Obracení Čech na víru aneb Rekatolizace po dobrém a po zlém
Howard Louthan
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98216/bmid_obraceni-cech-na-viru-aneb-rekatoli-Yt2-98216.jpg
4
5
3
Při pohledu na náboženské poměry v Evropě sedmnáctého století by vnímavý pozorovatel našel jen málo oblastí, kde události nabraly tak dramatický spád jako v českých zemích. Jestliže před třicetiletou válkou většina obyvatelstva českých zemí vyznávala nekatolickou víru, o několik desetiletí později patřilo celé království do sféry vlivu Říma. Podobně zásadní a radikální obrat v náboženské orientaci prodělalo v evropských dějinách jen málo zemí. Katolická církev prosadila důsledný a rozsáhlý rekatolizační program, který od základu přetvořil náboženskou identitu celého království. Jakými prostředky této proměny katolická církev dosáhla? Jakým způsobem si katolictví vydobylo zpět své místo v Čechách? V jaké míře se církev uchylovala k přímému násilí a nátlaku a v jakém rozsahu naopak využívala metod nenásilných? Erudovaný americký historik Howard Louthan, velký znalec českých dějin, ve své knize Obracení Čech na víru - aneb Rekatolizace po dobrém a po zlém přináší nový historický pohled na pobělohorskou rekatolizaci. Jestliže se starší studie zaměřovaly spíše na chronologický právně-historický přístup a všímaly si více násilných projevů rekatolizačního tažení, Howard Louthan přesvědčivě dokládá, že při celém složitém procesu nesehrálo hlavní roli násilí a přímé donucování, nýbrž především nenásilné kulturní „obracení“. Celá armáda umělců a architektů posela náboženskou tvář země barokními kostely a kaplemi, poutními místy a obnovenými kláštery, téměř v každém městě vyrostl na hlavním náměstí mariánský sloup, venkov brzy zaplnily loretánské kaple, rodila se nová katolická literatura a hudba, misionáři a kazatelé oživovali starší, do té doby zanedbávaný kult svatých a rozšiřovali jej o světce nové. Náboženský pluralismus, který byl po celá pokolení příznačným rysem českých zemí, byl potlačen a nahradila jej uniformnější soustava víry, praktik a rituálů… Studie Howarda Louthana si tak všímá celé řady oblastí, jež formovaly katolickou konfesní identitu - od umění a architektury přes literaturu a hudbu až k filosofii a hagiografii - a staví české země do širšího evropského kontextu, kde jim v raném novověku patřilo jedno z předních míst. Knihu ocení nejen odborníci zabývající se raně novověkými evropskými dějinami, náboženstvím, reformací a protireformací, ale také všichni zájemci o české dějiny. Profesor Louthan je schopen číst v češtině, patří tedy k nevelké skupině nečeských historiků zabývajících se našimi dějinami, jejichž práce nejsou závislé jen na antikvovaných německých textech z 19. a první poloviny 20. století. Jakožto zahraniční autor má od českých dějin náležitý odstup, což mu umožňuje vyvarovat se zažitých stereotypů a klišé, kterým občas podléhají čeští historikové.... celý text
Náboženství Literatura naučná Historie
Vydáno: 2011 , Rybka PublishersOriginální název:
Converting Bohemia: Force and Persuasion in the Catholic Reformation , 2008
více info...
Přidat komentář
Mizerný překlad, který začíná už nešťastně převedeným názvem. Snaha spojit dvě stránky rekatolizačního procesu- represivní a pozitivní prostředky - je jistě chvályhodná, protože to zatím nikdo z historiků nenapsal. Bohužel, ale autor vybírá jen některé prostředky a zůstává tak na půli cesty. Vidění z venku (zvlášť pro období takto zatížené nacionalistickými konotacemi u nás) je vždy ku prospěchu, ale autor v tomto případě není seznámen se zásadními prameny a literaturou a dospívá k dost tristním dezinterpretacím některých dějů a má tam některé faktické boty... Škoda.
Oproti jiným knihám na téma rekatolizace má tahle dvě obrovské výhody - čtivost a nadhled. Na stylu je vidět, že autor není "postižen" tradičním českým náhledem, který tvrdí, že katolická církev zde vykonala jen samé zlo, což je příjemná změna.
Štítky knihy
křesťanství Česko, Česká republika katolická církev 17.-18.století pastorace stát a církev české dějiny náboženský život protireformace rekatolizace
Obracení Čech na víru aneb Rekatolizace po dobrém a po zlém
Na první pohled kontroverzní a výbušná kniha se po přečtení ukáže být spíše velmi krotkou a mnoho vysloveně nového vlastně nepřinášející. Jedná se totiž v podstatě o syntézu a téměř každé jednotlivé v knize pojednávané téma už bylo v nějaké podobě zpracováno samostatně. Vysloveně překvapit tedy může asi pouze naprosté laiky. Zároveň je ale samozřejmě dobře že kniha vznikla, neboť podobně široce pojatá práce zatím neexistuje. Možná proto, že jde svého druhu o kousání do kyselého jablka, především ale proto, že postihnout dané období je i čistě metodologicky a z hlediska práce s mnoha velmi různorodými prameny velmi náročné.
Kniha samozřejmě úplně nepotěší fundamentalisty a to ani katolické ani evangelické, ale to se dalo čekat. Minulost je málokdy černobílá. Pokud bych měl něco vytnout, tak především občasné drobné chyby, plynoucí z toho, že autor "není zdejší". Například Kouřim se jistě nenalézá ve východních Čechách. Také překlad je vskutku místy poněkud nepřesný, ale není to nic, co by výrazněji bránilo čtení či pochopení knihy.
Cenné je především postižení náboženské příslušnosti předbělohorského českého obyvatelstva, s potřebným a v minulosti často prakticky nezohledněným rozlišením šlechtické, měšťanské a venkovské společnosti. Mnohá témata, a to především ve druhé polovině knihy, by si jistě zasloužila podrobnější zpracování a jejich postižení je pouze velmi letmé, byť nikoli chybné. Metodologicky zajímavou otázku představuje kapitola věnovaná poutím a poutnictví. Dané téma by si přitom zjevně zasloužilo samostatnou studii, či spíše řadu studií. Vždyť téměř žádné poutní místo dnes nemá moderně a kriticky zpracovanou historiografii. Při čtení příslušné kapitoly tak nezbývá než se ptát: Skutečně byl vznik poutních míst tak výrazně iniciován "zespoda"? A jakou roli v tomto procesu hráli například místní duchovní? Legend o vzniku jednotlivých poutních míst či o jednotlivých zázracích je mnoho a pouze na základě dochovaných písemných pramenů dané téma patrně nelze objektivně postihnout. Skutečně můžeme v tomto případě s prameny pracovat tak nekriticky, jak to autor činí? Samozřejmě ano, cituje přece pouze historické prameny, ale stejně... Z výslechových protokolů vzniklých za použití práva útrpného by také citoval podobně nekriticky?
Celkový dojem: 80%