Přidat komentář
S Kainarem jsem se minul, s jeho poezií naštěstí ne. Nasával jsem ji s pomocí Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa, Jiřího Suchého, Zuzany Navarové, Karla Plíhala a doufám i někoho dalšího, aniž bych o tom vždy věděl. A zde si můžeme spoustu z těch básní/básniček/písní/blues znovu v klidu vychutnat.
...
Těch armád, které táhly po kraji už pamatujem několik
Vždy jiné mundúry a vždycky jiná řeč
A jenom mělké hroby v poli
A hluboký vztek
Tu zbyly po nich...
100 % (aktuálně 25 hodnotících s průměrem 90 %).
S Kainarem jsem se úplně poprvé setkala v hodně raném dětství, když si moje sestra pouštěla doma LP Stříhali do hola malého chlapečka a já z toho poslouchání měla opravdu "třeskutý splín". Trvalo mi pak dlouho, než jsem si ke Kainarovi našla svou cestičku, ale ve finále se to vyplatilo a tahle sbírka byla opravdu přečtena ( nebo proveršována, jak kdo chce ) raz dva a líbilo se mi to moc, určitě doporučuji k přečtení .
Kainara mám ráda dlouhá léta. Přiznávám, že veršům už dnes moc nedám, nějak už na ně nemám dost trpělivosti. Ale Kainarem ráda zalistuji i teď. Nejraději mám jeho blues.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Nevídáno - neslýcháno |
| 1960 | Lazar a píseň |
| 1967 |  Nové mythy |
| 2007 | Básně |
| 1966 | Moje blues |
Obsáhlý výběr z díla skvělé poezie Josefa Kainara. Myslím, že každý si najde to své.. Doplněno ilustracemi samotného básníka. "Jdou o mě řeči. Ať si jdou, kam chtějí. Já přece nežiju ve špatný beznaději, chtěl bych mít lásku, strašně chci mít rád, abych měl pořádně se o co ustarat. Ale ten sen mi nohy zamotává. Ještě a ještě se mi o ní zdává."