Olive Kitteridgeová

03.10.2021

Další knížka, ke které se musíte prožít. Příběhy jakoby k sobě nepasovaly, jistě, i v životě potkáváme plno lidí, kteří se kolem nás mihnou a zmizí. Někdy se znovu objeví, někdy ne.
Olive je přesně ten typ člověka, kterého snadno zavrhnete, odsoudíte, uděláte si na něj názor, aniž byste tušili, co je ve skutečnosti zač.

" V tom okamžiku Olive pocítila něco, v co už nedoufala: náhlou a naléhavou touhu po životě. Předklonila se a pohlédla oknem ven. Viděla něžné bledé mráčky, sytě modré nebe, mladou zeleň polí a obrovskou, rozlehlou plochu vody - všechno odtud shora se zdálo tak podivuhodné, tak úžasné. Vzpomněla si, co je to naděje, a tohle bylo ono. Ten vnitřní vír, který člověkem pohybuje kupředu, který s ním brázdí životem, tak jako ty čluny dole brázdí třpytící se vodou, tak jako tohle letadlo brázdí vzduchem na nové místo, kde jí potřebují. Požádali jí, aby se stala součástí synova života. "

Městečko Crosby v Maine je nejdepresivnější místo, jaké jste kdy viděli, a Olive Kitteridgová je jeho královnou!

Dočetla jsem asi do dvou třetin, nechtěla jsem to vzdát. Statečně jsem rozečetla další povídku, ale po pár řádcích, které mě vzaly na pohřeb, jsem knížku navždy zavřela. Ta může být sebelépe napsaná, ale snášet na třech stech stránkách společnost sebevrahů, lhářů, vrahů, depresivních a sebelítostivých lidí je nad mé síly.

A teď si půjdu koupit pořádnou zásobu čokolády, abych depresi z tohoto čtení zahnala...

21.08.2021

Zajímavá kniha o lidech z jednoho městečka, kde jsou osudy většiny lidí propojeny se svéráznou bývalou učitelkou Olive Kitteridgeovou. Nemůžu říct, že by si Olive vyloženě získala moje sympatie, občas se chovala jako slušný prudič, ale na druhou stranu jsem ji někdy chápala. Kniha se dobře četla, takže si určitě přečtu i pokračování.

20.08.2021

(SPOILER) Jen zdánlivě poklidné a pohodové čtení - život na maličké vesnici (městečku, abych nekřivdila - kostel, obchod, lékárnu, vše mají, aspoň v dosahu) u oceánu v Maine je překvapivě podobný životu kdekoli jinde: slasti a strasti rodinných životů, mládí a stáří, svatby a rozvody, láska a nevěra, pracovní nasazení a důchod, vdovy a vdovci, hubnutí a tloustnutí, nemoci a smrt, veselí i truchlení, ale i drogy, anorexie či dokonce loupežné přepadení blízké nemocnice závislými a ohrožená rukojmí. Křehkost života je všude stejná.

Něco (za)jímavého, něco méně. Ale vadilo mi věčné poskakování v čase - jakoby jehla na desce nemohla najít správnou drážku a jakoby autorka prostě nechtěla nechat desku točit svým tempem, od začátku do konce, místo toho čtenář lapá podrobnosti, aby zjistil, kde tak zhruba v čase jsme, o kolik let zpět jsme se zase vrátili, či zda nejsme pro změnu v současnosti.

Ale ještě víc mne nepříjemně překvapilo, že výrazná titulní postava nemá hlavní slovo, zdaleka ne - v některých epizodách vesnického života se nevyskytuje vlastně vůbec, nemá žádnou roli, ani pozorovatele, ale hlavně není žádné vyprávění vlastně čistě "její", jak to cítí, vidí, vnímá či zpětně zkoumá ona sama. A to byla škoda, nakonec to celé spíš tak nějak klouže po povrchu, přicházejí další postavy a ukazují se další osudy, tu a tam se k Olive vrátíme, tu a tam se vynoří, ale jen jako další z herců tohoto malého divadla. Nepronikla jsem kvůli tomu ani k ní, natož k ostatním postavám - vím, co se jim dělo, ale nevím, jaké vlastně jsou. Závěr byl značně depresivní mezigenerační trhlinou, než se rozehrálo velmi sluníčkové finále - aspoň to bylo povzbudivé, byť málo pravděpodobné. 65%

vztahy: "Životy lidí se k sobě vážou jako kosti a zlomenina se nemusí vždy zahojit."

stárnutí: "Kávu je třeba plánovat, protože léky na krevní tlak člověka nutí pořád chodit na záchod, život najednou prudce zrychlí a pak už je ho většina pryč - zadýcháte se u toho, opravdu."

děti versus staří: "Možná jsi má babička, ale to ještě neznamená, že tě musím mít rád." (opakovalo se několikrát)

mládí: "Jaká osamělá záležitost to je, být mladou dívkou."

