Ostrovy přízraků
Colin Falconer (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13962/bmid_ostrovy-prizraku-M97-13962.jpg
4
98
27
Psal se rok 1628 a majestátní Batavia, vlajková loď všemocné nizozemské Spojené východoindické společnosti, vyplula za bohatstvím a slávou k dalekým břehům tajemné Indie. Všichni na palubě snili o bohatství, štěstí, slávě a lepším životě, které na ně údajně čekaly kdesi v dálce. Kromě nich vezla Batavia velice cenný náklad, o kterém zpočátku věděli jen zasvěcení. Útrapy několik měsíců dlouhé plavby přesáhly únosnou mez, když loď těsně před cílem ztroskotala. Lékárník Jeronimus Cornellisen prchl z protestantského Nizozemí, aby unikl inkvizici a uskutečnil obludnou vizi, k níž se cítí být povolán Bohem. Neštítí se využít těch nejtemnějších stránek lidské povahy, aby dosáhl svého a nastolil zvrácené a kruté Království. Zbabělost, sobectví, pokrytectví, nenasytnost a lhostejnost k utrpení druhých se staly osnovou pevné sítě, v níž živořilo na tři sta trosečníků. Nebylo, kam utéct; nebylo, kde se skrýt. Svět, který znali, klesl na mořské dno spolu s rozlomeným vrakem Batavie. Ostrovy, na nichž ztroskotali, musely být prokleté. Všechno to, v co věřili a co ctili, se změnilo ve svůj pokřivený a zrcadlově obrácený obraz.... celý text
Přidat komentář
...když nacpete na půl roku na tři stovky svobodných lidí do lodi o délce 50 a šířce18 metrů,nemůže to dobře dopadnout ...
Historická skutečná plavba Batavie s 326 lidmi na palubě, nákladem vína, sýrů a bednami stříbrných mincí, doprovázená flotilou šesti lodí začíná poměrně mírumilovně. V průběhu strastiplné cesty krystalizují nejtemnější stránky lidské povahy a po ztroskotání vypukne naplno šílenství zabíjení, násilí, teroru a znásilňování. A tady jsem se vážně zabývala myšlenkou knihu odložit, neb těch krutostí bylo na mne už moc. Ale potom se děj překlopil do optimističtější polohy a já byla zvědavá, co se stalo s doprovodnými loděmi, což jsem se nedozvěděla a to mi tam chybělo...
Románově zpracovaná skutečná událost. Cesta lodi Batavie a její ztroskotání muselo být hrozné, ale nejhorší na tom bylo násilnické chování několika jedinců, kteří se neštítili zabíjet nepohodlné.
Trochu jsem se však ztrácela v postavách příběhu a chyběla mi i mapka plavby.
Skoro každý zná drama kolem lodi Bounty, kdo ale zná tragédii lodi Batavia? Silný příběh o holandských výpravách, nepochopitelné krutosti, zoufalém strádání, příkladné statečnosti, především ale o dobru a zlu. Vypjatých situací, kde tyto dvě strany síly proti sobě nesmiřitelně bojují, si při sledování výpravy komodora Pelsaerta užijeme opravdu hodně. Nezapomenutelný útok na psychiku.
90 % (zatím 79 hodnotících generuje průměr 86 %).
P.S.
Ve stejném roce, kdy vyplula Batavia, 1628, se vydala na svou první a poslední plavbu i slavná švédská Vasa, dopadla stejně, ale potopila se hned kousek od stockholmského přístavu.
Falconer je můj oblíbený autor,po této knize jsem proto sáhla jako po jistotě.
Mé nadšení zdaleka není takové , jako u jiných jeho knih. Byla doba,kdy jsem přemýšlela , jestli pokračovat.
Spousta jmen , která mi dělala problémy , zařadit si je k těm správným lidem , byla asi ta nejmenším problémem . Nakonec jsem knihu dočetla a dokonce dávám 4* .
Kniha je zařazená mezi horory.
Bohužel se domnívám,že takové hororové chování u lidí v určité extrémní situaci je naprosto běžná .
A násilí páchané na ženách ani nevyžaduje žádnou vyjímečnou , nepředstavitelnou situaci .
Jsou ženy, které by mohly vyprávět , že není potřeba ztroskotat na opuštěném ostrově s bandou psychopatů a přece prožívají peklo.
Zde to ovšem bylo hodně zhuštěné a vlastně o ničem jiném to ani nebylo .
