Paměti mého pradědečka
Adalbert Stifter
Dvojjazyčné vydání.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2002 , Srdce VltavyOriginální název:
Mappe meines Urgrossvaters
více info...
Přidat komentář
Takové barvité popisy, kdy krajina živě vystupuje před našima očima, miluji. Nádherný jazyk. Oddanost pacientům daleko za hranicí vlastního pohodlí. Vhled do časů minulých a míst vzdálených.
Klostrmann a Stifter, podobná tématika. Žasnu nad tím, jak odolní, odvážní a stateční byli lidé předchozích generací! Brodit se po pás ledovou vodou? Riskovat život na zamrzlých cestách kvůli návštěvě pacienta? Octnout se ve vánici, nevidět na krok před sebe a netušit vůbec, kde jsem? Kdepak, ani náhodou! My máme dnes všechno pěkně pod kontrolou: e-recepty, auta, vlaky, upravené silnice, pěšky tak s bídou od auta k domu... A kdyby nás potkala taková mimořádná zima, jakou Stifter popisuje, určitě bychom hned volali na pomoc svatou Gretu a všechny státníky světa, aby to za nás rychle vyřešili: Pomóc, pomóc!
Krasny kvetnaty jazyk podobny dilum Klostermannovym. Mam moc rada ty prihody obycejnych lidi z pohranici. Sumava dava i bere. Lidsky zivot muze zhasnout jako svicka, kdykoliv zaduje zimni vichrice. Od tohoto autora si chci precist vic knih.
Knihu mi doporučila kamarádka, která občas vypomáhá v jeho rodném domku jako průvodkyně. Knihu jsem přečetla jedním dechem, podmanivá. Zatím nejlepší od tohoto autora, kterou jsem četla.
Zatímco Klostermanna mám přečteného snad úplně komplet, Stifter mně zatím trochu míjel. Horský křišťál byl moc pěkný, naopak Hvozd jsem musel vrátit nedočtený, vůbec mně nebavil. Paměti pradědečka jsou opět úplně jiná kniha, jakoby to nepsal ten samý autor. Rozhodně je doporučuji ke čtení, moc milá a poutavá kniha o starých časech, dobách autorova pradědečka, který měl navíc velice zajímavé povolání. Autor si uvědomuje plynoucí čas a hodnotu věcí, které nám naši předci odkázali, což v té době asi nebylo tak úplně běžné, a je mi tím velice sympatický. No a nějaký ten popis přírodních krás se tam samozřejmě najde taky :-)
Knihu jsem si vybrala proto, že jsem o staré Šumavě teď hodně četla a chtěla jsem opět něco autentického. Začátek byl trochu pro mě zmatený, ale pak, jak plukovník vypráví o svém životě a krátce nato se dostáváme na návrat doktora do svého rodného kraje, kdy na toto navazuje opět konec plukovníkovi rozpravy s doktorem, jsme opět v obraze. Adalbert Stifter je oslavovanou osobností Šumavy, což bych do něj neřekla.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1978 |  Horský křišťál (13 povídek) |
| 2004 |  Lesní poutník |
| 2003 | Hvozd |
| 2004 | Vítek |
| 1968 | Pozdní léto |
Moc pěkná kniha. Krásné a barvité popisy přírody i těžkého života v horách, lidské obětavosti i sounáležitosti.