Odpálím, přepálím, zamiluju se
Tomáš Štiler
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507587/odpalim-prepalim-zamiluju-sefDf76l-ds8-.jpg
3
9
3
Štilerův lyrický hlas se motá na pomezí dobra a zla, vysokého a nízkého, pekla a ráje, nebe a země. Není třeba znát důvody, je nutná pouze podmínka přítomnosti a upřímnosti, ať je čekaná či nečekaná, laskavá či bolestivá, a především věrnost své lásce, ať to znamená cokoliv, ať to je kdokoliv. Jsou to básně velkých slov, po nichž není sucho v ústech, protože si uvědomují svou moc nad vyjadřovaným, ale i svou podřazenost vůči vyjadřovanému. A jádro Štilerovy poezie je až za tímto bojem, bokem toho, co chceme. Na konci totiž před sebou prostě staneme a zbude nám spolu jen mlčet. Poezie jsou pořád jen slova. Je třeba to umět říct tělem. Mlčet až do svléknutí.... celý text
Přidat komentář
Jakkoli věřím, že autor může být fajn člověk a své básně poutavě prezentovat naživo (koneckonců poezie je to charakteristická, vcelku výrazná a vybízející k přednesu, třeba někde u piva z pivovaru, v němž Štiler dle medailonku aktuálně pracuje), sbírka jako celek je bohužel spíše slabší, upovídaná, chtěně silácká a nevyzrálá. S titulem řečeno - v různých ohledech "přepálená". Některé oddíly, například III (tematicky zaměřený na milostné básně), mají parametry bezmála kýče, jazykově málo obratného a mladicky upoceného (a nemyslím tím reálný věk autora, ale míru básnické prožitosti a zkušenosti).
Nerad bych kohokoli odrazoval od přečtení sbírky, na leckoho snad Štilerova tvorba dokáže zapůsobit, jinak si totiž nedovedu vysvětlit její zařazení do koncepčně a graficky mimořádně zdařilé edice Mlat (doporučuju vaší pozornosti!) prestižního brněnského nakladatelství Větrné mlýny; navíc její jazykovou redakci měl na starosti skvělý básník Vít Slíva. Nelze tedy spolu s básníkem konstatovat, že "dobrovolný příspěvek je nula".
Nicméně sám mohu jako přínos sbírky vyzdvihnout asi jen dvě polohy: jednak jsou to delší básně-slovotoky, využívající silně expresivní styl, slang a plebejskou stylizaci (nicméně autor se ve svém reálném životě dle medailonku skutečně zmítá výlučně mezi manuálními profesemi), koncepčně asi dost nahodilé, gejzírovité, ale přesto jaksi autentické (lepší slovo mě teď nenapadá). Příkladem budiž básně dělníci poezie či děvka alkohol. Samozřejmě je v nich dost naivity a neobratnosti, skoro se až zdá, že autor toho záměrně využívá (nicméně pokud to tomu tak opravdu je, je tahle strategie spíše disfunkční a jeho tvorbě škodí), ale to platí pro celou sbírku. Druhou zajímavou polohou jsou reflexe vlastní osamělosti a odcizení,zvláště v prvním oddíle knihy, ale i v některých kurzívou tištěných verších uvádějících jednotlivé části (např. "člověk se někdy roztrhá jak hvězda // ve hvězdách vidím touhu po objetí / natáhnout ruce ale nepovědí nic / všichni jsme jednou byli děti / a co jsme nyní nelze říct"). Některé texty laděné do této polohy jsou až vzácně dětsky (wolkerovsky, ba ortenovsky) křehké, a to i svou formou. Jeden z nich vybírám na ukázku:
osamělý jsem
hlavně o nedělích
ale do kostela nechodím
jsem nešťastný
když je sucho
ale studny nekopám
a píšu jenom proto
abych nebyl sám
Čekala jsem víc, talent tam je bezesporu, ale cítím tam nevyzrálost, přečetla jsem Stančákovou (Čačak), Šimčíka (Vězeňská strava), Bárta (Spodoby), Štilera (Odpálím, přepálím, zamiluju se), a nemůžu se zbavit dojmu sdílené pózy téhle nejmladší generace, ale třeba právě to je ta generační výpověď, nicméně něco tomu chybí. Momenty tam jsou, ale jako sbírky slabší.
Odpálím, přepálím, zamiluju seKniha Odpálím, přepálím, zamiluju se je v
| Přečtených | 8x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 1x |
Překvapivý debut basnika Tomáše Stilera. Basne plne surealistickych metafor navazuji na nejlepší tradici
Nezávislé poezie Doporučuji všem milovníkům dobre nezávislé poezie.