Očistné plameny
Marie-José Brunel , Dorothée Olliéric
Několik příběhů ze současného Afghanistánu líčí zkušenosti francouzské zdravotní sestry pracující na oddělení popálenin v Hérátu a zaznamenává osudy několika pacientek, které různé okolnosti dohnaly k dobrovolné smrti upálením. Francouzská novinářka zaznamenala několik drastických případů z praxe padesátileté Francouzsky, která jako dobrovolná sestra každoročně několik měsíců pracuje na popáleninovém centru nemocnice v Herátu. Tam se na oddělení nejtěžších případů setkává s pacientkami, které se pokusily o sebevraždu upálením, což je v současném Afghanistánu a sousedních zemích v poslední době závažný problém a byl zjištěn jejich prudký nárůst. Ve vybraných příbězích demonstrují autorky jednotlivé konkrétní osudy a snaží se s jejich pomocí vysledovat příčiny tohoto jevu a zařadit jej do aktuálních společenských souvislostí.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2008 , AlpressOriginální název:
S’immoler a 20 ans , 2008
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha už samotnou Marií-José, která jakožto matka vlastních dětí, odjíždí od rodiny ve Francii pravidelně pečovat do Afghánistánu o popálené ženy. Zajímavé jsou i obecné důvody samoupalování. Jednak blízkost Heratu a Íránu, relativně moderní země, kde v televizi ukazují normální svět, jaký je pro ženu v zemi ovládané Talibanem nedostižný, z toho pochází sebevražda ze zoufalství. Druhý pramen samoupalovaní je tradice, kdy tento způsob sebevraždy je v Afghánistánu zakořeněn...
Na této knize je smutné už jen to, že byla vydaná v roce 2008 a pokud se v 21. století stále dějí takové věci (a já bohužel věřím, že dějí) pak k tomu nemám co víc říct :(
Štítky knihy
Kniha Očistné plameny je v
Právě čtených | 2x |
Přečtených | 85x |
Čtenářské výzvě | 4x |
Doporučených | 2x |
Knihotéce | 23x |
Chystám se číst | 13x |
Chci si koupit | 7x |
dalších seznamech | 1x |
Opět po dlouhé době jedna kniha, která má ode mě plný počet hvězdiček. Příběhy upálených žen mě opravdu strhly. Kniha se četla sama a velice dobře. Je smutné, že se toto děje v 21. století, zvláště pak když si člověk uvědomí, že ještě v 70. letech minulého století byl Afghánistán celkem normální země a ženy se nemusely zahalovat, tak jako dnes a snášet to, co dnes. V současné době je to tam jako "zpátky do středověku".