Norské děti
Hana Roguljič
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379567/mid_norske-deti-dPA-379567.jpg
4
88
27
Norsko své děti chrání. Nedopustí, aby vyrůstaly ve strachu a ponížení. Proto se barnevern dívá. Vidí očima úřednic a učitelek, očima sousedů a kohokoli z náhodných kolemjdoucích. Uzná-li, že nejste dobří rodiče, nahradí vás lepšími. Jana Sýkorová a její dvě malé dcery žijí v Norsku pátý rok. Poté co rodinu opustí její švédský partner, zaměří barnevern i ji. Janin život se tím neodvratně mění v thriller a ona nemá jinou možnost, než hledat v sobě akční hrdinku. – Bila jste své děti? – Ne, nikdy. – Jak jste řešila konflikty? – Zvyšovala jsem hlas, to je pravda. Ale nikdy jsem je neuhodila. Ty vyfocené modřiny jsem dostatečně vysvětlila. – Někteří rodiče ze školky si všimli, že se vás děti bojí. A jejich děti se vás taky bály. – Ne, to ne. Mě se děti nebály. Žena s culíkem se mírně nahnula a rozpačitě se usmála: – Ony říkají něco jiného.... celý text
Přidat komentář
Poslechnuto jako audiokniha - výkon paní Medvecké byl famózní.
Tento příběh vyvolává silné emoce a musela jsem jej delší dobu vstřebávat. Je až neuvěřitelné, jak je norský sociální systém propojený a jakou má Barnevern moc. Celý příběh je inspirovaný skutečnou událostí a je naprosto šílený a nepředstavitelný. Nutí k zamyšlení a nabízí mnoho dalších otázek ať už o rodičovských právech, výchově, rodičovské lásce, o samotných dětech, systému, tak především po hledání pravdy. Kniha vás naprosto pohltí. Zaslouží si plný počet hvězd a doporučení.
Mile mě překvapila forma - čekala jsem, že kniha bude spíš dokumentárního rázu, ale nakonec šlo o klasické vyprávění se vším všudy.
Případ je šílený, ale na druhou stranu je vždy jednoduché napsat knihu z jedné strany pohledu. Tu druhou neznáme. Kniha v podstatě jen říká, že Norsko je špatné, systém neudělal chybu, ale kde je skutečná pravda? Opravdu na straně Norska nebo Češky? Ten druhý pohled mi tam chyběl. Takže tak...
Každá instituce má své chyby, jelikož za vším stojí lidé, kteří mohou informace formulovat i nepravdivě. Bohužel mne kniha nepřesvědčila, že matka a otec byli nevinní. Kniha měla velké množství hluchých míst a dost nepravděpodobně popsaných. Přečtení pár dalších článků na internetu mne ujistilo, že kniha byla skutečně inspirována okrajově a pravda je naprosto jinde. Mám taktéž názor, že děti rodičům nepatří. Matce, které odeberou dítě by měla mít mnohem přísnější pravidla pro zbavení práv úplně. Chudáci děti, které jsou mnoho let v děcáku jen proto, že jim matka pošle pohled a dá jim dárek k narozeninám a nemají nárok na adopci. Rozhodně fandím názoru chovat se k dětem, jako k lidem a větší kompetence úřadům. Myslím, že je trefná myšlenka - jak řešíte konflikty v práci? Dáte kolegovi také facku, když nesplní úkol, udělá chybu?
Příběhy o týraných dětech, zlovůli úřadů, nezodpovědných rodičích... člověk nerad čte. Navíc, když má v docela živé paměti kauzu Michalákových dětí. Problém institucionální péče o děti je téměř vždy bolestivý. Ať se již dostane dětem potřebným, nebo právě naopak, anebo se dostane dětem, které se tomuto martýriu mohly, i se svými rodiči, vyhnout. Institucionální péče o děti je standardní součástí systému sociální podpory každého rozvinutého státu. Norsko, podobně jako ostatní severské země, je na práva dětí vysoce zaměřené. Jenže právě norský Barnevern už nejednou "nezpůsobilým" rodičům odebraným dětem poskytl medvědí službu. A pro dobro věci – na ochranu dítěte – je dokonce ochoten lhát a podvádět. V konečném důsledku tak děti, které by bývaly mohly žit i se svou biologickou rodinou s pomocí psychologických poraden etc., sice vyrostou v plnohodnotné jedince a v nekonfliktním, rádoby harmonickém rodinném prostředí, řada případů však dokazuje, že ne každé takové dítě se se svým osudem dokáže v dospělosti srovnat. Nehledě na mnohdy zcela zničené životy rodičů, kterým byly děti odebrány bez dostatečných důvodu, jak dokazují i některé Barnevernem prohrané soudní případy.
