Nová Evropa

06.02.2021

Obhajoba a ospravedlnění boje československého národa proti německému, respektive rakouskému, útlaku.
Masaryk zde analyzuje vývoj a možné důsledky světové války. Hlavně mu jde ale o podání důkazu toho, že československý národ je německému rovný a jako takový si zaslouží vlastní samostatný stát.
Zabývá se zde tedy evropskými otázkami národnostními, jazykovými, kulturními atd., na kterých jasně ukazuje Češi a Slováci jsou národem vyspělým, který je však nefungujícím rakouským celkem tlačen k zemi.
Masaryk zde také nastínil roli, kterou by vzniklý československý stát zastával v rámci nového uspořádání Evropy.

Jako vážně? Tímhle dílem se u mě Masaryk diskreditoval jako myslitel i jako člověk.

Světová válka je pro něj, a to cituji, „boj světla a tmy, středověku a pokroku“. Už z toho lze usoudit, že jde o propagandistický spisek, a ne o filosofické nebo historické dílo.
Celkově se Masaryk projevuje jako nevzdělanec nebo manipulátor. Nevím, jestli lhal, nebo byl vážně tak hloupý: například připisuje Schopenhauerovi materialismus (a píše jeho jméno se dvěma P). Tvrdí, že Šlesvicko bylo k Německu připojeno násilím, což je obrovitá, nestoudná lež. Itálii prohlašuje za protipapežskou, aby se mu hodila do schématu říše světla bojující s říší zla. Ve skutečnosti se tenhle motiv objevuje v myšlení občanů Dohody celkově, třeba u Mussoliniho sestry Edvigy. To ale nemění nic na faktu, že Itálie byla větším dílem katolická a propapežská a nesrovnatelně menším dílem rudá či jinak antiklerikální.
Nacionalismus pokládá až za moderní jev (jako by nečetl Jana Husa, což je zvláštní vzhledem k tomu, že o něm napsal knihu). Protiřečí si, když německé zájmy redukuje na materialistické (hospodářské) a o pár stránek dál popisuje expansionismus elitářského německého ducha.
Nejnechutnější je ale to, jak pořád žvaní o suverenitě a sebeurčení národů, srovnáme-li to s jeho přístupem k Sudetským Němcům v ČSR. Většinou je k smíchu, ale tu a tam k zoufání, například když přikládá iredentismus Tyrolska vlivu německých turistů. (Opakuji: jako vážně?) Definitivně mě odrovnal pravopis (příkladmo „Francouzy") – doufám jen, že to byl zločin sazeče.

* „Proti sobě stojí v světovém boji mocnosti středověkého theokratického monarchismu, absolutismu nedemokratického a nenárodního(,) a státy konstituční, demokratické, republikánské, uznávající právo všech národů, nejen velikých, nýbrž i malých, na státní samostatnost. Proti sobě stojí, jak řekl císař Vilém, idea pruská a americká; je to boj světla a tmy, práva a násilí, středověku a pokroku, minulosti a budoucnosti..."
* „Násilné potlačování, odnárodňování a přenárodňování ve všech smíšených státech je ohromnou ztrátou sil a snižováním mravní úrovně; také panující, potlačující národ se poškozuje tím, že se dopouští násilí a tím, že přijímá nikoli nejlepší charaktery národa potlačeného. Uherský stát s násilnou maďarisací je pro znalce odstrašujícím příkladem odnárodňovací bezcharakternosti."
– napsal člověk, za jehož prezidentství se střílelo do Sudetských Němců