Aspoň na první pohled , pro mě ponaučení,že nic není jen bílé a černé. I z poměrně normálních lidí se mohou stát zrůdy a rozhodně nevím, jak bych se chovala já .
To není omluva , ani stín pochopení ,ale jak se říká : kdo je bez viny ať hodí kamenem.
Románové zpracování skutečné námořní tragédie - ztroskotání lodě Batavia z první poloviny 17. století. Od samého vyplutí z Amsterdamu houstne atmosféra na lodi, stupňují se rozepře mezi posádkou i přítomnými členy Východoindické společnosti a dojde až na plánování vzpoury vybraných bezpáteřních individuí. Osudové ztroskotání jen nedaleko cíle plavby je začátkem toho pravého pekla. Přeživší nemají vyhráno. Na řadu přijde žízeň, intrikaření a boj o život i moc v nehostinných podmínkách. Nelidské zacházení plné teroru a vražd se dostává nejen mužům, ale i ženám a dětem.
Kniha je plná dobrodružství, zvratů, ale i drastických scén. V příběhu vystupuje velké množství postav, proto to chce značnou dávku pozornosti. Román je čtivý a určitě stojí za pozornost.
Ačkoli jsem neznala historická fakta, přesto bylo od počátku zřejmé, že to neskončí dobře. Proto jsem každého cestujícího na lodi Batavia litovala a představovala jsem si, co asi během plavby prožije právě tenhle konkrétní člověk, o němž byla v úvodu řeč (a uznávám, postav tam bylo opravdu mnoho).
Jako romanopisec bych ovšem pohořela, protože realita předčila veškeré mé fantazie. Jak už někteří ve svých komentářích napsali, připomnělo mi to Pána much, jen s tím rozdílem, že tuhle hru provozovali dospělí, takzvaně civilizovaní lidé (tedy žádní divoši) a své činy si většinou chladnokrevně plánovali. A stejně jako děti se nechali navést k čemukoli.
Poslední, třicátá kapitola, v níž ďábel rekapituluje další osudy hlavních postav, byla takovou zajímavou tečkou za celým příběhem. Ale já mám jednu výtku - buď jsem nepozorně četla, nebo autor opravdu neřešil (a nevyřešil) situaci komorné Zwaantie; od strany 122 už se o jejím "problému" vůbec nezmiňuje. I když chápu, že vzhledem k vývoji situace to by nepodstatný detail, nesedlo mi to.
Ale jinak knihu určitě doporučuju.
"Co byste udělali vy, kdybyste se ocitli mezi těmi vzbouřenci? Nabízím zlato, moc a bezpočet krásných žen; vaše zábrany zůstaly na druhém konci světa. Pokud vám vadí predikant, vypořádám se s ním, žádný strach. Tak co byste udělali?
Není tu nikdo, kdo by vám dokázal zabránit, abyste si dělali, co chcete. Ještě byste se chovali ctnostně?"
Colina Falconera "žeru", ale tato kniha mi přišla trochu příliš přitažená za vlasy. Ovšem vykreslení charakterů až na dřeň lidství se mu povedla. Jen mi prostě chyběla i trocha spravedlnosti, špetka akčnosti...
Kniha je velice čtivá a napínavá, ale měla jsem trochu problém zorientovat se v jednotlivých postavách, protože byly poměrně ploché, prostě jen jména na papíře a bylo tak složité je od sebe rozlišit. Ale rozhodně doporučuji.
Těžko říct, jak by se člověk zachoval v případě ztroskotání na útesech uprostřed oceánu. Vylíčené události jsou pro mě až nepochopitelné. Namísto, aby si lidé v takové situaci pomáhali, si jdou vzájemně po krku. Kniha od počátku navozuje atmosféru "plíživého hnusu". Zároveň ukazuje všechny myslitelné možnosti, jakým způsobem může člověk změnit své chování v extrémní situaci.
Určitě se nejedná o špatnou knihu. O dramatické momenty není nouze a zdá se přímo neuvěřitelné, že docela věrně vychází ze skutečné události. Měl jsem ale problém se do příběhu ponořit a pořádně se začíst - snad až v závěru kdy napětí skutečně gradovalo. Především jsem se ale ztrácel v jednotlivých postavách, nevím čím to bylo, ale úplně zorientovat se mi nepodařilo až do konce. Promlouvání ďábla považuji za rušivé a zbytečné.
