Ostrov duchů
Klára Wang Tyl
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489098/bmid_ostrov-duchu-SwU-489098.jpg
4
50
16
Mladý Tchajwanec Wej našel tu pravou holku. Britská učitelka angličtiny Lucy zase našla byt s nečekaným spolubydlícím. Studentka práv Suwej hledá sílu, jak obstát nejen na vysoké škole. Realitní makléř William se žene za úspěchem a bohatstvím. Indonéská pečovatelka Siti se probírá vzpomínkami na domov na východní Jávě. Youtuber Shade hledá duchy, a to doslova. Šest velmi odlišných hrdinů, šest příběhů o hledání. Spojují se na Tchajwanu, kde duchové jsou často živější než lidé a kde se posmrtný život nebere na lehkou váhu. Kláře Wang Tylové se brilantně podařilo zachytit nejen atmosféru tohoto místa, ale umně pracuje i s napětím a nadpřirozenou tematikou.... celý text
Přidat komentář
Generické a velmi slabé. I přestože to má být drobná duchařina, přišlo mi to bezduché...ani ten duch Taiwanu tam nebyl cítit, mohlo se to odehrávat kdekoliv.
Příběh s 6 vypravěči, z nichž každý má vlastní kapitolu. Samostatně by jako povídky neobstály, bez provázání s ostatními chybí zápletka i pointa. Ani dohromady to ale není zvlášť slavné. Několik úmrtí a dva duchové, a přitom jsou to jen takové črty ze života, na kterých mě nejvíc zaujaly mezi řečí zmíněné krajové svérázy jako uctívání duchů a život zahraničních služebných, hraničící s moderním otroctvím. ´V průběhu čtení to ve mě nevyvolalo skoro nic a zbytek brzo zapomenu.
Nezletilá kritička Tereza (16 let) hodnotí knihu takto, celou recenzi najdete ve skupině Nezletilí kritici na Facebooku: "Rozhodně vás zaujme blízký vztah, který má autorka k tchajwanské kultuře a který je cítit z každé stránky. To, jak skvěle dokázala popsat atmosféru tohoto ostrova a to, jak zde lidé přistupují k mrtvým, je podivuhodné. Také si myslím, že vás zaujme způsob, jakým je kniha napsaná. Přečtete si jeden příběh, který není dokončený a až při četní dalšího příběhu se vám odhalují další okolnosti a souvislosti. Stoprocentně je to něco, co vás donutí u knížky zůstat, co nejdéle to bude možné. Doporučuji knížku každému, kdo má zálibu v tajemnu, nadpřirozenu a duchařině."
Šest vzájemně propojených povídek odehrávajících se na Tchaj-wanu.
Příběhy ač jsou krátké, tak mají všechny dobrou pointu a jsou chytře pospojované.
Duchové, víra v posmrtný život, úcta k předkům, bydlení na Tchaj-wanu a celkově nahlédnutí do místní nátury a kultury.
Vyšla z toho skvěle poskládaná mozaika s mysteriózní atmosférou, která byla velmi příjemnou jednohubkou.
Skvělá kniha s jedinečnou atmosférou. Sbírka povídek, které jsou navzájem propojené, a každá další odhaluje víc a víc z pozadí událostí. Kniha nehýří explicitními popisy ani násilím, a přesto se jí nějak daří být velice, velice děsivou. Víra v duchy, obří pavouci, kteří na ostrově žijí... Mrazí z toho.
Čtivá útlá kniha, kterou pokrývá několik krátkých povídek o nemnoha lidech, kteří se navzájem neznají a které spojuje jediné - ostrov Tchaj-wan. Možná to není jediný ostrov, kde jsou duchové pravidelným jevem. Ze začátku povídky vůbec nenavazují a nemají žádnou souvislost, ale potom se vám vše v průběhu četby spojí; je to vše tematicky a časově zkoordinované. Jeden příběh vyplňuje druhý. Kniha se četla sama. Výjimkami z duchařského "pořádku" jsou povídky Su-wei a William. Za nejlepší považuji poslední povídku pod názvem Shade. Za tématičnost souboru povídek, jejich poznenáhlou provázanost jako celku, námět každé z nich a takovou tu neotřelost dávám pět hvězd.
