O istote
Ludwig Wittgenstein
Posledná systematická práca L. Wittgensteina, v ktorej sa zaoberá problematikou definovania pojmu poznanie. Jeho názory sú kritické voči súdobým teóriám poznania, ale ukazuje, že nie je možné podať vyčerpávajúce vymedzenie tohto pojmu. Kniha bola prínosom nielen v rámci špecializovanej teórie poznania, ale umožnila aj prehodnotiť pozície prvej fázy vývinu analytickej filozofie.... celý text
Přidat komentář
Wittgenstein byl geniální matematik a filozof!
Jeho knihy mapují vývoj jeho uvažování a tak číst tuto knihu a snažit se jí porozumět, bez toho, že bychom předtím přečetli a "porozuměli" jeho Tractatu a Filozofickým zkoumáním není úplně nejlepším řešením (i když osobně si myslím, že porozumět jeho filozofii lze jen v kontextu dalších filozofických prací filozofů zabývajících se analytickou filozofií, resp. otázkou jistoty poznání, a to je opravdu velký úkol na dlouhé období ... :-) ) ...
A tak si dovolím snad jen dvě krátké citace z Traktátu:
„Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa.“ ... a samozřejmě jeho poslední 7. věta: „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.“.
A na závěr ještě jedna citace z Traktátu: "Většina otázek a vět filosofů spočívá na tom, že nerozumíme naší jazykové logice. ... A nelze se divit, že nejhlubší problémy vlastně žádné problémy nejsou.“
Mám pocit,že pri čítaní tejto knihy sa mi parilo z hlavy a áno rozmýšlanie môže naozaj bolieť:)
Autorovy další knížky
| 1993 |  Filosofická zkoumání |
| 2007 | Tractatus logico-philosophicus |
| 2010 | O jistotě |
| 2006 | Modrá a hnědá kniha |
| 1993 | Rozličné poznámky |
Wittgenstein sa rozhodol (posledné dni svojho života) prostredníctvom tejto knihy, mám pocit, že je z veľkej časti odpoveďou na G.E. Moora, skoncovať s metafyzikou relativizmu. Je to akýsi diskurz o existencii istôt a o príčinách pochybností v tieto istoty. O niektorých veciach nemožno pochybovať, pretože prípadná negácia nemá zmysel - Tu je ruka! Môžem sa pozrieť na svoju ruku a povedať, tu nie je ruka, ale toto tvrdenie overiť nemôžem, tým pádom sa stáva prvý výrok pravdivý, pretože je overiteľný. Wittgenstein hovorí, že naša myseľ tvorí pochybnosti tam, kde pochybnosti netreba. Na druhú stranu si je vedomý, že človek bude vždy pochybovať. Sám nepredkladá teóriu či metódu, ktorá nás privedie k definitívnej pravde, ale poukazuje na možnosť, ako odhaliť bezdôvodnosť pochybnosti. Jazykovou hrou. Dôrazom na sémantický koreň. Bravo pán Wittgenstein, ja dávam klobúk dole!