"Je pošetilé, že se lidé domnívají, že běh věcí by měl být jaksi spravedlivý."

Takže mi zůstává věčná otázka - proč tedy Pulitzerova cena?

28.07.2021

Sice bych Olive někdy přetrhla a chápu syna, že se od ní musel oprostit, ale kniha je jednoduše fajnová a koupím si i druhý díl. Čte se pěkně.

27.07.2021

Ráda bych dala víc než pět hvězdiček. Povídky se mi velmi líbily. Olive byla taková svoje. Mohla by se zdát drsná nebo chladná nebo spíš taková "věcná" no zkrátka uvažovala jako matematik.. ale nakonec člověk poznal, že má obrovské srdce. Nebylo to úplně snadné čtení, každá z povídek je obsazena novými postavami a člověk se musel zorientovat kdo je kdo. Nakonec v každé povídce se toho o Olive dozvěděl trošku víc. Byly to takové střípky informací, které do sebe nakonec zapadly a člověk si z příběhů a osudů lidí z městečka nakonec "sestavil" Olive Kitteridgeovou. Velmi mě dojímal zájem, který Olive projevovala sousedům, skutečný cit k synovi a manželovi(v reálu bylo pro ni těžké ho vyjádřit) ...v seriálu jsem teda viděla dost jinou Olive než jakou jsem potkala v knize. Asi se ke knížce zase vrátím.

26.07.2021

Nádherná knížka!
Povídky obecně až tak nemusím, ale tohle bylo vážně skvělé. Co povídka, to jeden zkrystalizovaný lidský osud, vybroušený do dokonalého tvaru. Žádné třeskuté pointy, spíše nahodilá sbírka rozmlžených impresionistických záběrů a statických, úsporně nasvícených fotografií, plných náznaků a obtížně dešifrovatelných jednotlivostí, které nám výsledný "předmět zájmu" vyjeví (nebo možná jen v obrysech načrtnou) až po pečlivém prozkoumání všech detailů…
Vřele doporučuji.

28.06.2021

Tak tyhle povídky jsou opravdovým literárním skvostem. Autorka v nich prokázala své vypravěčské umění, krásný jazyk a styl psaní.
Jednotlivé postavy, včetně hlavní hrdinky, která je jakýmsi spojovacím článkem všech příběhů, jsou vykresleny velmi plasticky a hodnověrně.

10.06.2021

Zajímavě sestavená mozaika ze životů obyvatel jednoho městečka ....a peripetie, které prožívají ....

Autorka je pozorná sledovatelka - sepsala knihu povídek, které jsou propojeny postavou originiální Olive Kitteridge ... a já se pobavila, hlavně v posledních kapitolách, které obsahovaly jemnou ironii našeho jednání....

A závěrečný dialog autorky s hlavní hrdinkou :

" Milujeme a zklamáváme jeden druhého, většina z nás se snaží počínat si co nejlépe, a buď se to daří- nebo nedaří...."

15.04.2021

Každý v sobě nosíme svůj příběh. Všední příběhy postav této knihy propojuje postava Olive, někdy se v příběhu objevuje více, jindy jako by jen rychle prošla. Dočetla jsem a říkala si: “ ten náš život je vlastně dost smutná záležitost”.

16.02.2021

„To je ale věc, ten pocit nutnosti, být neustále ve střehu, postarat se, aby všichni byli spokojení.“
Tohle vůbec není Olive, ale její manžel, Henry, přesně takový on skutečně je.

„Propána, dej jim čas! Poznat, ten bláznivý, směšný, nepochopitelný svět.“
Tohle je Olive!

