Oceán na konci ulice
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202005/bmid_ocean-na-konci-ulice-m3X-202005.jpg
4
1125
1125
Jedného dňa, keď bol Neil Gaiman sám doma, jeho manželka práve niekde koncertovala, rozhodol sa, že si skráti čakanie a napíše pre ňu poviedku. Postupne však z poviedky vznikol román Oceán na konci ulice, v ktorom sa hlavný hrdina chystá na pohreb a vracia sa na miesta svojho detstva. Voľné chvíle pochmúrneho dňa vypĺňa potulkami po bývalom detskom kráľovstve. Vyberie sa až na samý koniec svojej ulice, kde ešte stále stojí farma Hempstockovcov, a stretne sa so starou pani Hempstockovou, matkou svojej kamarátky z detstva Lettie Hempstockovej, dá si čaj a odíde k jazierku s kačkami, ktorému Lettie hovorila oceán...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2014 , Slovart (SK)Originální název:
The ocean at the end of the lane , 2013
více info...
Přidat komentář
Příběh románu Oceán na konci uličky je jako sen. Nejasný, tajemný, fantastický. Kusé informace o originálním literárním světě, který Gaiman stvořil, podněcují či přímo dráždí čtenářovu zvědavost. Ale to on vlastně dělá pořád. Zdánlivá bezvýznamnost příběhu (jde přece „jen“ o život malého chlapce) je ve skutečnosti silnou doménou celé knihy. Dětský hrdina prožívá strašidelné hororové situace – a já jsem nedokázal odtrhnout od knihy oči strachem o jeho osud. Přímo jsem cítil děs, kterým trpěl malý chlapec v knize.
Gaimanův román asi není pro každého čtenáře, ostatně tak je to u všech jeho knih. Ale pokud se nebojíte, že budete třeba zklamáni, a půjdete do toho, máte šanci získat výjimečnou čtenářskou zkušenost. Osobně teď po Pratchettově smrti řadím Neila Gaimana na první místo současné světové fantasy. Kdo souhlasí? :)
„Svoje vlastní dětství si pamatuji živě... Věděl jsem strašlivé věci. Ale bylo mi jasné, že se rodiče nesmí dozvědět, že je vím. Vyděsilo by je to.“
Trochu jsem se bál, přeci jsem už jsem dlouho žádného Gaimana nečetl a některé jeho projekty mne neoslovily toli, jak jsem doufal. Už v průběhu čtení jsem ale měl pocit, že se opět potácím někde mezi Nikdykde a Americkými bohy, byť tentokrát v kůži sedmiletého chlapce.
Kniha má výbornou, místy až trochu děsivou atmosféru, která ale nutí číst dál, zjistit, co je kdo zač. Hned na počátku člověka vtáhne a propustí jej až jej celého zpracuje a dostaneme se mu do hlavy. Myslím, že jsem dlouho nečetl takto atmosférické dílo. I přes malou délku rozhodně stojí za přečtení.
S každou další přečtenou knihou miluju Gaimana víc a víc. Oceán opět nezklamal, jednoduchý, ale nesmírně čtivý příběh, uvěřitelná dětská optika, navíc je hodně příjemné, jak je to civilní, "malé", nemusí jít hned o záchranu světa, aby vznikla pěkná a zajímavá fantasy.
Velmi zajímavé mystické počteníčko. Místy připomíná Koralínu a místy se přistihnete, že ani nedýcháte, jak je to napínavé a tajemné a tak fantaskně zvláštní. Pro mně je to přesně Gaiman, jak ho mám ráda, takže naprosté paráda. Jen je škoda, že je to takové krátké, až povídkové.
Naprosto úžasné dílo, které nedovolí jen tak knihu zaklapnout, natož nevracet se k ději pořád dokola a dokola, umožní zkoumat různá skrytá zákoutí pravd (nebo fikcí), a zaobírat se tím, jak to vlastně skutečně mělo dopadnout.
Na knihu jsem neměla očekávání žádné doporučil mi jí můj přítel. Měsíc mi ležela doma a pak jsem si jí odvezla k babičce kde jsem jí přečetla během dvou dnů a zbytek pobytu pročítala pasáže znova a znova. Po přečtení některých komentářů zde, mi to nedalo a musím napsat svůj vlastní.
Když knížku začnete číst hned od začátku i mezi řádky ztratíte se v nich. Ne jen že s vůbec nedozvíte popis postavy, nebo drobnost s názvem její jméno. Ale kniha vás překvapí i spoustou jiných myšlenek. Které vám neprozradím. Kniha je hodně podobná"Coraline" má i podobný příběh a přirovnala bych jí k dětskému horroru.
Kniha mě moc nebavila, ale to je jen můj problém s panem Gaimanem. Nesedí mi jeho fantazie a jeho styl psaní. Ale ne vše od něj bych hodnotil takhle tvrdě, to zase ne. Ale tato kniha mi vůbec nesedla. Líbí se mi obal, ten je povedený....
