Opera nás baví

Opera nás baví https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102893/opera-nas-bavi-102893.jpg 5 9 2

Milé děti, nebojte se opery! Opera není jen pro dospělé ale je i pro vás. Když si v této knize přečtete operní příběhy a seznámíte se s hlavními postavami, budete jí v divadle lépe rozumět. Dozvíte se také, kdo ji napsal, jak žil a co dalšího složil. Bude vám jasné, co dělá v divadle například maskérka, garderobiérka, inspicient režisér či dirigent, co je zákulisí; co je premiéra, předehra nebo generálka. Veselé a výstižné ilustrace vám hodně napoví. Budete si umět představit, jak zpívá sopranistka nebo tenorista. Pobavíte se krátkými historkami o tom, co se jim také může na jevišti stát. Díky této knize prostě přijdete na to, že opera je zajímavá i zábavná a že stojí za to si ji jít poslechnout. Knihu Opera nás baví pro vás připravily skutečné odbornice. Jiřina Marková - operní pěvkyně, která zároveň vede šedesát dětí Dětské opery Praha, a profesorka zpěvu na Pražské konzervatoři a PhDr. Anna Novotná - redaktorka a publicistka s pedagogicko-psychologickým vzděláním a maminka tří dětí. V dotisku již NENÍ přiloženo CD, které 1. vydání věnoval sponzor!... celý text

Přidat komentář

Verouš23
30.05.2023 5 z 5

Tak nějak jsem na téhle knize vyrostla a musím říct, že jsem se z ní dozvěděla vše, co potřebuji vědět. Hezky udělané a všem to doporučuji (hlavně dětem, stejně jako Balet nás baví a Divadlo nás baví).

milamarus
23.08.2018 5 z 5

Myslím, že jsou tři skupiny lidí - ti, kteří mají operu rádi; ti, kteří ji rádi nemají; a pak konečně ti (myslím, že početně největší), kteří se doposud nerozhodli, jestli se k těm z prvního tábora přidají …protože, když mít rád, tak z celého srdce. K těm nerozhodným patřím i já.

Začal to táta před více jak dvaceti lety, když do noci sedával v obýváku se sluchátky na uších a “sbíral“ z rádia písničky na jednu z těch malých magnetofonových kazet, kterých měl plný šuplík. Když ještě muziku nebral jen jako kulisu, ale skutečně ji poslouchal. Když uslyšel Bocelliho Con te partiro, a pak mi ji ráno u snídaně nadšeně pouštěl. (…) Pak byla cesta ke klasické hudbě, potažmo opeře, jen kousek od nás.

Vzpomínám si taky, jak jsme spolu několikrát v týdnu chodívali do Máje, skoro pod střechu, a zvažovali tam koupi reproduktorů, které nám měly zaručit dokonalý zvuk. A jak jsme si pak do nich do omrzení pouštěli Amadeovo ta-da-dá, ta-da-dá, ta-da-dá-da. A spolehlivě se rozesmáli, jen co se dosmál on.… a vůbec jsme se netrápili tím, jak se ona skladba jmenuje. Stejně tak další. Buď se nám líbily, nebo ne. Jenže to se časem změnilo. Já najednou chtěla vědět, kdo to složil, kdo to zpívá, z čeho to je, a na to táta odpovědi neměl. Chtěla jsem vyrazit do divadla, vidět operu naživo, a přišly další otázky..., čímž se dostávám k tomu, proč píšu tenhle trochu nostalgický komentář.

Protože jsem to byla tentokrát já, kdo přišel za ním, a nadšeně mu ukazoval, co sebral. Protože jsem v této knize spoustu odpovědí našla, a protože jsme oba s jejím názvem stále zajedno. Baví nás! ♥