Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465641/bmid_nevidim-ani-tmu-rozhovory-o-nadeji-AiY-465641.jpg
4
285
285
Málokdo projde životem bez šrámů. Na někoho je toho ale naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? S šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, hovořil známý publicista Aleš Palán. Jsou to rozhovory o těch nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, přitom nejsou o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a o naději, která je pevná tehdy, pokud je zkoušená. A zkoušek ty ženy zažívají celou řadu… Jedna je čerstvě plnoletá, druhé táhne na osmdesát, jedna žije ve městě, druhá na venkově, oporu hledají ve víře, v humoru, ve vzdoru... Jsou rozdílné. Spojuje je to, jak jsou nezdolné a otevřené. Šest niterných příběhů, které mohou sloužit jako inspirace čtenářkám i čtenářům. Málokdo přece projde životem bez šrámů… Rozhovory doprovázejí fotografie přední české fotografky Alžběty Jungrové.... celý text
Přidat komentář
Knížka se mi moc líbila. Určitě víc než samotáři. V knize jsou nádherné fotografie. Některé ženy mají opravdu těžký osud. Nejméně mě oslovil první a poslední rozhovor.
Mé první setkaní s autorem mé vůbec nezklamalo , ba naopak jsem potěšena a už se těším na další jeho knihy. Šest příběhů žen v rozhovorech které jsou vedeny naprosto přirozeně a nenuceně. Každá je jiná, každá má jiné trápení a každá mě něčím oslovila. Moc jsem si čtení užívala.
Aleš Palán vybral šest žen, přičemž každá stojí na úplně jiném konci společnosti - ať už věkově nebo sociálně, náhledem na svět, žen, které se pravděpodobně nikdy nemohly potkat a asi nepotkají, protože nemají společné velmi málo. Přesto spletl jejich příběhy do pavučiny, v jejímž středu leží tato kniha. Čtenář asi nebude sympatizovat se všemi, leckterá se člověku bude zdát vzdálená, nepochopitelná, absurdní... možná všední, možná některou může člověk opovrhovat. Ale svým způsobem na mě působí všechny úžasně - nevzdávají se. Prostě další potvrzení toho, co říká moje babička: Ženská se vykřeše ze všeho :D
Výborná kniha. Autor se prostě umí zeptat a dostat z dotazovaného zajímavé odpovědi. Rozhovory jdou opravdu na dřeň. Jednu hvězdu srážím za první rozhovor, který mi do konceptu knihy vůbec nezapadal.
Opäť skvelé, hlboké rozhovory. Palán ide na dreň a číta sa to, napriek neľahkým ľudským osudom samo. Autor nehodnotí, neposudzuje, aj keď je každá žena svojská. Jednu hviezdičku strhávam, že som sa nedostala k obrazovému materiálu- elektronická výpožička z brnenskej knižnice obsahovala iba text bez fotografií....
Další syrový nářez pana Palána, který se se mnou však tentokrát zcela míjí, a ačkoli se zpovídanými ženami soucítím a jednu z nich jsem osobně poznal, jejich výpovědi mě nezaujaly.
“Jsou různá sdružení, třeba pro lidi s rakovinou, a myslím si, že tam nedělají nic jiného, než že si předávají zkušenost s nemocí. Ale ve finále člověk musí stejně sám uvěřit tomu, že to bude dobrý. Musí to udělat jenom on.”
Kniha je napsaná s dobrým úmyslem a rozhovory jsou ze strany autora velmi vhodně vedeny. Příběhy mne ale zaujaly pouze dva: ten ve kterém matka přišla tragicky o syna a příběh bývalé feťačky. Ostatní ženy ve mně, bohužel, nevzbudily žádné pocity- nebo spíše mírně negativní.
