Nepiju sám
Vladimir Semjonovič Vysockij
Tvorba herce, básníka a písničkáře Vladimíra Vysockého se v Sovětském svazu v 70. letech stala téměř náboženstvím. K smrti uprostřed horečné tvůrčí činnosti ho možná víc než oficiální neláska úřadů uštvala neoficiální láska miliónů příznivců. V červenci 1980 padl usmýkán nadlidským pracovním vypětím, nespoutaným způsobem života a alkoholem. U nás jeho písně v překladech Milana Dvořáka zařadil na počátku 80. let do repertoáru Jaromír Nohavica a uvedl ho tak do českého povědomí. Do výběru zařazuje Milan Dvořák několik klasických textů, ale naprostou většinu tvoří překlady zcela nové.... celý text
Přidat komentář
“Když s úsměvem mi křídla přelámali,
já řval a chtoptěl, taky jakej div.
Když bolest s bezmocí se do mne daly,
už jsem jen šeptal: Aspoň že jsem živ.”
Ve svých básních a písních je Vladimir Vysockij rebel, buřič, ale zároveň skutečný poeta! Nechtěl běžet s ostatními, chtěl vpřed, vyhrávat a zvítězit, bil se za pravdu, pil za pravdu a opravdu nepil sám, nebyl sám, šly za ním masy lidí, kterým otvíral oči a dodával kuráž. Miloval Rusko, v Písni o Rusku líčí rodnou zem jako zem obrovitou, jako zemi pohádek i nadějí...
Vladimír Vysockij v originále je nepřekonatelný, ale pokud se mu dovedl někdo od nás překladem a interpretací opravdu přiblížit, jsou to pánové Dvořák a Nohavica.
Krásné počtení. Něco se mi líbilo více, něco méně, některé básně mě rozesmály a jiné rozplakaly. Na tak útlou knížku celkem dost emocí.
Ještě jsem si pustila některé autorovo písně, to je prostě charisma!
Moje nej je báseň Koně k nezkrocení:
..."Nějak vzduch mi v plicích schází,
lokám mlhu s nocí temnou.
Opojení z vichřice mi šeptá: Konec, konec se mnou." ...
Vysockého písně jsou jednoduché a drsné, zároveň mají ale i humorný až groteskní rozměr. Velmi úderné verše, žádné zdlouhavé litanie o lásce a nenávisti. Hezky pěkně od podlahy. Však má Vysocký také právo takto psát, na rozdíl od jiných, o čem psal, to skutečně prožil. Žil hekticky a se vší energií a takové jsou i jeho básně. Přece jenom mám však radši jeho básně nazpívané a v originále. Překlad je sice dobrý, ale originál je originál, navíc ve Vysockého řízném podání(člověk by se ho někdy skoro až bál) je celá jeho tvorba ještě o něčem jiném, byl to přece jenom herec a to je vidět. Nejlepší básně: Už jaro začínalo, Píseň o trestním zákoníku, Poprava horské ozvěny, Píseň o šancích, Můj černej člověk v šedým převlečníku, Koně k nezkrocení.
Štítky knihy
Část díla
- "Jsme bdělý, pevný, žádnej nevyžvaní..."
- "Mao je nezbeda..."
- "Můj černej člověk v šedým převlečníku..."
- "Světem svět si dál..."
- "Už jaro začínalo..."
Autorovy další knížky
| 1984 |  Zaklínač hadů |
| 1988 | Vladimír Vysockij |
| 1997 | Pravda a lež |
| 2006 | Nepiju sám |
| 1987 |  Na křídlech revoluce |
Naprosto skvělá básnická sbírka. To je přesně styl básní, které mi sedí. Nejvíce mě bavily básně - Kasandra a Žiráfák, který mě naprosto dostal.