Oneiron
Laura Lindstedt
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339049/bmid_oneiron-hMD-339049.jpg
4
36
11
Sedm žen, každá z jiné země. V posmrtném meziprostoru, odkud se nedá dostat jinak než prostřednictvím slov, skrze vyprávění. Performerka Shlomith z New Yorku, účetní Polina z Moskvy, chudá Brazilka Rosa Imaculada, těhotná nóbl dáma Nina z Marseille, Holanďanka Wlbgis s rakovinou hrtanu, Maimuna ze Senegalu snící o kariéře modelky a teenagerka Ulrike ze Salzburgu se ocitnou kdesi v bílém prázdném prostoru. Čas, jak ho známe, přestává existovat. Tělesné potřeby pomalu vyhasínají. Jako první přijdou ženy o schopnost cítit bolest i vzrušení, brzy se nemohou dotýkat a postupně přestávají cítit i vlastní tělo. Co se stalo? Co je jejich osudem?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Knihu jsem dočetla až do konce, ale nadšená z ní nijak nejsem. Přišla mi zdlouhavá, užívající spoustu rádoby vzletných slov, myšlenkou také zas až tak originální není a s odstupem času mohu říct, že kromě jediného příběhu ve mně nic nezanechala. Nejzajímavější pro mě byla postava Šlomith-Škiny – její provokativní performance i pomsta ortodoxní židovské obci, život v kibucu i souvislost mezi židovskou vírou a poruchami příjmu potravy. Daleko raději bych četla knihu pouze o Šlomith, ač význam jejích představení byl také popsán spíše stroze, vágně, obecně (daleko lépe je téma zpracované např. v Následcích od N. Weijers). Oceňuji (i graficky) závěrečné krátké zprávy o jednotlivých postavách, ale jak říkám, za měsíc si kromě Šlomith z knihy na nic nevzpomenu…
Dámská jízda jako hrom a je jisté, že nikdo nic nevynese, tak jak to má být :-). Šlomith jsem pochopila nejmíň a Polina byla skvělá. Každá žena byla jiná, osudy různé a všechno bylo moc zajímavé a nečekané. Maličko mě pořád mrazilo v zádech ... takže doporučuju!
Do čtení teto knihy jsem se položila, jaké bylo však mé zklamání. Nebo spíše rozčarování?
Možná nemám tu správnou duši na lechtivé orgisticke popisy.
Námět knihy je bezkonkurenční a pravdou je, ze knihu jsem přečetla téměř celou.
Ale jakmile jsem měla číst 100 stránek encyklopedickeho výkladu, kniha putovala do knihovničky.
Za mě bohužel ne
Morbidni, moudra, velmi ctiva a pritom hrozne krasna knizka. Neco podobneho jsem nikdy necetla. Skvele skloubena fantazie s realnym zivotem, hrozne zajimavy pohled 7 zen na posledni okamziky a pocity. Neco o cem premyslime vsichni, i kdyz si to snazime nepripoustet. Autorka cerpala k teto knize z rozahleho materialu k tematu, to z knihy uplne cisi. Proto bude mit kniha i spoustu odpurcu. Hrozne zajimave zpracovani. Libilo a moc, prestoze jsem vubec netusila, co od autorky ocekavat a obal mi moc nepomohl.
Prostě wow..dlouho jsem nečetla tak kvalitní román, ceny dostala autorka zaslouženě. Kniha je vrstevnatá, místy pobuřující, smutná i krásná, obsahující tolik zajímavých informací z různých směrů a popisující tak rozmanité ženské duše.
Poutavé. Pravděpodobně je to jinak, ale oceňuji autorčin pokus o promyšlené ztvárnění našich posledních okamžiků.
"Oneiron..."
Zvláštní pocity jsem měla při čtení této knížky.
Přenést se na onen svět a prožívat vše s osudnými ženami. A co když je to všechno úplně jinak? Až na "druhé straně" zjistíme, kým jsme tady na zemi vlastně byli, že neznamenáme nic, že vše za čím se tady honíme je absurdní a i tak trochu zbytečný.
Všimli jste si někdy, že květiny se nosí tomu kdo se uzdraví a vrátí se mezi lidi. A taky se nosí na hrob a na rakev. Ale nikdy se nenosí umírajícímu. Počínaje chvílí, kdy se umírající přestane uzdravovat a začne umírat, přestane také dostávat květiny. Květiny jsou najednou vulgární....ale proč???? :-/
Jelikož téma posmrtného života ráda vyhledávám, nenechal mě Oneiron chladnou. Čtivý, skvěle napsaný.
"Co se stane až tady nebudu? Nic.
A kde budu, až tady nebudu?"
Ja jsem vlastne prekvapena, ze se mi ta knizka libila, protoze pribeh 7 mrtvych zen kdesi, a to vse prolozene necim jako filozofickymi uvahami, to vse ve forme, ktera mi pripominala Valku s mloky (vlozene novinove uryvky...). A ono to zahadne fungovalo, nechapu to, ale je to vazne moc pekna kniha.
"Jakési Naposledy, zhmotněné do formy hovna." :D .. Laura Lindstedt je geniální. Dlouho sem nečetla román, kde bych tak moc obdivovala autorčin jazyk, představivost, vědomosti, moudrost i schopnost poutavě vyprávět jednotlivé příběhy. Téhle knize se musíte dostatečně otevřít, abyste si ji mohli užít. Obsahuje zapeklité otázky a budete si muset představovat věci, které jsou pro někoho téměř nepředstavitelné. Laura vás zavede do meziprostoru, kde není žádný čas, ale také prožijete několik životů a celou dobu budete v podstatě myslet na smrt. Budete si muset projít myšlenkami, co se skrývají opravdu, opravdu hluboko. Jak čas ovlivňuje náš život a smrt? Proč žiju zrovna tady a teď? Kdy nastane má smrt a kam potom odejdu? ... Lauře moc díky za tak mnohovrstvou a jedinečnou knihu, má vše, co jsem zrovna potřebovala číst.
Postmoderní rozjímání o smrti očima sedmi (zemřelých) žen. Hodně mě zaujaly myšlenky o ortodoxně židovském pohledu na ženské tělo a líčení života v kibucu jedné z postav. Na můj vkus tam bylo trochu moc mystiky, ale jinak jsem byla spokojená a doporučuju náročnému čtenáři, který se rád nechá překvapovat rafinovaností zdatné autorky. Musí však unést pár sexuálně a jinak explicitních scén. Mě nicméně bavily.
Oneiron
Zdá se, že čtenáře kniha buď nadchne, nebo je vůbec neosloví. Já jsem někde uprostřed. Docela originální námět, poutavé vyprávění, zajímavé osudy. Je trochu škoda, že všem ženám nebyl věnován stejný prostor - na můj vkus byla moc v centru pozornosti Šlomith a ostatní, "nudnější" ženy byly trochu upozaděné.
Místy mi kniha připadala trochu moc stylizovaná a úmyslně extravagantní, což mě trochu rozčilovalo.