Obětní beránek
René Girard
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94696/bmid_obetni-beranek-NIR-94696.jpg
4
7
3
René Girard vychází z toho, že v okamžiku, kdy je společnost v krizi nebo je ohrožena, kdy se na ni sesunou pohromy – epidemie, zemětřesení, sucho, politická nestabilita atp. – vzniká chaotická situace, padají pravidla, kterými se soužití řídí, mizí veškeré rozlišování, jakékoli rozdíly. Beztvará masa se neptá po příčinách, ale hledá viníka, aby se mohla znovu identifikovat – tím viníkem je někdo cizí, kdo se od ní odlišuje, kdo je poznamenaný jako Oidipús (kulhá, má jedno oko nebo hrb atp.). Tím, že se masa vrhá na toho odlišného, kolektivní vraždou na něm vybíjí své pudy, znovu se stmeluje, vrací se k původnímu pravidelnému chodu. Viník – obětní beránek – se tak stává jejím zachráncem, kolektivní vražda se nyní mění na mučednickou smrt. Oběť se stává spasitelem a tak je v zástupných rituálech uctívána. Autor při dešifrování různorodých mýtů ale i biblických témat odhaluje právě tento mechanismus opakovaného perzekučního násilí a nanejvýš aktuálně přispívá k pochopení naší vlastní situace ve světě posedlém neustálou modernizací a inovací – bludném kruhu bez identity a diferenciace.... celý text
Literatura světová Mytologie Literatura naučná
Vydáno: 1997 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Le Bouc émissaire , 1982
více info...
Přidat komentář
Pozoruhodná kniha, ale svůj komentář bych rozdělil na dvě části. Nejdříve klady. Přijde mi nesmírně zajímavý popis mechanismu, kdy společnost potřebuje obětního beránka. Krize, nerozlišování atd. V tom má podle mě autor pravdu a minimálně u stokrát opakované zprávy Guillauma de Machaut jeho teorie perfektně sedí. A teď zápory. Jeho rozbor dalších mýtů (Baldur, Zeus, Kristus) už mi přijdou sice zajímavé, ale na druhou stranu trošku na sílu. Pokud tento text má být vědeckou studií, přijdou mi jeho tvrzení sice podnětná, ale relativně nepodložená. Zcela zbytečně pak v textu působí jeho neustálé narážky (a někdy i urážky) jeho kritiků. Summa summarum, autor podle mě neví, zda píše studii, polemiku, dílo historické, sociologické, nebo co vlastně chce a ve výsledku tato nejednoznačnost knihu kazí. Za mě tři hvězdy.
Zabitím, pohřbením, zničením, vymazáním, vypuzením beránka, tak jak líčí francouzský filosof a sociolog René Girard, dochází k obnovení společenské rovnováhy – násilí jednotlivců, které by se mohlo jinak zvrhnout a ohrozit celé společenství, přechází v touhu po vraždě jednotlivce nebo skupiny – cizinců, podivínů, géniů. To je, jak dokazuje Girardova kniha (a o čemž hovoří i Sigmund Freud) mechanismus, který postavil kulturu a stal se jejím rituálem.
„Jelikož rituál dokola opakuje stejný mechanismus obětního beránka za použití obětí, které jsou v zásobě, stává se jistou formou učení.“
Obětní beránek
Vidět za vší kulturou a náboženstvím jediný zakládající princip, kolektivní vraždu, to mi připomíná gnostickou spekulaci. Ale pojetí evangelia jako demaskování a neperzekuční porážky všech perzekucí je geniální.