Každá žena je jiná a přitom existuje něco, co je všechny spojuje. Je to touha žít. I přes to, co zažily, prožily, jak žily ony, jejich blízcí, jak a kde vyrůstaly... To všechno je dovedlo tam, kde jsou nyní. Jejich cesta je plná hlubokých propastí, které dokázaly přejít a stanout silnější na nejvyšší hoře, aby se pak zase propadly ještě hlouběji, než by se kdy dříve zdálo vůbec možné.
Aleš Palán sám sebe postavil před nelehký úkol. Číst o životních osudech těchto žen nebylo jednoduché a slzy jsem měla párkrát na krajíčku, ovšem nedovedu si představit, jak psychicky náročné muselo být trávit s každou ženou čas při jejich vzájemném povídání a pak to vše slyšet znovu z diktafonu, přepisovat, znovu číst, upravovat atd. Pro člověka s minimální mírou empatie hračka, pro mne naprosto nemyslitelné.
Děkuji za možnost přečíst si o tak silných bytostech. Beru si z knihy to, o čem Aleš mluvil při rozhovoru s Apolenou, totiž, že díky téhle knize někteří poznají, že i když jejich životní situace není vůbec jednoduchá, mohou přijít ještě horší a těžší chvíle...
Já měla s touto knížkou fakt problém. Z šesti příběhů mě opravdu zasáhly dva. Matka, která musela nechat prohlásit syna za mrtvého a slečna, která žila v nefungující rodině a prošla si drogovým obdobím. Nebýt těchto dvou příběhů, tak bych byla z knihy opravdu zklamaná.
4,5 * Moje třetí kniha od autora a zatím největší nadšení, 6 rozhovorů se ženami napříč republikou plných vnitřních bojů, poznání, uvědomění si, atd. Půl hvězdičky beru za první příběh, to jsem si i trošku myslela, že knihu odložím, absolutně mi tam příběh této ženy nesedl...Pak už to ale nabralo sílu, směr a wow efekt. Příběh od příběhu byl silnější, surovější, náročnější pochopit a vžít se, co si daná žena musela prožít a začít. Autor umí i skvěle klást otázky a to je základem dobrého rozhovoru. Fotografie jen krásně doplňují nádech knížky samotné. K přečtení můžu určitě doporučit a ráda.
Uffff ... tak tohle bylo velmi silné ... rozhovory s šesti ženami, kterým osud moc nepřál, ale statečně se s tím popraly nebo perou, každá jiná, otevřená, mluví i o těch nejniternějších věcech, fandím jim a přeju všechno dobré ... jak je uvedeno na obálce knihy rozhovory o naději ... člověk si potom řekne, že i přesto brblání se má celkem dobře. Krásné fotografie od A.Jungrové. Kniha se mi líbila víc než Samotáři a k přečtení vřele doporučuji.
Další kniha rozhovorů od pana Palána, které mají co předat. První protagonistka pro mě byla velmi kontroverzní a vyvolávala ve mně řadu emocí. Abych řekla pravdu, nebyly moc pozitivní. Takhle se plácat ve vztazích, ufff... Denisa zase skrze stránky předávala tak neskutečnou nálož vnitřní síly a pozitivní energie, že člověk při čtení žasl a nechápal, kde tu sílu bere. A takhle bych mohla pokračovat. Každá z žen byla zajímavá, a určitě stojí za to si knihu přečíst.
Po Samotářích 1+2 další kniha rozhovorů od Aleše Palána. Opět jako audio. A poslouchala jsem ji tentokrát dvakrát hned za sebou hezky dokola.
Palán má dar objevit silné příběhy a správně se ptát. Všechny ty story by vydaly na samostatný román. Možná tím, že jsem holka, se mě dotkly víc než ty "samotářské".
Celku velmi prospělo, jakým způsobem byla tahle audiokniha pojatá. Jako skutečný rozhovor autora se skutečnými ženami (i když to byly herečky), kdy si místy skáčou do řeči, smějí se, působilo to velmi autentickým dojmem. Mám trochu problém s Igorem Barešem, který Palána četl v Samotářích, a tady mi vůbec nevadilo, že Aleš Palán nemá školený hlas nebo co. Bylo to civilní, přirozené, velmi osvěžující. Výborný zážitek.
