Nevděčná cizinka
Irena Brežná
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480535/bmid_nevdecna-cizinka-yDX-480535.jpg
4
24
6
Tématem autobiograficky laděného románu Ireny Brežné je adaptace na nové prostředí, v němž se vlastní identita dostává do konfliktu s cizí mentalitou. Autorka s lehkostí a jistou dávkou ironie vyjadřuje střet vlastní slovenské identity se švýcarskou národní identitou. Zpočátku hrdinka volí cestu vědomého stavění nepropustných zdí proti cizí nátuře ve snaze ochránit to, co zbylo, tedy to „její“. Zároveň je však otevřená a vnímavá, tudíž vystavená neustálému přehodnocování. Celý román je tak de facto o volbě, o získané mezikulturní kompetenci, o aktivním budování si osobnosti a s ním ruku v ruce jdoucí prověrkou dogmat. Tření s novou zemí v románu funguje jako urychlovač myšlení a pobídka k transformaci. Jak říká sama autorka, útlý román je literárně vybroušenou půlstoletou osobní zkušeností a zároveň výsledkem zabývání se vědou o migraci a praxe tlumočnice pro přistěhovalce. Při tom všem je to hlavně neustálé hluboké přemýšlení nad tématem. Její životní cesta v emigraci má obecnou platnost zkušeností a vnitřního prožívání tisíců migrantů po celém světě. Román byl oceněn nejvýznamnější švýcarskou literární cenou Schweizer Literaturpreis a prestižní slovenskou Cenou Dominika Tatarku. Německé PEN Centrum jí za lidskoprávní aktivitu udělilo Cenu Hermanna Kestena za rok 2021.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , BaobabOriginální název:
Die undankbare Fremde , 2012
více info...
Přidat komentář
S ironií ano, ale nevím jestli s lehkostí. Do knihy jsem se pustila, protože ve Švýcarsku žiji spoustu let. Bohužel jak píše knihovniceVS, v té změti myšlenkových pochodů a květnatých přirovnání jsem se absolutně ztrácela. Líp se četly příběhy z tlumočení lidem. Ač útlá knížečka, prokousat se jí, mi trvalo několik dní.
Text ovlivněný neklidnou a divokou myslí autorky. Nedokázala jsem se v té změti myšlenkových pochodů příliš zorientovat.
A vlastně mě zajímaly osudy ostatních osob víc, než ten autorčin.
Nečetl jsem to, ale věřím tomu. Vezměme si jak někteří slaboduší Češi nadřazeně zacházejí s Ukrajinci. A Ukrajinci jsou nuceni to snášet, protože život u nich je peklo a neuvěřitelná chudoba bez perspektivy.
Ako sa vysporiadať zo životom v cudzine, najmä s predsudkami a náturou helvétskej mentality. Jedna strana nerozumie druhej a vzájomné sebaspoznávanie prináša úskalia a paradoxy, na ktoré našinec nie je zvyknutý. Bezprostrednosť, úprimnosť rozhovorov a každodenných pozdravov sa občas stretávajú s nepochopením. Rande, pri ktorom mužský náprotivok, šepká svojej milej, že mu už môže vrátiť peniaze za nápoj sa javí absurdné. Cesta medzi emigrantskou povahou a švajčiarskym naturalizmom je tŕnistá, avšak nie neuskutočniteľná. A autorka si našla na to svoj spôsob realizácie. Asi je zrejmé, že nová domovina sa správa voči autorke ako „veľký podnik“ a tak je aj vo svojom vnútri vedený. S minimálnymi rodinnými väzbami a viac tými ekonomickými. Kniha je popretkávaná súčasnejšími príbehmi ľudí, ktorí prišli hľadať do konfederácie nový domov. Takí, ktorí vidia príležitosť majú veľké očakávania od „priamej demokracie“ a štátu, ktorý sa stará o ľudské práva svetoobčanov. Všetci však nie sú v krajine vítaní a nie každému, zdravému či chorému, sa podarí do krajiny vstúpiť. Tendenciou knihy však nie je zľahčovať všetky situácie, ale poukázať na pohnuté osudy ľudí žiadajúcich o zaradenie do švajčiarskeho spôsobu života. To autorka plne zužitkovala v úlohe tlmočníčky a svoje bohaté skúsenosti skvele preniesla aj do tejto knižky.
Já nevím, co k tomu napsat, asi jen, že takové věci bych mohla číst donekonečna, pro mě zatím nejlepší kniha tohoto roku.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vlčice zo Sernovodska - Zápisky z rusko-čečenskej vojny |
| 2008 |  Na slepačích krídlach |
| 2016 | Nevďačná cudzinka |
| 1992 | Psoriáza, moja láska |
| 2005 | Tekutý fetiš |
Kniha se nebude číst dobře všem ,jako spousta krásy si nežádá pozornost a proto se musíte z pocitů krásna sami dostat k myšlenkovým pochodům zatímco většina krásna vás uvězní v estetické opilosti ze sebe samého. Jde vidět , že knihu psala filozofka. Je milé , jak přemýslí o existenci našich jazyků , jako o bytostech s vlastnostmi .. tedy bytostech jimž jsou některé vlastnosti,přídomky a přívlastky vlastnější než jiné. Kniha...knížečka! Je útlá , má v sobě básnickou obraznost a skutečně se podařilo zachytit věrný obraz autorčiných počitků. Jsem rád , že mi kniha dělala společnost. Je prodchnuta citem, osobním deštěm... no. Mohl bych pokračovat do Alelujuah!