Nelítostný zákon

Věděl, že ho ještě pořád štvou. Byl to osamělý jezdec v noci a byl necelé půl míle od města. Jednu chvíli byly jedinými zvuky na planině hvizd větru a frkání jeho znaveného pinta, kterému kapala z čumáku pěna. Pak uslyšel vzdálený dusot kopyt. Věděl, že mu jsou v patách. Natáhl ruku a dotkl se hladké pažby winchestrovky, která trčela ze sedlového pouzdra pod jeho pravým stehnem. Potom však tu myšlenku zavrhl…... celý text