Oceán je román, který přečtete za jeden den. Příběh, který mě polapil a já si jej prožil do poslední stránky. Nechal jsem se vtáhnout do myšlení dětského světa a usmíval se nad pravdami, kterými jsme si myslím, prošli v tomto věku všichni. Příběh je opět nádherně jednoduchý a promyšlený, pozvolna se odvíjející a temně podmanivý a jak jinak než úžasně odvyprávěný.
Gaiman je sázka na jistotu nevšedního příběhu, originálního a poutavého. Ani zde tomu není jinak. Oceán na konci uličky je kouzelný příběh. Příběh, který voní, jako krásná vzpomínka.
Pro mě knihy Neila Gaimana jsou unikáty, ve kterých zažijete něco nepředvídatelného a, buď se vám to líbí nebo ne. Já mám štěstí, že patřím mezi ty čtenáře, co Neila Gaimana naprosto zbožňují.
Tato kniha má jenom 175 stránek a i tak byl ten příběh neuvěřitelný zážitek. Naprosto skvělý a propracovaný příběh, jeho styl psaní je úžasný, dokoáže vás neuvěřitelně vtáhnout do světa toho příběhu.
Hezká tajemná atmosféra ve spojení s nostalgickými vzpomínkami na dětství, které nikdy nesklouzne k lacinému dojetí. Gaiman se naopak nebojí syrovějších výjevů. Od začátku do konce vtahující snové vyprávění.
Gaimana mám hodně ráda a i když vím, že jsem toho od něj zase až tolik nepřečetla (teda, no, teď jsem to počítala a i s Oceánem to je sedm knížek) a pořád se třeba chystám na jeho legendárního Sandmana, považuji ho za génia. Někdo říká, že Oceán na konci uličky je typická gaimanovka, někdo zase tvrdí, že se jeho stylu úplně vymyká, že jako by to snad ani nebyl Gaiman. Podle mě to je typický Gaiman, který si s čtenářem pohrává, bilancuje na pomezí fantazie a reality, člověk sice ví, co je reálné a není, ale stejně ho Gaiman donutí o tom pochybovat, protože on píše prostě neuvěřitelně. Je docela škoda, že plno lidí píše, že jim to nic nedalo, že měli pocit, že to je o ničem a že to nemá žádnou pointu, protože ona ta knížka své kouzlo skutečně má, jen je potřeba ho najít, no. :)
Nemůžu dát plný počet hvězdiček jen proto, že vím, že jiné Gaimanovy knihy jsou ještě o kousek lepší. Přesto je to mistrovský román nebo spíš možná novela. Sevřený, s atmosférou a spoustou fantastických detailů tak, jak to umí jen Neil Gaimann. Je pravda, že je z textu cítit, že to byla původně vlastně povídka. Nafoukla se autorovi a to moc pěkně. Zvládl to zvětšení s grácií a člověk ani nepostřehne, jak rychle mu příběh při čtení uteče. Opravdu má pocit jako by četl krátkou povídku, tak lehce je to napsané. A ono ne, jde opravdu o román.
Zvláštna kniha. Po Hviezdnom prachu je to moja druhá kniha od tohto autora a pravdupovediac som nevedela čo čakať od tohto príbehu. Ale bolo to zaujímavé čítanie, no stále mám zmiešané pocity z toho, že mi unikla pointa. No určite siahnem po ďalšej knihe od tohto autora. AJ
Moje první kniha od tohoto autora. A musím říct, že mě to trochu zklamalo. Nemohla jsem se začíst, styl psaní se mi líbil, ale ten příběh mě vůbec nebavil. Někde v půlce jsem se do toho konečně začetla, ale potom mě to zase pustilo a poslední 30 stránek jsem si škudlila skoro týden, protože mě to prostě netáhlo k tomu, abych to dočetla. Přesto, i když mě to nebavilo, rozhodně zkusím nějakou další knížku od Gaimana, ale asi ne v nejbližší době. :)
Kniha je napsaná hezky, ačkoliv Gaiman umí lépe. Možná že pro autora má příběh nějaký osobní význam, ale mně jeho smysl unikal. Nedokázala jsem se do něj dostat a připadalo mi to jako, že Gaiman prostě chtěl napsat něco, s čím nebude mít moc práce a v čem spojí vděčné atributy, tak aby čtenáře uspokojil. Bohužel, Oceán na konci uličky není výživná strava, ale jen prázdné kalorie.
Pro mě je tato kniha velkým zklamáním a nemám, co bych na ni vyzdvihla - nenadchne neurazí. Cítila jsem z ní vyumělkovanost a navíc mi unikala pointa.
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2007 | Koralina |
"Tělo si vynutí chviličku zdřímnutí, oči pálí a vidin máš fůru, jenže ve spánku kdes číhá takový děs, že by snad bylo lepší být vzhůru…"
Zažila jsem "Něco Neskutečného."