Toto sa mi teda veľmi páčilo! Krátke, veľmi príjemné poviedky, nie nudné....na konci krásne všetko zapadá do seba.
Niekedy nie je treba siahodlhych románov, aby bola krásne zachytená podstata.
Určite budem nielenže sledovať ďalšie počiny autorky, ale aj túžobne očakávat. Mňa osobne toto kratke dielo doslova očarilo.
Na skok na Tchajwan, kde se na duchy věří daleko víc, než u nás ve střední Evropě. A byl to velmi příjemný skok.
Letošní novinka z Paseky Ostrov duchů nás zavádí na Taiwan. V šesti částech příběhu vystupují postavy, které jsou nějakým způsobem propojené a ve všech příbězích jsou spojujícím motivem duchové a pověrčivost obyvatel Taiwanu.
Krásně graficky zpracovaná a poutavě napsaná knížka. Líbilo se mi napětí i nadpřirozeno.
Jen škoda, že tak krátká (má 100 stran). Moc mě bavila, klidně bych ve čtení pokračovala Navíc příběhy z různých kultur patří mezi moje nejoblíbenější, protože se vždycky dozvím něco nového. Určitě doporučuji k přečtení.
Poslouchala jsem podcast a byl tam rozhovor s autorkou a mě tak zaujal,že jsem si knihu Ostrov duchu musela přečíst,,je to tenulinký a hned přečtený,,vše do sebe zapadlo,,,moc zajímavé čtení....
Propojeností příběhů mně to připomínalo knihy Lidmily Kábrtové. Hodnotím jako zajímavé nahlédnutí do života na Tchajwanu.
tuctová povídka tak na pokračování do časopisu, nudnou zápletku zachraňují jen ty tchajwanské reálie
Všetky príbehy boli zaujímavé a dobre prepojené. Len škoda, že kniha nebola dlhšia.
(SPOILER) První kniha, u které jsem se v kombinaci válka + pandemie + klimatická krize na chvíli zvládla odreagovat. Příjemná duchařina od autorky, která na Tchaj-wanu studovala a jejíž manžel je tchajwanec – zde se taky kniha odehrává. Postupně se v něm propojují příběhy, ve kterých hrají roli divné zvuky a přízraky. Trochu jsem se bála, aby si autorka nějak uměle nepřivlastňovala kulturu, do které patří jen zčásti, ale bylo to zbytečné - jediná postava, u které se více "vrtá" v její hlavě a vnímání nadpřirozena, je Evropanka. Tchajwanský přístup k duchům přitom přibližuje dostatečně, co je ovšem nedostatečné je počet stran, moc by mě zajímalo, jestli bude Mej-Lin Shadea dál pronásledovat... :-)
Štítky knihy
česká literatura duchové a přízraky Tchaj-wan, Taiwan nadpřirozené jevy
Část díla
Ostrov duchůKniha Ostrov duchů je v
| Přečtených | 65x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 54x |
| Chci si koupit | 17x |
Asi jsem měla větší očekávání, a tak mě čtení nechalo chladnou. Ačkoli knížka není špatná!
První, co mě zarazilo, byl rozsah. 100 stran a velikost písma, která člověka nutí k podezření, že to potřebovali protáhnout alespoň o třetinu. Taky hned první povídka mě ničím nenadchla, její námět mi nepřipadal nijak nápaditý. A do třetice, styl psaní je dost primitivní, jak s kamarádkou u kafe.
Smysl to začalo dávat od druhé povídky, která už byla víc o Tchaj-wanu, a pak ještě víc, když se příběh začaly propojovat.
Bez poslechu rozhovoru s autorkou by mi to asi nic nedalo. Prostě takové krátké a nemastné čtení na oddych.