Noční pes

18.03.2022

Na tuhle knížku jsem se opravdu moc těšila. Slibovala totiž, že v ní najdu to, po čem u dětských knih volám stále častěji: nějakou nadstavbu, která přinese malým čtenářům užitečnou lekci, zkušenost. V případě Nočního psa mělo jít o seznámení dětí s množírnami psů. A navíc tu byla ta krásná obálka s obrovským hafanem :-)
V hlavních obrysech je příběh opravdu moc povedený. Vážím si autorky, že se nevzdala a i přes svoji dyslexii se pustila do nelehkého úkolu napsat knihu. Sice jsem se úplně nedokázala na její styl naladit, ale to beru jako vlastní chybu; co se týče stylu, jsem prostě strašně zmlsaná.
Příběh se kromě výše zmíněného věnuje i sociálním problémům: chlapce po odchodu jeho matky vychovává babička, protože otec upadl do těžkých depresí a není schopný ani vstát z postele, holčička přišla při autonehodě o otce a její matka se potýká s faktem, že spoustu věcí prostě bez muže nezvládá. Za to opravdu velká pochvala. Je důležité děti seznámit s tím, že život někdy není jednoduchý. Je ale třeba dělat to citlivě, což se bohužel nepodařilo v případě té množírny psů. Nebudu vyzrazovat děj, ale je tam opravdu hodně krutá scéna. I jako dospělé i jako člověku, který už něco v životě za sebou má, mi to přišlo přestřelené. Obzvlášť, když je knížka určená dětem od 10 let. Za to jsem prostě jednu hvězdu z hodnocení musela srazit.
O tu druhou přišla knížka proto, že podle předmluvy to vypadá tak, že spíš než autorčina je kniha počinem odpovědné redaktorky. S tímhle se setkávám čím dál častěji. Redaktoři jako by zasahovali do textů autorů stále víc a víc a já se ptám: Jak vypadala první verze knihy? Kdo je ve skutečnosti autor?