Skvělá kniha, napínavá od začátku až do konce! A vzhledem k tomu, že se zakládá na skutečnosti, byla ještě o to víc fascinující... Příběh neměl žádná hluchá místa, ani chvilku jsem se nenudila. Rozhodně umí autor skvěle zacházet s jazykem a dokáže navodit dechberoucí atmosféru. Brilantně napsáno. Miluju historické knihy, které se opírají o skutečnost a tady jsou navíc skvěle doloženy, takže většina toho se skutečně stala. Děsivé, ale čtení jsem si vážně užila...
Krutá robinsonáda křížená s Pánem much působivější o to, že je psaná na základě skutečných událostí. Ukazuje, kam až může ďábelská, morálkou a etikou nezcivilizovaná mysl obklopená poloidioty dojít, co všechno špatného může dokázat, pošpinit, pošlapat a zničit. Lidem s větší představivostí a slabým žaludkem moc nedoporučuji, je to napsáno opravdu barvitě a detaily jsou popsány mistrovsky hnusně.
Tak... kdybych přestala číst v polovině knihy, asi bych jí nedala ani 3 hvězdy, ale naštěstí jsem dočetla a dávám 5. Do dvousté strany jsem měla pocit, že v knize je moc postav, moc popisů a vlastně jsem se celkem nudila... Obávala jsem se, že půjde o romantickou plavbu s "nedovolenou" láskou. Jak moc jsem se spletla. Druhou polovinu jsem nedokázala odložit a četla až do konce. Skvělé i když velmi kruté popisování skutečných událostí. Bravo Falconere...
Vynikající téma (na základě skutečných událostí), zpracování v duchu všech klišé oddechových bestsellerů a napínavých četeb na jedno použití. Autorovým největším selháním je psychologie postav. Plochá, jednorozměrná pimprlata by se v románu, který je o tom, co s lidskou psychikou a jednáním udělá uvržení do extrémní situace, vyskytovat neměla. A intermezza, v nichž promlouvá ďábel, jsou ještě dutější a vysloveně navíc. Ale nervák to je, to zas ne že ne. Navzdory všem výtkám dočteno.
Skvělý román, o to víc, že je historicky velice věrný.
"6. října milostivého roku Páně 1999
Odkrytá lebka ležela v mělkém hrobě a šklebila se na ně z bílého písku. Škleb starý tři a půl století nebyl příjemný. ...
Dívka, oznámila mu. Podle zubů soudím, že hodně mladá. Mohlo jí být tak šest nebo sedm let, když zemřela. Zamračila se. Podívejte, tenhle zub je vražený přímo do očnice, nejspíš prudkou ranou. Muselo jí to působit příšernou bolest, ale nezabilo jí to."
Nechápu, jak autor takhle dobré knihy může napsat takovou ptákovinu jako je Kolos.
Ze všech přečtených knížek autora pro mě zatím to nejlepší. Zajímavý příběh, který kdyby byl pořádně zfilmován, musel by být hit. Ale hlavně mě román hned po dočtení poslední stránky donutil sednout k internetu a hledat informace o Batavii.
Napřed jsem četbu vzdala. Zdálo se mi to jakési divné, navíc děsně depresivní. Ale pak jsem se ke knize vrátila a konečně začetla. Tak jestli plavba vypadala skutečně tak, jak autor líčí, nechápu, že všichni nepomřeli na kurděje a úplavici. Popisy podmínek v podpalubí jsou jak z pekla samotného. Poprvé v životě čtu něco konkrétního o tom, jak to bylo s wc na lodi. Ani v nejhorším snu by mi nenapadlo, že místo toaleťáku slouží jakási štětka na konci lana, které je jinak spuštěné pod hladinu. Trošku mi to připomíná Pána much - taky parta lidí, zahnaná do primitivních podmínek a ponechaná sama sobě. Zajímavé jsou i vsuvky pohledu autora na dění, kterými přerušuje celý román. Fakt, dobré čtení, dávám plný počet bodů.
Štítky knihy
námořnictvo lodě 17. století horory ztroskotání, potopení lodě historické romány podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Harém |
| 2004 | Anastázie |
| 2003 | Hedvábná stezka |
| 1993 | Zběsilost |
| 2008 |  Soumrak bohů: Román o Kleopatře |
Kvalitní román na základě skutečných událostí odehrávající se v exotických končinách. Tohle bych chtěl vidět zfilmované.