Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války V–VI

04.04.2012

Kdo by neznal Švejka, buď z knihy nebo filmu, anebo prostě jen z doslechu. Dlouho mi trvalo, než jsem se dal do čtení, ale když si ho jednoho dne přítelkyně koupila, nebylo přoč odkládat to. Nakladatelství XYZ vydalo Švejka ve dvou objemných svazcích. První, napsaný Haškem, končí odchodem na frontu. Ne že bych se při četbě vyloženě smál, ale bavil jsem se vcelku dobře, napsané je to svižným stylem. Došlo mi také, že Švejk byl oblíbenou četbou Bohumila Hrabala, inspirace je nepřehlédnutelná. Druhý svazek je pokračováním, které napsal Karel Vaněk, protože se Hašek odebral do věčných literárních lovišť. Kvalita o mnoho klesla, mnohdy jsem měl problém pokračovat dál ve čtení. Vaněk místy tlačí na pilu ve snaze být vtipný tak silně, až je vyloženě trapný. Také vůbec nemůžu pochopit, jak si mohl dovolit zcela pozměnit styl Švejkovy mluvy. Vypadalo to, jako by Haškova Švejka vůbec nečetl, což nepředpokládám. Dočetl jsem to, ale oddechl jsem si, když byl konec.

Obrovskkým mínusem tohoto vydání jsou ilustrace Petra Urbana. Vyložene celou knihu kazí. Ilustrace jsou hrubě karikující, a to nemám nic proti karikaturám, pokud jsou vkusné. Mnohde ilustrace v některých detailech neodpovídá textu, jako by ho Urban nečetl. No a samozřejmně tam propašoval toho svýho trapnýho Rudu Pivrnce.

Suma sumárum: Haškův Švejk je velmi dobrý, všechno ostatní už jde kvalitativně hodně dolů.