A mě bylo potěšením ji poznat, skrze 13 příběhů, které o ní leccos prozradily. Některé vypovídaly přímo, jiné jen zdánlivě, o to víc vás ale donutily přemýšlet, cože to asi chtějí o Olive říct? Jakou indicii, o životě jedné, teď už bývalé, obyčejné učitelky matematiky s věcně logickým, téměř čistě pragmatickým a sympaticky přímočarým způsobem uvažování o každodenních záležitostech, ale i o malých a velkých životních otázkách, chtějí sdělit?

„Pár věcí ji v životě potkalo, ale co na tom. … Jiné lidi také potkávají různé věci.“

Olive žije v obyčejném domě (který si ovšem s manželem Henrym vlastnoručně postavili, a tak se v něm oba cítí dobře) v jednom úplně obyčejném americkém maloměstě státu Maine. Olive a Henry jsou každý jiný, a možná právě proto mě k sobě docela dobře ladí :-), i když na Olive, přiznávám, jsem si musela, řekla bych, že skoro jako většina, trochu zvyknout … „Olive, pokud si lidé pamatovali, nikdy nebyla přívětivá, natož zdvořilá“, a to musím fakt potvrdit, a taky se nikdy neomlouvá, nikdy a nikomu, přesto, paradoxně navzdory tomu všemu, jsem si k ní cestu našla.

Tahle knížka je totiž hlavně o ní, je o Olive a o jejím životě, který závisí na tom, čemu říká „malé třesky“ a „velké třesky“. Velké třesky, to jsou životní záležitosti jako je svatba nebo příchod dětí, či jiné podobné soukromé věci, které „člověka dokáží držet nad vodou“, ale pozor, taky v sobě skrývají nebezpečně neviditelné proudy. A právě proto člověk potřebuje i malé třesky, např. „příjemnou prodavačku v obchodě, nebo servírku v Dunkinových koblihách, která ví, jak máte rádi kávu“, a podobné další „malé radosti“ :-), které činí život radostnějším a otázky těch velkých životních rozhodnutí, nadějnější … „naděje bylo něco, co se vtíralo do mysli … výhonky křehké zelené naděje“ … ovšem, v bláznivém, směšném a nepochopitelném světě – tedy ve světě, jaký, podle Olive, skutečně je.

„Někdy se zdá, že člověk nemůže vyhrát.“
„Vyhrát nemůžeš“, opáčil Henry. „Můžeš jen dělat, co dokážeš.“
…
„No a co mám teď asi tak dělat?“ ozvala se Olive vztekle … jako by v ní někdo právě nahodil motor a přidával rychlost … život se najednou zrychlí a pak už je jeho většina pryč. Člověk z toho docela ztrácí dech, opravdu.“

Soudě podle všech těch příběhů … páni, občas to je pekelná jízda! A občas, ne. :-)

07.11.2020

“Vždycky je dobře, když člověk slyší o problémech druhých lidí, shodli se Olive a Bunny.“ A je to tak. Bez patosu, výrazných zvratů a citového vydírání nás příběh nutí přemýšlet nad tím, proč se někdy lidi chovají jak se chovají. Olive slouží jako projekční plátno -po každé kapitole to táhne k zamyšlení, jak jste se kdy zachovali špatně (nebo dobře), jak vás vidí ostatní a jestli jste se třeba někdy někde neměli zachovat jinak.
Ale není to jen sebereflexe, kterou s můžeme odnést, ale i zamyšlení nad uměním stárnout a užití, nebo smíření s tím, co máme.
Řekla bych, že ideální čtení pro ty, co už si něco odžili.

03.11.2020

Řeknu vám, s tak originálně zpodobněnou hlavní, natož titulní (!) postavou jsem se ještě nesetkala. Různě velké střípky z Oliviny osobnosti jsou zasazené v jednotlivých povídkách, s různou ostrostí a barevností. V jedné je střípek tak malinkatý, jako kdyby se např. v knize „Vinnetou“ bavil celou jednu kapitolu Old Shatterhand se Samem Hawkinsem a v jednu chvíli řekl Old Samovi: „Hele, tamhleten indián je podobný Vinnetouovi!“ - jenže on to nebyl. :-) Při pohledu lidí nikoliv blízkých se mi nevtíraly na mysl přívlastky protivná, žárlivá, hašteřivá, panovačná jako v povídkách osobnějších, i to mi přijde jedinečné, vždyť sami sobě odpouštíme víc, než to dělá okolí vůči nám. Takže moje jediná otázka je ode mě už možná očekávatelná: nepatřila by sem aspoň trocha humoru? – jen malinečko, na okořenění. Jinak bylo všechno, jak má být. Velmi dobrá knížka (a moc se těším na Frances McDormand).

