Nikdo nás nečekal

Nikdo nás nečekal https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454345/bmid_nikdo-nas-necekal-wNi-454345.jpg 4 31 10

Autobiografie akademické malířky, přeživší holocaustu, Helgy Hoškové-Weissové je vpravdě fascinující čtení. Vzpomíná na své idylické dětství v předválečné Praze, na své rodiče, prarodiče a širší rodinu. Vypráví příběhy těch, kteří se již nikdy nevrátili z nacistických táborů a pochodů smrti. Kteří, stejně jako její tatínek, zahynuli neznámo kde. K válce samotné se vrací jen okrajově, celý svůj příběh vypověděla v knize Deník 1938–1945, který byl přeložen do mnoha světových jazyků a stal se součástí učebnic historie. Pro naše poznání poválečných osudů přeživších je klíčová druhá část knihy. Paní Hošková-Weissová se v ní vrací do období návratu. Do poválečné Prahy, ve které na ní a její maminku nikdo nečekal. Píše o lidech, kteří jim pomohli, ale i o těch, kteří se k nim obrátili zády. Popisuje atmosféru v poválečném Československu, údiv sousedů z jejich návratu a nepochopení jejich příběhu, toho, čím prošly. Provádí čtenáře svým poválečným životem, studiem dvou středních škol a školy vysoké, vzpomíná na své ideály a snahu začlenit se plnohodnotně do společnosti, která ji ale odmítá. Po překonání největších těžkostí ale dostuduje, vdá se, porodí děti. Cele se ponoří do malování, vyrovnává se s traumatem holocaustu vlastní tvorbou. Po roce 1989 spoluzakládá Terezínskou iniciativu, cestuje po světě, přednáší. To bylo před válkou, to bylo po válce. Mezitím byl holocaust. První a určující věta knihy Nikdo nás nečekal. Je těžké mluvit o tom, co zažila, čím musela projít, aby se vrátila a vydala svědectví o době, která se již nikdy nesmí vrátit. Ale přežila. A pro své děti, vnuky, pravnuky a všechny ty, kdo chtějí naslouchat, teď vypráví svůj příběh.... celý text

Přidat komentář

monushka
02.03.2024 4 z 5

Od paní Helgy jsem četla již její Deník. Tato kniha je vyprávěním převážně o jejím životě po válce.

lilly1
02.02.2023

"Maluj,co vidíš"...řekl tatínek malé Helze v Terezíně a ona malovala.Helga Hošková-Weissová jako jedna z přeživších terezínských dětí,podává svědectví holocaustu pomocí svých kreseb, svého vyprávění a také pomocí knih,které vydala(Maluj,co vidíš , Deník 1938-1945).Tyto vzpomínky jsou důležitou součástí naší historie,na které bychom nikdy neměli zapomenout.Knihu-autobiografii autorky-doporučuji i proto,že jsou zde uvedena jména a díla dalších přeživších,což ocení ti,jež se o téma HOLOCAUST zajímají.


Lucciella_L
21.02.2022

Velice pěkně sepsaný příběh ženy, která prožila holocaust.
V této knize se ale zaměřuje na to, co bylo "po".
Určitě stojí za přečtení!

josska
04.04.2021 5 z 5

Kniha je moc pěkně napsaná,plno fotek,život po holocaustu,,četla jsem i Denik 1938-1945,,a tohle je zajímavé doplnění,slzy v očích,fakt se to stalo,,a ty věty,,To bylo před válkou.To bylo po válce.Mezitím byl holocaust..Uplně mě z toho mrazí,,,Klobouk dolu,před těmi kdo to zažily,přežily.. bohužel taky nepřežily...

maryzka
28.03.2021 4 z 5

Asi si budu muset znova přečíst její deník, ale tato kniha taky byla zajímavá, co mě překvapilo její příbuzenství s jistým hercem. Už asi vím proč tento herec sehrál v jistém filmu mladého kluka za války, který má být nasazen v reichu.

AlbionFoxyFox
20.02.2021 5 z 5

Přečteno za den. Na přednášce paní Helgy Weissové jsem byla se třídou a jsem velmi ráda za možnost paměti si přečíst. Kniha je výborně koncipována, skvělé jsou fotografie, po Deníku autorky je to skvělé doplnění jejího dalšího osudu.

bookcase
12.02.2021 5 z 5

Jsem ráda, že paní Helga mohla tyto vzpomínky sepsat. I když bych přivítala, kdyby to šlo víc do hloubky, zajímal mě ten běžný každodenní život s rodinou, ale i tak to je výborné čtení.

petr.trep
04.02.2021 5 z 5

Děkuji i za toto další pokračování osudů paní Helgy! Čtivé, poutavé, doporučuji všem, kteří četli její deník. Krásné doplnění a oceňuji bohatou foto přílohu.

petr5421
04.02.2021 5 z 5

Mám rád, když jsou popisovány také autentické vzpomínky po druhé světové válce u přeživších. Paní Hoškové se to povedlo dokonale!

cori
29.12.2020 3 z 5

Paní Helga napsala knihu vzpomínek, v nichž se snaží svým potomkům zrekapitulovat hlavně to dobré, co ji potkalo. V první části vzpomíná na své dětství před válkou a na rodiče a příbuzné z matčiny a otcovy strany (tety, strýce, sestřenice, bratrance), období holocaustu odbyde na čtyřech stranách s tím, že vše je popsáno v jejím deníku, období po válce je zaměřeno hlavně na veřejný život paní Helgy, kdy popisuje hlavně své cesty do zahraničí (Izrael, USA, Německo), kde přednášela a měla výstavy svých prací. Popisuje také práci na pamětních deskách a pomnících, které realizovala. Součástí knihy jsou také její dva proslovy, rozhovor z časopisu Osmička, přehled všech jejích samostatných i společných výstav a bohatá fotografická příloha (fotky všech příbuzných i přátel, fotky obrazů a kreseb, fotky z předávání vyznamenání i samotná vyznamenání a medaile, fotky rodiny, dětí, vnuček, pravnuků).
Čekala jsem, že vzpomínky budou víc osobnější a dozvím se víc o jejím životě.
Předmluvu napsal její žák z lidušky, kde učila kreslení, Jan Hřebejk a závěrečné vzpomínky připojil i její bratranec Tomáš Töpfer a její kamarádka Hana Hnátová -Lustigová (sestra Arnošta Lustiga).