Nová a drsnější lekce tolerance, schopnosti empatie a ochoty poznat vlastní předsudky. Tyhle exkurzy za hranice "slušné společnosti" mě vždy znovu zasáhnou.
(SPOILER)
Zase nářez. Nejhorší je, že ačkoli si o sobě myslím, jak jsem otevřená a snažím se nechávat lidem prostor pro vlastní rozhodnutí, stejně bych se asi neubránila a šla slepou paní oblečenou jen v kraťáskách a bez bot z toho bahna taky vytáhnout.
Ztrátu syna jsem chtěla mockrát odložit, jen ta představa... hrozný... Poslední příběh ve mě zase zůstane déle, protože je z Jihlavy a ta místa znám.
A jako vždycky nádherné fotky. Pět z pěti a ještě něco navrch.
Kniha rozhovorů se šesti ženami, které to v životě neměly vůbec jednoduché. Každá je jiná, a přesto je něco spojuje. Jsou to rozhovory o nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, a přesto se všechny zvedly a jdou dál. Jsou o síle a o naději.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila a nezklamala. Musím říct, že jsem ji přečetla takřka jedním dechem. Hned v úvodním slovu autora mi bylo smutno a úzko a ani jsem si nechtěla představit, co všechno mě v rozhovorech čeká.
Všech šest příběhů je neskutečně silných a pokud si člověk neprojde něčím podobným, tak až nepředstavitelných. Myslím, že jsem chvílemi četla s otevřenou pusou a hlava mi to nechtěla pobírat. Rozhovory jsou vedeny naprosto přirozeně a nenuceně. Moc jsem si čtení užívala.
Ráda čtu knihy podle skutečných událostí, ale je jasné, že si autor příběh vždy trošku přibarví a upraví. Tady to jsou rozhovory, žádná fantazie, žádné přikrašlování, o to víc je to horší – kruté, smutné a padá na Vás z toho úzkost.
Kniha je navíc doplněna spoustou fotografií Alžběty Jungrové, které Vám jednotlivé ženy přiblíží.
Je to moje první kniha Aleše Palána, ale rozhodně si pořídím i jeho předchozí knihy.
Jediná věc, co mi vadila, bylo množství překlepů. Není to zrovna levná kniha, tak bych čekala kvalitu všude. Takže přimhouřím oko a dávám plný počet hvězdiček, neboť si to kniha opravdu zaslouží.
První tři příběhy mě moc neoslovily. Hodně jsem tam viděla příčinu-následek, místy jsem se musela nutit do čtení. Nicméně v půlce knížky se to zlomilo a poslední tři příběhy jsem přečetla jedním dechem a všem třem ženám moc držela palce, aby už bylo jenom líp. Takže za mě trochu jiné čtení než Samotáři, ale vůbec ne špatné.
Štítky knihy
rozhovory česká literatura české ženy osudy žen
Autorovy další knížky
| 2018 |  Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři |
| 2019 | Jako v nebi, jenže jinak |
| 2016 |  Ratajský les |
| 2021 | Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději |
| 2016 | Brnox. Průvodce brněnským Bronxem |
Přečteno hned v závěsu za knížkou Jako v nebi, jenže jinak a skoro bych ubrala hvězdičku, protože první a poslední rozhovor v Nevidím ani tmu se mi vůbec nelíbil. Respektive ne rozhovor, ale charaktery dotazovaných. Naopak - rozhovor s Janou mě vzal za srdce a před paní Sieglinde klobouk dolů! U ní navíc dobře znám místa, kde tato paní pobývala a to se vždycky hezky čte. Rozhovor s nevidomou Apolenou mi chvílemi připadal nadsazený - nevěřím jí, že by vůbec nepotřebovala jíst a například chodit v mrazu bosa taky není moc k pochopení. Fotky opět krásné.