Dodatečná poznámka:
Čtyřdílná minisérie je perfektní, skvělí herci, Frances McDormand je absolutní jednička.

02.10.2020

Mám neuvěřitelné štěstí na spřízněné čtenářské duše kolem sebe, díky kterým mi poslední dobou prochází životem mimořádně skvělé knihy, přinášející mi při jejich čtení či poslechu tetelivé blaho v srdeční i mozkové krajině.

Vlastně ani přesně nedokážu definovat, čím si mne Olive Kitteridge a ostatní lidé z jejího světa tak získali. Snad to je díky autorce, které se podařila důkladná sonda do životů (ne)obyčejných, a přitom velmi rozmanitých, obyvatel jednoho malého městečka v Maine. Možná to, že jejich příběhy jsou podány až drsně upřímně, bez patosu, pozlátka a citového vydírání. A kdoví, jestli ve mě není tu kousek z Olive, tu z jejího syna Christophera či jejich sousedů z městečka, a proto jsou mi tak nějak známí a svým způsobem blízcí.

Plně se ztotožňuji se slovy překladatelky v doslovu knihy:
"Elizabeth Strout má pochopenie pre malomestskú mentalitu a jej obmedzenia, pričom vie, že na útek a na návrat je nevyhnutná veĺká dávka odvahy a neustáleho vyvažovania priznaného a zamlčaného, výčitiek a odpustenia. (...) Pričom požitok z čitania prichádza z pochopenia, že dokážeme žiť, len keď sa uprimne zaujímame o ĺudí, hoci ich nemožeme vystát."

Olive jsem četla ve slovenštině, což můj zážitek povýšilo ještě o stupínek výš. Slovenština je prostě krásná... A mezi námi, obálka slovenského vydání je mi vizuálně mnohem příjemnější než toho českého.

27.08.2020

Olive Kitteridgeová je velice zajímavá a nejednoznačná postava. Dokáže být krutá i laskavá, tvrdá i citlivá, pomáhá i škodí, miluje i nenávidí. Každopádně je to ale silná osobnost, která ovlivňuje životy mnoha lidí v městečku Crosby v americkém Maine. Její rozporuplná povaha vyniká díky formě, kterou je kniha napsána. Nejde o román, ale o soubor povídek, které jsou propojeny právě postavou Olive. Někde hraje významnou roli, jinde se jen mihne, ale postupně se dozvídáme, jak různě je lidmi vnímána a hodnocena. A to je na téhle postavě (i na celé knize) fascinující - snad proto, že takhle je to i s každým z nás.

27.07.2020

Komentáre podo mnou krásne popísali túto knihu. Krátke fragmenty zo života obyčajných ľudí, ktorí nie sú ani zlí, ani dobrí, ale majú svoju klasickú mnohofarebnosť, čo je teda môžem v knihách veľmi. Olive si nejakým divným spôsobom zamilujete, aj keď to snáď najnepríjemnejšia pani, ale i tak má v sebe zákutia, ktoré hrejú pri srdci.

Veľmi odporúčam aj seriál z produkcie HBO- ten ma práve navnadil aj na prečítanie knižky!

A už teraz sa teším na ďalšie knihy od Stroutovej. Mimochodom, vedeli ste, že v USA už vyšlo pokračovanie s názvom "Olive, again" ?!

19.06.2020

Veľmi podmanivá kniha. Príbehy emočne nabité a nevšedné, ktoré spája svojská postava Olive, ktorú asi radi mať nebudete. Rozhodne sa nebudete pri knihe nudiť.

13.06.2020

Krásná kniha !

12.06.2020

Originálně upřimná a tak zpola sympatická postava propojující vypsané příběhy lidí. Za matku bych ji nechtěla, ale jako literární postavu mám prostě tvrdou(?) Olive ráda. Do toho výborné vypravěčské umění, slovenské vydání (slovenština mi poslední dobou tak nějak pasuje jako literární jazyk), jemný tlak na city (bez patosu) a dobře vykreslené propojení a atmosféra maloměsta v Maine s jeho krásami i neduhy. Dobré čtení. (A za prezidenta hvězdičku navíc).