Optimistova dcera
Eudora Welty
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89240/bmid_optimistova-dcera-jKm-89240.jpg
4
9
2
Románová miniatura, pojednávající o dceři Laurel a jejího umírajícího otce v New Orleanské nemocnici. Po smrti otce Laurel medituje na celým svým životem, svými ztrátami i pohodou a láskou. Kniha se dotýká věčných otázek lidského života a smrti.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1982 , OdeonOriginální název:
The Optimist's Daughter , 1972
více info...
Přidat komentář
Příjemné počtení. Na téhle útlé knížce, která přesto v rámci díla Weltyové patří k těm nejobjemnějším, mě možná nejvíc zaujalo to krásně pomalé tempo amerického jihu minulého století. Na všechno je času dost, na nic se nespěchá - na uzdravení pacienta (byť nakonec neúspěšné), na opakovaná posezení s přáteli, na patřičné prožití emocí souvisejících se smrtí blízké osoby, na vzpomínky, na minulost, přítomnost i budoucnost. Tomuhle rysu se vymyká jen "nejzlobivější" postava příběhu - mladá vdova Fay, která se díky své impulzivitě, sebestřednosti, citové plochosti a materialismu dostává do permanentní kolize nejen s hlavní hrdinkou, ale téměř s celou místní komunitou, a je jakoby předzvěstí nástupu nového životního stylu a hodnot i na tradicemi svázaný americký jih. Další zajímavý aspekt knihy spočívá v připomenutí, že dlouhodobá nucená nečinnost na lůžku (nebo i jinde) dokáže zničit i toho nejčinorodějšího člověka. Zejména na stáří je na tohle třeba pamatovat.
Štítky knihy
americká literatura New Orleans
Autorovy další knížky
| 1982 |  Optimistova dcera |
| 2016 | Zlatá jablka |
| 1997 | Zkamenělý muž |
| 1967 |  Srdce Ponderova rodu |
| 1979 |  Nevesta z Innisfallenu |
Kniha Optimistova dcera je v
| Přečtených | 14x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 2x |
Příběh ve svém "základu" působil docela hodnověrně, ovšem postavám jsem vůbec nerozumněla - jejich jednání a vzájemné interakce jsou tak vzdálené našim "kulturním vzorcům", až jsem byla z nich otrávená. Ale to bude asi tím, že americký Jih (s velkým J!) a specifika jižanské povahy jsou opravdu svébytnými fenomény.
Ze zápletky bylo možné vytěžit buď velké drama nebo skvělou grotesku, autorce se nepovedlo ani jedno. Jak píše čtenář předemnou: všechno plyne pomalu, poklidně. Tam, kde by člověk čekal veliký a hlasitý konflikt, dojde jen k uhýbání, pokryteckému smíření.