O potřebnosti národů
Roger Scruton
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/91675/bmid_o-potrebnosti-narodu-ya1-91675.jpg
4
14
1
Roger Scruton je autorem řady knih o filozofii, estetice, umění, napsal i prozaická a hudební díla. Publikuje množství článků v časopisech (The Spectator, The Encounter), denících (The Times) a je šéfredaktorem čtvrtletníku konzervativního myšlení The Salisbury Review. Jeho výzva a argumenty jsou aktuální v době zlomového bodu evropských dějin, ve kterém sjednocovací experimenty vedou k narušení politické loajality, přehledného systému jištění lidských práv i občanské identity.... celý text
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2011 , Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK)Originální název:
England and the Need for Nations , 2004
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
filozofie vlastenectví národní identita politologie euroskepticismus občanství politická filozofie
Autorovy další knížky
Kniha O potřebnosti národů je v
| Přečtených | 17x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 16x |
| Chci si koupit | 4x |
Inteligentná obhajoba slobody a opodstatnenosti existencie národov a národných štátov.
Odporúčam!
Zopár citátov:
„Nyní jsme dospěli do stadia, kdy jsou naše národní pravomoci bombardovány zákony zvenčí. Přicházejí jak z OSN, tak z Evropské unie, třebaže mnohé z nich vycházejí od despotických či zločinných vlád a třebaže málokteré z nich mají cokoli společného s udržením míru. Navzdory tomu my občané nemáme žádnou moc tyto zákony odmítnout a ti, kdo tyto zákony tvoří a jež musíme poslouchat, nemají vůči nám vůbec žádnou odpovědnost.“
„Jakmile však začnou fungovat nyní navrhované Evropské policejní síly, jež budou vybaveny celoevropsky platnou pravomocí vyžádat si vydání osoby stíhané za přečiny, které naše zvykové právo ani nezná, budeme konfrontováni s realitou.“
„Charta lidských práv OSN a Evropská úmluva o lidských právech patří do té kategorie utopického myšlení, podle kterého bychom měli na svět přicházet raději bez historie, předchozích vazeb nebo bez jakýchkoli lidských vášní, které činí především vládu tak důležitou. V těchto dokumentech se nikdy neobjevuje otázka, jak přesvědčit lidi, aby se práv nejen domáhali, ale také je respektovali, jak dospět k poslušnosti vůči vládě zákona či k osvojení si schopnosti jednat s cizími lidmi spravedlivě a poctivě. Soudní orgány, ustavené v Haagu a ve Štrasburku, jsou navíc schopny nekonečně rozšiřovat seznam lidských práv, neboť se nemusejí potýkat s otázkou, jak je vynucovat. Břímě nadnárodní legislativy dopadá vždy na jiné subjekty než na ty, které ji vymysleli.“