Paměti imaginárního kamaráda

19.12.2014

Neuvěřitelně skvělá kniha.

15.12.2014

Opravte mě, jestli se pletu, ale hlavní hrdina, imaginární kamarád, je vážně originální nápad! A jeho svět? Fakt se mi to líbí! A jeho "vymyslitel" trpící něčím, co se nápadně podobá PAS? Paráda. Ta kniha je skoro jako beletristická učebnice pro PAS. Minimálně fajn příručkou.

Kniha je plná vtipných momentů, ale i napětí a smutku. Nejedna slza ukápla... Stala se jedním z mých nejmilovanějších knižních zážitků.

24.11.2014

Zajímavá kniha, která není tak docela o autismu, ale spíš o tom, že každý máme nějakého svého běsa. Pak je to ještě o strachu – z toho být takový, jaký jsem; ze smrti a taky ze změn, z neznáma. Kniha mě úplně vtáhla, dojala a hodně potěšila. Můžu vřele doporučit.

13.11.2014

Pěkná kniha, ale někdy až zbytečně moc upovídaná.

25.09.2014

Krásný a dojemný příběh.

Budo je milý společník, líbí se mi jeho čest. Co jsem si na knize jako první zamilovala, byla první kapitola. Budo o sobě říká pár faktů v bodech. Jeho poslední bod je „Nejsem imaginární." Nevím proč, ale hrozně mě to chytlo. Chtěla jsem o Budovi vědět víc.

A tak jsem četla. Strašně mě uchvátilo vypravování malého dítěte. Pokud můžeme tedy Buda zařadit mezi děti, protože je imaginární a neexistuje... Svět jeho očima je skvělý. Budovi je šest let. Doopravdy je asi jako patnáctiletý kluk, ale jelikož si osmiletý Max představil staršího kamaráda, patnáctiletý Budo prakticky přemýšlí jako Max.

Jakmile zvrat nabral pořádné síly, kniha se rázem stala neodtržitelnou. Hrozně jsem Budovi a Maxovi fandila. Na Maxovi se mi líbilo, že to nebylo tak normální dítě. Že mu vadilo si čistit zuby jinou pastou, než je oranžová Elmex junior. I to jeho zasekávání.

Tenhle příběh je nádherný. Já jsem po přečtení nějakým způsbem procitla. Konec jsem bohužel obrečela.

20.09.2014

Krásný příběh, krásná kniha...

16.09.2014

Zdá se, že jsem od knihy čekala až příliš. Příběh nebyl úplně špatný (i když jsem čekala něco trošku jiného), ale že bych se více dozvěděla o vnitřním světě dětí s autismem, jak ostatně kniha slibovala, to se říct nedá. A pak ten epilog... Až příliš mi připomněl Psí poslání, které se mi líbilo mnohem víc, a proto mi vyzněl dost kýčovitě. A zcela nezávisle na Psím poslání také jaksi nevhodně.

25.08.2014

Tak tohle se četlo samo, ač jsem po celou dobu vlastně ani nevěděla, co si o příběhu myslím...ale pak to nabralo takové obrátky, že jsem ho nedokázala pustit z hlavy a myslela jsem na Buda s Maxem, i když jsem nečetla... fandila jsem jim až do samotného konce a byla totálně pohlcena jejich světem...a co víc, i pár krásných myšlenek pochytáno :)

18.08.2014

Myslím, že Haddonův Podivný případ se psem přibližuje svět dětí s autismem mnohem výrazněji než Paměti imaginárního kamaráda, je to dáno perspektivou vypravěče. Nemohu si pomoci, ale Paměti imaginárního kamaráda podle mého názoru mnohem více vypovídají o křesťanství, konkrétně o Kristově oběti. Tato linie byla pro mě při čtení stále zajímavější: motiv oběti. Vím, že mohu zachránit život, ale sám možná zemřu. A také jedna scéna s Maxem - když (hle!) je Max nucen porušit pravidla, udělat něco, co bývá obvykle považováno za špatné - a právě tím si zachrání život. Ano - motiv oběti a vztahu k něčemu, co nelze dokázat, je v tomto (pohádkovém) románu velmi výrazný. Ubírám jednu hvězdičku pro přílišnou rozvláčnost. Jinak ovšem skvělé čtení, doporučuji Vaší pozornosti.

14.08.2014

Budo je imaginární kamarád, který je na světě déle než mnoho dalších takových kamarádů. A dělá všechno proto, aby byl nejlepším přítelem svému vymysliteli Maxovi, který je třeťák a není zcela jako ostatní děti. I proto potřebuje, aby se o něj Budo staral, aby mu pomáhal najít správný směr a spoustu dalšího. Imaginární přátelé to nemají jednoduché, jsou omezeni tím, jak je jejich kamarád vymyslel, vypadají podle toho i mají takové schopnosti. Co kamaráda při vymýšlení nenapadlo, to jim nejde. Navíc imaginární přátelé žijí stále ve strachu, jak o sebe, aby nepřestali existovat, tak o svoje lidské kamarády. Příbeh je dojemný i velice napínavý, autor zrcadlí i zásadnější problémy. Věnuje se psychické poruše malého Maxe (kterou zcela nepojmenuje, ale čtenáři dojde, o co se nejspíš jedná), dá nahlédnout do Maxovy rodiny a rozkolu, který díky této poruše mají jeho rodiče. Upozorňuje i na kriminální problémy, objevující se v USA. Není to za čistých 5 hvězd, ale pro originalitu je nakonec dávám.

11.08.2014

Nemám slov, mohu jen napsat: BOŽÍ! Asi si dám ještě jednou!

24.07.2014

Neuvěřitelně napínavý a zároveň dojemný příběh o přátelství, lásce a všedních i nevšedních okamžicích života malého chlapce s autismem a jeho nejlepšího přítele. Zajímavý námět a poutavé vyprávění naprosto vtáhne čtenáře do děje. Knížku přečtete jedním dechem, příběh Buda a Maxe ale s vámi zůstane napořád.