Obscénní pták noci
José Donoso
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427881/bmid_obscenni-ptak-noci-flG-427881.jpg
5
14
5
Obscénní pták noci je román, který nemá obdoby. José Donoso kdysi přiznal, že při jeho psaní trpěl nesnesitelnými bolestmi – a pochopil, že pokud knihu nedokončí, nikdy se jich nezbaví. Výsledný „totální román“ se mezitím stal textem, o kterém se píší celé disertace. Moc a bezmoc, mužství a ženství, ošklivost a krása, skutečnost a sen, řád a chaos, tvář a maska, bujnost a úpadek, bída a bohatství – každá z těchto opozic by vydala na několik pojednání i za předpokladu, že by do sebe nebyly v knize tak nesmlouvavě zaklesnuté. V sevření těchto rozporů zaznívá slábnoucí hlas Humberta Penalozy, který tráví své dny v polorozpadlém domě mezi dožívajícími stařenami a sám se stává jednou z nich. Na líci světa neuspěl, a tak se usadil na jeho rubu, po boku „lidské suti“, aby sám sebe jednou provždy popřel. Jde ale jen o jednu z mnoha proměn, jimiž postavy Obscénního ptáka noci procházejí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , MalvernOriginální název:
El obsceno pájaro de la noche , 1970
více info...
Přidat komentář
V konotácii je o tomto "totálnom románe" napísané to podstatné. Na prvý pokus som to skrátka nedal, zhruba po dvadsiatich stranách som to vzdal. Po istej dobe som sa predsa len rozhodol, že by sa patrilo knihu prečítať, keď už ju raz mám. Tak som sa do toho pustil a zdá sa, že som to zvládol. Ale som z toho fyzicky aj psychicky unavený, hm. Ťažké čítanie, treba sa sústrediť. Ani si nie som istý, o čom to vlastne bolo. Humberto Penaloza a jeho horúčkovito surrealisticko, schizofrenicke litanie? Do toho Jeronimo, Ines, Rachuel, stareny, obludy, Iris Mateluna a tak ďalej. Rozhodne je to kvalitná literatúra a treba sa orientovať i v nej. Ale teraz si dám určite niečo ľahšie, ach jaj.
Hodně zvláštní román. Začátek výborný, hlavně popis rozpadajícího se Domu, ty chodby a patia a spousta tajemných míst. To mi vzdáleně připomnělo Gormenghast od Mervyna Peake nebo Palác snů od Kadareho. Začátek se rozjel slibně a je to asi nejsilnější část knihy, především legenda o devíti bratřích, jejich sestře a čarodějnici. To je skvostný, baladický a temný příběh. Dál je to ale stále víc podivné a bizarní a to je asi moje hlavní výtka. Ale zas je to skvělá konfrontace s jinak tak nějak zajetým boomem hispanoamerické literatury konce 60. až 80. let. Je to rozhodně jiné, hodně jiné než Marquéz a Cortázar. Má to taky takový magický nádech, ale je to víc temné až surreálné, barokní a hororové. Jako 400 stránková noční můra, ze které se ne a ne probrat. Hodně náročná četba, ale klobouk dolů před překladatelem a redaktorem. Snad to nebude poslední Donoso přeložený do češtiny a třeba přibude i Venkovský dům. Nechávám bez hodnocení a doporučuji.
Hodně zvláštní a hodně náročná kniha, která není pro každého čtenáře. Musím přiznat, že i já se s ní dost trápil, než jsem poznal to skryté uvnitř. Zřejmě se chtěl autor podělit o svoji bolest s ostatními.
Styl psaní je hodně zvláštní, dost trvalo než jsem pochopil, co vlastně čtu. A musím říct, že jsem byl docela i spokojen. Je pravdou, že místy jsou to opravdu rozsáhlá souvětí a dlouhé odstavce změti vět, ale celkově to asi jinak v této knize nejde.
PS: zkuste si najít tu imbunche...
Vynikající, spletitá, nejednoznačná kniha, která pokládá jen samé otázky a na skoro žádné neposkytuje odpovědi. Obdivuji autorovu fantazii, se kterou vymyslel tento vesmír odehrávající se na dvou místech, ve dvou labyrintech - Domě duchovních cvičení obývaného stařenami, jejichž životním posláním je shromažďovat haraburdí, a v Rinconadě obývaného zrůdami... Obdivuji způsob, jakým autor převedl přímou řeč z okovů uvozovek do nekonečně dlouhých souvětí, a bez problémů provádí čtenáře několika časovými rovinami. Bravurní dílo, jehož čtení jsem si fakt užíval, ale vyžaduje od čtenáře trošku větší dávku trpělivosti, než je obvyklé.
Obscénní pták noci
Hodně zvláštní dílko. Číst se musí pro krásu slov a hraní s výrazovými prostředky, čarování s prolínáním časových rovin, fantazie s realitou a spoustu dalších spisovatelských lahůdek, nikoli pro děj. Moc jsem si to užívala, autor mě znovu a znovu nutil nemyslet realisticky, kdykoliv přepnul v nějaké rovině nebo náhle popřel něco, s čím celou dobu pracoval. Dějové linie nechává nedokončené, nebo se k nim vrací zase v nějaké jiné rovině, celkově je to celé určitým způsobem propojené, absurdní a zároveň i realistické. Stylem mi trochu připomíná dílo bratrů Strugackých z úplně jiného žánru :-)