Norsko se stalo společností, kde rodina je po státu až na druhém místě. Dítě matce/rodičům přece nepatří, v zájmu jejich zdravé výchovy to musí pochopit a dobrovolně jej předat úřadům, pokud tyto získají pochybnosti o rodičovských kvalitách, a které už zdravou výchovu zařídí, říká severská logika. Z mého pohledu však jde o chybný koncept, protože i když stojím na straně práv dítěte a mám taky zájem, aby z něj vyrostl zdravý dospělý jedinec, nemohu se smířit s tím, že jeho rodiče, pokud jim bylo dítě odebráno neoprávněně, tímto může dohnat k životní krizi, která může vyústit v sebezničující proces. Jenže Barnevern je přesvědčen, že je lépe se zmýlit než nezasáhnout, říká Roguljič v jednom rozhovoru. Presumpce neviny tady zcela padá, protože i když se Barnevern zmýlí (a že se i mýlí), pak proces, který tento institut účelově protahuje, dosahuje takové délky, že se stejně dojde k závěru, že pro dítě není dobré opět si zvykat na původní rodinné prostředí, když už se sžilo s rodinou pěstounskou. Kruh se uzavřel.
Poměrně dlouho jsem se snažila vcítit do postavy matky v knize popisovaného případu sester Sýkorových. Pro mě ne nevěrohodná, ale především silně nesympatická postava. Ta z matek, u které si nejste jisti, zdali je Barnevern v právu či naopak koná na základě neúplných a zavádějících informací, a tedy z pozice síly vládní instituce. Příběh se nakonec překvapivě změní v nebývale napínavé drama, které mě nechtělo pustit. Po literární stránce zdařilý románový debut.
Emocialne velmi silny příběh. Nejdriv jsem si rikala, co to musi byt za zemi, kde umeji odebirat deti rodičům na udani jednoho cloveka. Neni to ale takhle snadny a myslim, ze instituce ochrany deti to ma vymakany. Ale chapu, ze v cesku, kde je biti deti narodnim folklorem a nikdo se za nej nestydi, asi podobny pribeh nebude prijimany kladne.
Kniha zajímavá, čtivá, napsaná výborným způsobem. Oceňuji nadhled autorky a její přípravu, kdy byla na cestách po Norsku. Kniha se nedá číst "jednám vrzem", musí se po určitých pasážích odložit a vstřebat. Uvědomuje si vůbec norský sociální systém psychickou zátěž dětí při odebírání rodičům za každou cenu? Jejich stesk po rodičích, bránění styku s rodiči... Úřednice Barnevernetu působí jako monstra instituce, která může všechno. Příběh inspirovaný skutečným příběhem p. Michalákové dopadne dobře. Je mi líto, že ve skutečnosti paní Michaláková o děti definitivné přišla. Knihu samozřejmě doporučuji dalším čtenářům, dávám nejvyšší hodonocení.
Za mě vlastně příběh říká jediné: na obou stranách bývá pravda a VŽDY mají přednost biologičtí rodiče před kýmkoli dalším. Ano, velice často s podporou. Ať už státu nebo neziskových organizací. Jednu velice vstřícnou, která původní rodinu podporuje, co to dá, mohu vřele doporučit :o)
https://hostcz.org/
3/3
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/kauza-michalakova-odebrane-deti-barnevernet-evropsky-soud-pro-lidska-prava_2201070645_tec
Kniha která vyvolává velmi silné emoce a je opravdu velmi dobře napsána. Hned na začátku jsme totiž svědky jedné velké křivdy, kdy dost necitlivě zasáhne norská sociální služba a matce samoživitelce děti odebere. Od této chvíle sledujeme její marný boj proti norské byrokracii. Jenomže ...
spoiler:
Po poslechu této audioknihy jsem stále přesvědčena o tom, že se Barnevern nezachoval správně. Především měl daleko citlivěji posuzovat zpětně svá rozhodnutí a měl připustit, že mohl udělat chybu. Nicméně jejich počáteční krok jsem zpětně z jejich pohledu chápala. Jana má totiž do ideální matky opravdu hodně daleko. Především jsem nepochopila, že když jejich dcera spadne z výšky 3 metry, tak nejedou do nemocnice. A když dceru seřeže tak, že se uhodí o hranu nábytku, vymlouvá se, že dcera spadla ze schodů? To byla opravdu velice naivní výmluva. Těžko se potom divit, že jí nikdo nevěří. Když je starší dcera nemocná a to dost závažně, protože angína není jenom tak lehké nachlazení, tak s ním jde vyzvednout mladší sestru do školky a potom místo toho aby se léčila v posteli, tak tráví čas s matkou v práci? Chápu, že děti neměla kam dát. Ale potom se nemůže divit tomu, že jí úřad chtěl děti odebrat.
