O samotě s řekou
Nikolaj Ivanovič Sladkov
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52602/bmid_o-samote-s-rekou-7YF-52602.jpg
4
7
4
Autor ve své knize popisuje cestu po řece Ili, která končí v její široké deltě ústící do Balchašského jezera. Jelikož mu hned na začátku uplavala kánoe, vynalezl lepší způsob cestování – v gumovém obleku se nechává unášet proudem a proplouvá jižními krajinami Sovětského svazu. Tuto cestu už nikdy znovu nebude moci absolvovat, protože se na řece postaví přehrada, která toho v životě řeky hodně změní. Popisuje rostliny a zvířata v přírodě opravdu překrásným způsobem, že si je člověk může jasně představit. Často se od řeky vydá do hor, které má obzvlášť rád. Z knihy je vidět jeho láska k přírodě, lítost nad jejím decimováním člověkem. Také je velmi zvědavý – snaží se uvidět tygra nebo levharta, který pomalu vymírá. Za svým cílem jde nadšeně, až ho to někdy málem stojí život. Je vděčen za každý pohled na čistou přírodu.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 1987 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Svist dikich kryljev
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Další z knih, ke které se opakovaně velmi rád vracím. Nostalgicky mne vrací do bezstarostného dětství, kdy byla běžnou součástí knihovničky v každé školní družině (pamětníci vědí). Kvalita jednotlivých maleb i papíru je pochopitelně poplatná době jejich vzniku a tehdejším technologickým možnostem, mě to však nevadí, ba naopak.
Nikolaj Ivanovič Sladkov je takovým sovětským ekvivalentem našeho Jaromíra Tomečka (kniha Zelené ticho a další), proto jej mám rád. Myslím si, že by si oba dva nesmírně rozuměli. Co na tom, že byl Sladkov sovětským autorem, pro mě je klíčový obsah a ten je za pět hvězdiček. Dnes už takové knihy nevycházejí a je to velká škoda. Smutná pravda je, že rok od roku je toho čím dál méně k pozorování. Kdy jste naposledy viděli volně poletující pár bělásků, babočku admirála nebo obyčejného vrabce? V době mého dětství byli všude a v hojných počtech...
Nádherná kniha plná postřehů z přírody, dobrodružství a svobody. Autor umí vystihnout náladu a ráz krajiny, ve které se toulá, které je vydaný na pospas a kterou pozoruje velmi živými smysly. Vnímá vazby mezi různými ději v divočině, ale dokáže zprostředkovat i její bezprostřední krásu.
„Zima sestupovala z hor do roviny a hnala před sebou všechno živé. Jako první spolu se stády koz a ovcí opustila hory hejna vlaštovek a špačků. Potom se dole objevila kavčata, černí ptáci s korálově červenými zahnutými zobáky. Z vrcholů slétli dolů supi, orli skalní a krkavci. Z lesíka na březích Araxu křičely sojky.
Zima nesestupovala jen shora, ale blížila se i ze severu. A také před sebou hnala ohromná hejna vran, kání, poštolek a luňáků. Hejna jeřábů teskně troubila na studené obloze. Svět rezavé hory posmutněl. Studený podzimní vítr honil nad zamlženými dálkami cáry deště. Dole valil Arax své studené vody. Žluté rákosí se prohýbá jako vlny, na nichž se třpytí pěna stříbrných metliček. Poletují straky, vítr je co chvíli uchopí a mrští s nimi do křoví. Nad vodou přetáhlo hejno kachen. Po mělčině přeběhl rysec bažinný. Tam, kde se stýkají tři hranice, strnule stojí volavka jako strážný.“
Nádherná knížka! Začal jsem jí číst spíš ze zvědavosti (tu knížku musím mít v knihovně už od dětství, ikdyž typuji, že je nejspíš po otcovi) někde od půlky, ale obrazy přírody, které autor slovy téměř kreslí, mě tak vzaly, že jí určitě přečtu celou. A možná se k ní i vrátím, takový cit pro krásu přírody se jen tak nevidí...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1987 |  O samotě s řekou |
| 1984 |  Lesní schovávačky |
| 1958 | Medvědí hůrka |
| 1989 | Lesní pohádky |
| 1985 | Za pírkem modrého ptáka |
Kniha o "sjíždění" řeky a to hodně neobvyklým způsobem. Při plavbě autor popisuje velmi podrobně krajinu a vzpomíná na to, co se mu při jeho toulkách jižními krajinami SSSR přihodilo. Název knihy by měl být spíše Vzpomínky s řekou, jelikož horským dobrodružstvím je věnováno více prostoru. Bohužel chvílemi je kniha spíš učebnicí biologie a zdržuje při četbě neustálé googlení, když chcete zjistit, jak která ta rostlina a živočich vlastně vypadají. Od poloviny, ale kniha dostane spád a při putování za tygrem a především levhartem si opravdu užíváte surovost té nádherné přírody, až je vám smutno, že tam nemůžete být s ním.