo, zachránil světový mír. A Jan Masaryk stojí na balkóně a polyká slzy.
To je jen úvod. Knížečka je zajímavá, dobře se čte. Pokud ji seženete, přečtěte si a přemýšlejte.
Tuhle knížku jsem četl jako takový doplněk k Fischlovým Hovorům s Janem Masarykem, ze kterých jsem byl opravdu nadšený. Částečná podoba filmového scénáře je celkem neobvyklá, ale na čtivosti rozhodně nijak neubírá. Podle mého názoru příběh dostal ten správný spád až v okamžiku odmítnutí Marshallova plánu, pak byla z knihy cítit ta temná, dusná a napjatá atmosféra strachu a nejistoty. Knížka samozřejmě předpokládá čtenářovu znalost historie, poněvadž některé historické události jsou v knize jen naznačené, což může působit problémy potencionálním čtenářům dějepisem příliš nepolíbeným. Docela mě překvapil konec, který byl mnohem akčnější, než jsem předpokládal (s ohledem na výsledek posledního vyšetřování Masarykovy smrti), na druhou stranu se nejedná až tak docela o literaturu faktu. Takže celkově shrnuto - inteligentní a velice zajímavý počin, který stojí za přečtení.
Shodou okolností jsem na knihu narazila v době premiéry Ševčíkova filmu Masaryk. Po knize jsem tedy sáhla - i díky autorce, jejíž knihy mám moc ráda (o této jsem ale netušila). Je to výborně napsané, metoda vyprávění pomocí filmových obrazů je vcelku netradiční, nabízí možnost gradovat děj. Jaká je historická přesnost se už stejně nikdo nedozví, ale jako fikci to rozhodně doporučuji. A doporučení případným čtenářům: určitě nepřeskakujte úvod, tady je velmi podstatný a z hlediska literární historie zajímavý.
Tuto knížku jsem četla asi v době vydání a bylo to čtení velmi působivé a smutné. Moc dobře se četla a já jsem se rozhodla uvěřit autorce každé slovo tohoto příběhu, proč by ne.
Útlá knížečka, ale velice silný příběh, kterému dodává na razanci forma napůl-filmového scénáře.
_________________________-
"Detektiv prožívá dilema, nechce se mu zprávu předat. Vzhlédne ke garnýžím, zamračí se, Jan se ironicky ušklíbne: "Prosím tě, co s tím děláš drahoty? Když to volali telefonem ... Tak co se stalo?" netrpělivě se zamračí. Vyšín velice nerad tedy řekne: "Mám vám vyřídit, že pan Prokop Drtina ... dnes v noci ... skočil z oknal" S účastí pohlédne na Jana. Ten nejdřív ohromeně vydechne: "Bože!" Pak prudce zavrtí hlavou a hlasitě, s pohledem upřeným na garnýž, řekně: "Z okna skáčou jen služky, ne ministři. Ani bývalí ministři!" ....... Stále hledí na dlažbu nádvoří. Pak velice tiše, spíš pro sebe, zašeptá své úvahy: "Jenom v největší nouzi, ve spěchu a v hrůze před něčím ... horším."
Po přečtení knihy na mě usedl splín, - co dodat i taková byla doba. Kniha se mi líbila, ale závěr bal opravdu smutný.
Štítky knihy
demokracie komunisté Jan Masaryk, 1886-1948 rok 1948 ministři
Autorovy další knížky
| 2000 |  Beránek |
| 1991 | Oční kapky |
| 1992 | Smolná kniha |
| 1995 |  Růžová dáma |
| 1991 | Přijeď ochutnat |
Problémem tohoto úzkého psaníčka je faktor čas. Tím že se jedná o poslední období diplomata J.M. nemohlo dojít ke kritickým postojům vůči tematizované osobě. Co dělá madam Davenport po Masarykově boku neustále, taktéž nechápu. Na druhou stranu oceňuji vyznačení kladných charakterových rysů mj. výborného hudebníka, který měl práci bránit ohroženou demokracii. Lenka Procházková (dodávám ad hoc.) je velkou ženou: za socialismu v disentu, v roce 2022 opět v disentu jen v opačné roli. Zvláštní paradox a ukázka absurdního údobí, v němž žijeme. Ale přeci jen u Masaryka mi chybělo důvěrnějšího popsání reálií, které vrcholily v poválečné Evropě. Přinejlepším tedy 60% bodů.