Audioknihu moc chválit nemohu. Vůbec jsem nepochopila proč je v jednom souboru a není rozdělena na jednotlivé kapitoly. Ztěžuje to orientaci v příběhu. Navíc jsou zde drobnější technické nedostatky. Načtena je celkem slušně a načetla jí paní Taťjana Medvecká.
Bylo to dramatické čtení. Když si představím, jak té Janě muselo být a s čím vším bojovala...ach jo. Jak málo stačí, aby se proti člověku všecko spiklo. Dost mi to připomínalo druhou světovou válku a převýchovu našich dětí v Německu. Chudák Jana, doplácela na svou upřímnou povahu. Zápasila s norskou byrokracií, která byla natolik zaslepená svojí dokonalostí, že v ní nezbylo místo pro lidskost. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. A když je udání, holí je po ruce dostatek. Je to opravdu zajímavé a zneklidňující čtení.
Kniha mi doma ležela 2 roky a já si říkám proč... Příběh je inspirován medializovaným případem, kdy matce byly zabaveni 2 synové... V této knize jsou to 2 dcery a na to, že je to autorčina románová prvotina, tak jsem si čtení rozhodně užila... Zajímavý, netradiční příběh, který by hlavní hrdince rozhodně nikdo nemohl závidět... Chválím, že nám autorka dala možnost nahlédnout do mysli ostatních postav, takže jsem nevěděla komu věřit, byť by jeden řekl, že určitě matka není na vině... Děti jsou ale jen dětmi a mohou mít věci zkreslené, takže jo, tohle bylo super, protože jsem si mohla na každého dělat svůj názor...
Začala jsem číst s obavou, že se bude jednat o prvoplánový vymyšlený příběh bez malých nebo větších zvratů a odboček, ale je to napsané velmi autenticky. Aktéři, situace, dialogy, všechno je pravděpodobné - a zároveň se člověku nechce věřit, že takto jednají úřady ,,v zájmu dětí". (Někdy i u nás...)
Právě jsem dočetla a vrtá mi hlavou, co by se asi dělo dál. Jak by reagovaly české i norské úřady? Jak autorka uvádí, kniha je sice fikce, ale postupy úřadů jsou inspirovány skutečnostmi...
https://www.novinky.cz/zena/styl/clanek/hana-roguljic-barnevernet-neresi-stesti-rodicu-resi-vzdy-jen-stesti-deti-40075153
Považuji se za náročnějšího čtenáře a knížka je opravdu čtivá, žádné velké nesrovnalosti jsem v textu nezaznamenala a námět je zajímavý. Přeci jen ale musím ubrat hvězdičku za finální řešení celé situace, protože se s takovým závěrem nemohu ztotožnit (proč neprozradím, ať Vám nezkazím radost z čtení) a předvídatelností závěru, byť to není jisté na 100%, ale přesto tak nějak tušíte, jak to s velkou pravděpodobností dopadne(teda pokud nečtete závěr předčasně, což nedělám).
Knížku jsem si v knihovně půjčil jen tak naslepo a mile mě překvapila. Čtivý a silný příběh,který zároveň čtenáři ukáže ,jak funguje Barnevern.
Silná kniha. Asi nikde jinde nenajdete takové dialogy jako:
Sociálka 1: Jak si ta ženská může myslet, že jí ty dcery, co porodila, patří??
Sociálka 2: Chce být jen zajímavá. Kdyby je měla opravdu ráda, sama by je dala někomu lepšímu, a bez řečí.
Otec dcer: Tak si pořiď nový děti. Já už jsem to udělal, heč.
Ani se tomu nechce věřit. Ale potomstvo bych tam stejně radši nebrala.
Velmi zajímavé čtení, silný příběh inspirovaný skutečnou událostí. Kdo má děti, neudrží při čtení této knihy oko suché.
Barnevernet by mohl být příkladem toho, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Ale stejně - jediná instituce s takovou mocí? Nekontrolovaná jinými úřady? Strašidelné, kam vyspělé země směřují.
Norské děti
Pro mě neuvěřitelný příběh inspirovaný podle skutečné události.